
Osho Rajneesh
365 meditací na každý den (novinka 2010),
ABC osvícení Duchovní slovník (novinka 2009),
Boží spiknutí,
Buddha, karty poznání,
Cesta bílého oblaku,
Cesta ke zklidnění mysli,
Diamantová sútra,
Důvěrnost,
Hořčičné semínko,
Inteligence,
Intuice,
Jóga věda o duši,
Kniha o egu,
Kniha poznání,
Láska svoboda samota Kóan vztahů,
Léčení duše,
Meditace,
Nejvyšší nauka,
O životě a smrti,
Od medikací k meditaci,
Od sexu k nadvědomí,
Od smrti k nesmrtelnosti,
Odvaha,
Osho Buddha-rebel,
Osho o dětech,
Osho o mužích,
Osho o strachu (novinka 2010),
Osho o Zenu,
Osho o ženách,
Osho rebalancing (Návrat do vědomé rovnováhy),
Osho Zen Tarot,
Oranžová kniha meditací,
Perly v kapse u vesty,
Promluv k nám o lásce,
Psychologie esoteriky,
Radost,
Sex,
Soucit,
Skrytá mystéria,
Sútra srdce,
Svoboda,
Tady a teď,
Tak pravím vám ...,
Tantra, spiritualita a sex,
Tři poklady tao
Tvořivost,
Vědomí,
Zápisky šílence,
Zralost,
Život láska smích
Když se nám náš život zdá být plný pochybností a nejistoty, hledáme většinou nějaký zdroj inspirace:
Co bude s mou budoucností? Co moje zdraví, moje děti? Co se stane, když se rozhodnu tak a ne jinak?
Středověké karetní symboly byla nahrazeny současnými obrazy, takže význam jednotlivých karet
odhadne i začátečník, který se s tarotem setkává poprvé.
Stavy a hnutí mysli jsou zde zachyceny jako ve své podstatě přechodné a proměnlivé jevy,
které lze prostřednictvím získaného poznání snadno změnit. Doplňující texty v doprovodné knize pak pomáhají obrazy pochopit a
interpretovat v prosté, přímočaré a zemité řeči Zenu.
Kniha výroků a postřehů slavného mistra Osho provádí čtenáře celým rokem, neboť jejich počet
je přesně 365 a všechny se týkají závažných a nesmírně důležitých stránek života.
Oshova slova jsou velmi provokativní a poskytují zcela nový pohled na takové věci,
jako je smrt, postoj k náboženstvím, ke kultuře a ke společnosti vůbec.
Osho se zaměřuje především na mysl a ukazuje velmi osobitým způsobem nové cesty
k její transformaci, k celkovému uvolnění a k meditaci. Přístup mistra Osho je jak
radikální, tak humorný a plný lásky a pochopení. A především reaguje na styl
a tempo moderní společnosti, pro niž jsou moudrá slova duchovního člověka doslova záchranou.
Tato kniha nabízí možnost trávit každý den roku v přítomnosti úžasného duchovního mistra - tak proč ji nevyužít?
Mistr Osho se v promluvách obsažených v této knize zaměřuje
na problematiku strachu, jenž dokáže člověka paralyzovat natolik,
že není schopen prožívat život naplno a radostně. Osho klade důraz
na skutečnost, že strach ovlivňuje naše každodenní činnosti a vztahy
a je největší překážkou na cestě vedoucí k poznání sebe sama. Ukazuje,
že tím nejzákladnějším strachem, který člověk cítí, je strach ze smrti
– a vede nás svým osobitým způsobem k jeho přijetí, poznání, ke zbavení se
touhy po jistotě. A nabízí nám možnost vydat se na dobrodružnou cestu
do vlastního nitra, jež je součástí obrovského celku zvaného vesmír.
Vykročit na ni může každý, kdo pochopil, co je strach, a začal milovat
a zpívat a tančit a opravdu žít vlastní život, jejž neurčují ostatní
lidé ani mysl, ale pouze přirozená podstata našeho bytí.
Text na zadní straně knihy:
Ukázka ze stran 240-243:
Politici
Polovičatost
Posedlost
Poslouchání
Poslušnost
Posvátné
Potěcha
Nevěřte ničemu - pokračujte v kladení otázek, ať to trvá jakkoliv dlouho.
Ukázka z knihy ze stran 235-236:
Rozjímání nad s´trami Lao-c´eho Tao Te Ťing.
Text na zadní straně knihy:
Ukázka ze strany 152:
Pokračování ukázky ze stran 170-173:
MÍT MNOHO ZNAMENÁ BÝT ZMATEN.
PROTO MUDRC PŘIJÍMÁ JEN JEDNOTU A STÁVÁ SE SVĚTU VZOREM.
NESTAVÍ SE NA ODIV, A PROTO ZÁŘÍ
NESTAVÍ SE NA ODIV, A PROTO ZÁŘÍ NEOSPRAVEDLŇUJE SE, A PROTO JE VŠUDE PROSLULÝ.
NEOSPRAVEDLŇUJE SE, A PROTO JE VŠUDE PROSLULÝ.
NEVYCHLOUBÁ SE, A PROTO MU LID VĚŘL NEVYVYŠUJE SE, A PROTO HO LID NÁSLEDUJE.
Text na zadní straně knihy:
Nyní budu mluvit o tom, jak se tělo uvolňuje, jak se zklidňujete...
Naše ranní meditace tím skončila.
Text na zadní straně knížky:
Ukázka z knihy ze stran 49 (a na další straně 50-56):
Text na zadní straně knížky:
Milujte jeden druhého, nečiňte však z lásky pouto:
nechť, je raději mořem, vlnícím se mezi břehy vašich duší.
Zpívejte, tančete a radujte se spolu, ale dopřejte si chvíle samoty,
stejnějakojsou osamoceny struny loutny, a přesto se zachvívají touž hudbou.
Ukázka ze stran 30-31:
Text na přední straně knihy:
Text na zadní straně knihy:
Ukázka z knihy ze stran 234-235:
Text na přední straně knihy:
Já vám žádnou útěchu neposkytnu. Neřeknu vám: "Duše je věčná. Nebojte se, nikdy nezemřete. Zemře pouze tělo."
Ukázka z knihy ze stran 148-151:
Ukázka z knihy ze stran 187-188:
Text na přední straně knihy:
Text na přední zadní straně knihy:
Ukázka z knížky ze stran 48-54:
Ukázka z knížky ze stran 89-95:
Neustále se všichni špatně chápeme.
Sedmá kapitola - VZTAHY
Text na přední straně knihy:
Text na zadní straně knihy:
Text na stranách 5-7:
Text na stranách 8-9:
Text na stranách 49-50:
Text na stranách 127-128:
Text na přední straně obálky knihy:
Text na zadní straně obálky knihy:
Ukázka textu ze stran 126-142:
Teenageři mají často vysněné představy a sny ohledně své budoucnosti. Jak mohou být realističtější?
Mohl byste prosím promluvit o mládí a sportu, jenž dnes silně ovlivňuje životy mladých lidí?
Mnoho mladých lidí se rozhodlo, že budou vypadat ošklivě. Oblečou se jako pankáči nebo skinheadi,
oholí si část vlasů a zbytek obarví šokujícími barvami. Dávají také přednost roztrhanému oblečení.
Mohl byste se prosím vyjádřit k tomuto podivnému jevu?
Proč lidé berou drogy?
Text na přední straně knihy:
Text na přední straně knihy:
Text na zadní straně knihy:
Text na zadní straně krabice kompletu:
Ukázka z vložené knížky ze strany 16-17:
Ukázka textu na kartě:
Ukázka textu na kartě:
Ukázka textu na kartě:
Ukázka textu na přední straně knihy:
Ukázka textu na zadní straně knihy:
Rozpravy nad mystickými výroky Ježíšovými (Oshovy komentáře biblických evangelií). Přeložil Michal Šubrt.
Text na zadní straně knihy:
Poslušnost je jedním z něj většíc zločinů, ze kterého se rodí všechny ostatní zločiny. Zbavuje vás inteligence,
bere vám schopnost rozhodovat, zbavuje vás zodpovědnosti. Likviduje vás jako jedince.
Skývá se ve vás idiot i génius. Idiot je samozřejmě mnohem silnější, jelikož má delší vývoj, zatímco
génius má velmi tichý, slabý hlásek.
Text obálce knihy:
Je dobře, ze je Bůh hluchý. Neslyší vaše modlitby, protože jinak byste byli v pěkné kaši.
Ukázka ze stran 97-103:
Ukázka ze stran 97-98:
Ukázka z knihy ze stran 120-121:
Ukázka ze stran 116-118:
Ukázka z knihy:
Ukázka ze stran 77-81:
Otevírání srdce
Od hlavy k srdci
Ukázka ze stran 92-93:
Ukázka ze stran 106-110:
Napětí a uvolnění
Ukázka ze stran 130-131:
Ukázka ze stran 141-145:
Ukázka ze stran 30-31:
Úvod (strana 0)
malá část Předmluvy (strana 9-10):
ukázka srana 59:
Osho, žijící, osvícený duchovní mistr. Jeho poselstvím je láska! Oshovo poselství není nové, ale jeho metody ano.
A oslava sexu jako přirozeného procesu transformace je jednou z těchto metod. Osho říká, že sexu lze použít jako odrazového můstku"
do sféry lásky a ze sféry lásky do sféry modlitby. Kniha představuje první ze tří částí jeho poselství.
Buddha uvnitř (strana 7)
Spontánní otázky a odpovědi od.10.5. do 24.5.1974 v Púně, v Indii.
Kniha obsahuje 21 promluv nad citáty z Tomášova evangelia.
Ukázka strana 194:
Ukázka strana 13:
Život není zvyk, život je nepřetržité hledání, kladení otázek. Život je otevřená cesta, a dokud nenalezneš konečnou pravdu svého bytí,
nezastavuj se. Existuje mnoho zastávek - míst krásných, kouzelných, přitažlivých, skvostných míst.
Pamatuj, že pokud nepoznáš, kdo a kým jsi, není pro tebe žádné zastávky. Ano, můžeš si trochu odpočinout na každé zastávce,
přesto neustávej v pohybu. Zůstaň otevřen všem druhům zkušenosti.
Ukázka strana 161:
Ukázka ze stran 104-105:
Kniha odpovídá na tyto otázky:
Ukázka z knihy:
Zadní strana obálky:
Ukázka strana 44:
Dovolte to. Zapomeňte úplně, že ten druhý zde není.
Ukázka strana 61:
Ukázka ze stran 3-4:
Ukázka ze stran 44-47, Kapitola HRUDNÍK a DÝCHÁNÍ:
Cvičení 2. (potřebný čas: 10 minut)
Osho zen tarot
790 Kč, 79 karet, vložená kniha s popisem karet 176 stran, nakladatelství Synergie
Přesně tak jsou často používány tradiční tarotové karty - k ukojení naší touhy po poznání
minulosti a budoucnosti.
Osho zen tarot se zaměřuje na pochopení toho, co je tady a teď. Je to systém založený na zenové moudrosti, která říká,
že vnější události jsou jednoduše odrazem našich myšlenek a pocitů, ačkoli ani nám samotným není často jasné,
čeho se tyto myšlenky a pocity týkají. Osho Zen Tarot nám pomáhá odpoutat pozornost od vnějšího dění
abychom mohli jasněji pochopit, co se děje uvnitř - v našem srdci.
knížka z kompletu Osho zen tarot
179 Kč (možno koupit i samostatně bez karet), 176 stran, knížka z kompletu Osho zen tarot, nakladatelství Synergie
Kniha samozřejmě popisuje také způsoby výkladu.
kniha 365 meditací na každý den
cena 269 Kč, Osho, brožovaná kniha 382 stran, nakladatelsví Beta Dobrovský 2010
Text na zadní straně knihy:
Každodenní inspirace, tak se dá v souhrnu popsat tento
výběr úryvků z brilantních promluv mistra Osho, jimiž okouzloval, ale i provokoval své posluchače,
a které dodnes mají schopnost oslovit tisíce lidí na celém světě. Umět žít "tady a teď",
v jednotě těla, mysli i ducha, to je základní téma, k němuž se tento mnohými vládami i církvemi
a vůbec zatvrzele ortodoxními jedinci nenáviděný myslitel opakovaně ve svých úvahách a meditacích vrací.
Využívá dávné východní duchovní tradice, ale i poznatky moderní psychologie a zejména humor, aby pomohl
"hledajícím a bloudícím" nalézt pravou podstatu lidského bytí, jeho úzké propojení s nekonečným a věčným vesmírem.
Některá z 365 do knihy pojatých témat řeší lidstvo již od nepaměti, některá naopak přináší
dnešní chaotická a stresující doba. Osho dává svým způsobem velmi jednoduchý recept - cestou k jejich rozluštění
podle něj není propírat problémy v mysli sem a tam, bádat, trápit se, řešením je milovat, tančit, naplno a radostně žít.
kniha Osho o strachu
cena 219 Kč, Osho, brožovaná kniha 2244 stran, nakladatelsví Beta Dobrovský 2010
Text na zadní straně knihy:
PŘIJETÍ ŽIVOTNÍCH NEJISTOT na základě pochopení pravé podstaty bytí. Touto cestou nás mistr Osho vede k překonání strachu.
Ten dokáže člověka paralyzovat natolik, že není schopen prožívat život naplno a radostně. Je také největší překážkou
pro poznání sebe sama. Osho ukazuje, že tím nejzákladnějším strachem, který člověk cítí, je strach ze smrti - a vede nás
svým osobitým způsobem k jeho přijetí, poznání a překonání. Je to i cesta do vlastního nitra, jež je součástí obrovského
celku zvaného vesmír. Vykročit na ni může každý, kdo pochopil, co je strach, a začal víc milovat a zpívat
a tančit a opravdu žít vlastní život.
ABC osvícení Duchovní slovník
cena 299 Kč, Osho, brožovaná kniha 456 stran, nakladatelsví Beta Dobrovský 2009
DUCHOVNÍ SlOVNÍK, který sestavili žáci mistra Osho z jeho promluv, obsahuje velké množství hesel zabývajících se
základními otázkami duchovního života, ale i mnoha věcmi, s nimiž se setkáváme v běžném životě. Osho je mistr,
jenž svými slovy provokuje a podněcuje lidi, aby byli bdělí, vnímaví, osobití. Je to mistr nevyhýbající se žádným
tématům, je to mistr jdoucí přímou cestou k poznání pravé podstaty, k poznání pravé přirozenosti. Jeho cílem je
vést člověka k pochopení vlastní výjimečnosti, aby se dokázal zbavovat vlivů společnosti a začal hledat svou
cestu vedoucí k objevení tajemství vlastního nitra, jež je součástí nekonečného vesmíru.
Polarita
V životě jsou dvě polarity: meditace a láska. Je to ta nejvyšší polarita. Celý život se skládá z polarit:
je pozitivní a negativní, zrození a smrt, muž a žena, den a noc, léto a zima. Celý život sestává z protikladů.
Tyto protiklady však nestojí jen proti sobě, ale zároveň se i vzájemně doplňují. Pomáhají si navzájem, podporují se. Jsou jako cihly v oblouku, které musejí být přesně uspořádány. Vypadá to, jako by byly proti sobě, ale oblouk drží pohromadě právě díky jejich opačné polaritě. Pevnost oblouku záleží na polaritě cihel nakladených vedle sebe.
Tohle je nejvyšší polarita: meditace je umění být sám a láska je umění být s někým. Celistvý člověk je ten, kdo umí obojí a je schopen bez větších problémů přecházet od jednoho ke druhému.
Je to jako nádech a výdech - není to těžké. Jsou to opozita: jeden proces je nádech a opačný proces je výdech. Celé dýchání ale tvoří jak nádech, tak výdech. Meditace je jako nádech, láska je jako výdech.
A spojením meditace a lásky je váš dech úplný, celistvý, jednotný.
Političtí vůdci jsou následovníci svých následovníků. Velký politický vůdce je ten, kdo ví, kam jdou následovníci, a drží se o krok před nimi. Vůbec nezáleží na tom, kam jdou; musí být prostě jen kousek před nimi, aby všichni věděli, že on je vůdce. Musí být neustále ve střehu, jinak by se mohlo stát, že se jednoho dne ohlédne - a následovníci půjdou někam jinam a on tam bude stát sám.
Jsou lidé, kteří všechno v životě dělají polovičatě, vlažně. Nikdy ničeho nedosáhnou, protože se drží zpátky.
Nikdy se do ničeho nepustí naplno, intenzivně. Stále stojí na. břehu a uvažují o druhé straně. A pokud to někdy
zkusí, sedí na dvou židlích najednou, aby v případě neúspěchu měli alespoň nějakou jistotu. Jedou ve dvou člunech.
Jejich život je natolik polovičatý, že všechno dělají polovičatě. K určitému rozkvětu vědomí však dojde
pouze v případě, že jsme ve svém nitru organicky sjednoceni.
Posedlost je věnování příliš velké pozornosti a energie něčemu, co není důležité. Nadměrně se na něco zaměřujete
a jste tím doslova hypnotizováni. Posedlost je určitý druh hypnózy, kterou vytváříte sami v sobě. Z vašeho života
se všechno ostatní vytratí a zůstane jen jedna věc, jež je pro vás hlavním bodem. Život má pak pouze jednu dimenzi:
to je posedlost.
Život má mít mnoho dimenzí. Jsou lidé, kteří myslí jen a pouze na sex - čtyřiadvacet hodin
denně. Je neustále skryt hluboko v jejich mysli. Dělají něco jiného, ale stále myslí na sex. To je posedlost.
Uvědomte si, že samotný sex není posedlost - nejsem proti sexu, Nejsem proti ničemu.
Posedlost znamená, že sex nahradil všechno ostatní.
Jsou lidé, kteří jsou posedlí jídlem; neustále myslí jen na jídlo. Posedlost znamená,
že se určitá věc stala celým vaším životem, Ale váš život by nemělo nic ovládat - všechno má své místo
a život by měl být jako orchestr. Nemělo by to být jen jídlo, neměl by to být jen sex, neměly by to být
jen peníze, neměla by to být jen moc, Neměla by to být jen jedna věc, mělo by to být mnoho věcí, mnoho
variant. Máte-li na výběr všechny dimenze, jste bohatí.
Slyšel jsem jeden příběh:
Dva muži kráčeli po rušném chodníku v obchodní zóně velkého města. Jeden z nich náhle
vykřikl: "Slyšíš to nádherné cvrkání cvrčka?"
Ale druhý muž nic neslyšel. Zeptal se kolegy, jak je možné, že v tom hluku a zmatku
dokáže rozeznat cvrkání cvrčka, První muž byl přírodovědec a byl zvyklý poslouchat zvuky přírody,
ale nezačal to nijak vysvětlovat. Prostě jen vytáhl z kapsy minci a upustil ji na chodník.
V tu chvíli lidé kolem nich zbystřili a začali se rozhlížet.
A muž řekl: "Slyšíme to, co chceme slyšet."
Jsou lidé, kteří slyší jen cinknutí mince spadlé na zem - je to jejich jediná hudba.
Ubožáci. Myslí si, že jsou bohatí, ale jsou to chudáci, protože veškerá hudba se skládá jen z cinkání mincí
padajících na zem. Jsou to velcí chudáci... něco jim chybí. Nevědí, co je to život. Neznají nekonečné možnosti,
neznají nekonečné melodie, které vás obklopují - neznají tu bohatou rozmanitost. Slyší jen to, co chtějí slyšet.
Utrpení tohoto světa se dá vysvětlit velmi snadno: všichni byli osekáni a zformování
ostatními, aniž by někoho zajímalo, jaká je jejich skutečná podstata. Nedali jim šanci existovat. Jakmile se
dítě narodí, začnou ho ostatní kazit - samozřejmě s dobrým úmyslem.
Žádný rodič to nečiní záměrně, ale i on si tím vším prošel. A totéž opakuje svému dítěti,
protože nic jiného nezná. Neposlušné dítě je neustále káráno. Poslušné dítě je naopak neustále chváleno.
Slyšeli jste ale někdy, že by se poslušné dítě proslavilo v nějaké tvůrčí činnosti? Slyšeli jste, že by
poslušné dítě za něco dostalo Nobelovu cenu - za literaturu, upevňování míru, za úspěchy ve vědě? Poslušné
dítě se prostě jen zařadí do davu. Vše, co existence získává, získává díky neposlušnosti.
Nic na světě není posvátnější než slzy lásky a radosti. Takové slzy, tak čisté, nejsou
z tohoto světa. Ačkoli jsou částí těla, vyjadřují něco, co není z tohoto světa.
Potěchy jsou potěšující - nic proti nim nemám -, ale jedno si uvědomte: jsou to všechno
jen věci na hraní, jsou to hračky. Stvořil je člověk - a protože je stvořil člověk, nemohou mu přinést uspokojení. Jsou na nižší úrovni. To, co je stvořeno, bývá vždy na nižší úrovni než stvořitel; výtvor nemůže být lepší než jeho tvůrce. A srdce nekonečně touží po čemsi rozsáhlém, neobyčejně mocném, po něčem, co vás odvede od zaměřování se jen na sebe, co dorazí jako potopa a omyje, očistí a pročistí vás, něco, co na vás bude dopadat odjinud. Až pak budete spokojeni. Blaženost je božská.
Nikdy se nedejte potěchami svést z cesty. Samy o sobě jsou dobré, jsou to příjemné hry. Ale hry jsou jen hry a člověk by od nich neměl moc očekávat. Zaměstnávají vás. Krásný dům, krásná rodina, děti, manžel, manželka, přátelé, příjemná společnost - všechno jsou to hry. Hrajte je co možná nejšikovněji, hrajte je důmyslně, ale mějte na paměti, že do vašeho života nepřinesou pocit uspokojení. Budou vás jen povrchně zaměstnávat, zabavovat, ale nic víc. A proto uprostřed všech potěšujících radostí nikdy ani na okamžik nezapomínejte, že život není jenom hraní her.
kniha Boží spiknutí, cesta od pověr k nadvědomí
368 Kč, Osho, Eugenika 2010, brožovaná kniha 386 stran
Byl jsem překvapen, že v domácnostech muslimů neprobíhají tytéž hádky, jaké probíhají v domácnostech, kde
jeden muž žije s jednou ženou a neustále se popichují a bojují a žárlí na sebe. Důvodem toho je, že ony
čtyři ženy bojují mezi sebou a muž pouze zpovzdálí přihlíží. Nestarají se o svého jediného muže, ale veškeré dění
se točí pouze kolem jejich problémů. Takový muž je pak daleko šťastnější než kdokoli, kdo žije pouze s jednou ženou.
Zeptal jsem se svých přátel, jak je to možné.
"Jedna žena dokáže dovést muže do blázince, anebo do poustevny. Ten muž pak dosáhne osvícení."
"Nyní rozumím, proč ani jeden muslim nikdy nedosáhl osvícení a ani se nezbláznil.
Žije si se svými čtyřmi ženami, které bojují mezi sebou, normální život a sleduje, co se mezi nimi děje.
Není však součástí té hry.
Dnes však poměry nejsou tytéž jako tehdy. V zemi, jako je Indie, je poměr žen a mužů
jedna ku jedné, a je tomu tak dokonce i v Saúdské Arábii. Není možné dovolit mužům vzít si čtyři manželky,
protože ostatní tři muži by zůstali sami a dělali by problémy. Mimomanželské poměry.
A pamatujte, že sousedova žena je vždy krásněJší než vaše žena. Je daleko zelenější
- přesně jako trávník souseda od vedle, taky knakousnutí.
"Francouzi pro to mají výraz. Když se Francouz hluboce zamiluje, říká, že by svou milenku
nejraději snědl, a ona se může radostí zbláznit. Toto je možné jedině u Francouzů - kdybyste něco podobného řekli
v Indii - že chcete nějakou ženu sníst - zatkla by vás policie a dotyčná dívka by s křikem utekla:
""Co jste řekl té ženě, která odtud s křikem utekla?"
"Mohli byste tvrdit: "Říkal jsem jí jen, že ji miluji a že bych ji samou láskou snědl.. .,"
ale stejně by vám to nepomohlo.
"I jazyky se mění - stejně jako morálka a-náboženství i řeč závisí na podnebí,
tradici a minulosti.
Tři poklady tao
348 Kč, brožovaná matná kniha, 468 stran, velikost 15x21 cm, nakladatelství Fontána 2009
Míjejí staletí, králové přicházejí a odcházejí, císařské říše vzkvétají a upadají, ale Lao-c',
Buddha, Ježíš, Kršna, ti zůstávají. Jsou jako věčné hvězdy - klidní a neměnní ukazují směr těm, kdo jsou připraveni
nechat se vést, vlévajíce všechno, co mají, do srdcí, jež jsou otevřená.
Promlouvám o Buddhovi, promlouvám o Ježíši Kristu, promlouvám o Zarathuštrovi; miluji ty muže.
Avšak mezi mnou a Lao-c'em žádný vztah není: až nyní začnu promlouvat o Starém mistru, nebudu hovořit o někom druhém,
budu hovořit o sobě; bude to, jako by mluvil sám Lao-c´, jen pod jiným jménem, v jiné inkarnaci.
Lao-c' říká: "Moje učení se vám zdá pošetilé, protože je velké. Kdyby se vám pošetilé nezdálo,
bylo by průměrné, bezvýznamné. Moje učení se však nestane bezvýznamným, protože vaše mysl nikdy nebude s to mu
porozumět a proměnit ho v něco malého. Moje učení vždy zůstane nad myslí."
Dokonce i Buddhu můžete pochopit myslí. I Kršnu. Avšak Lao-c'eho ne, to není možné.
Mnohokrát se mne už lidé ptali, proč se jménem Lao-c1 není spojeno žádné velké náboženství.
Něco takového je neuskutečnitelné. Samotný tento člověk je naprosto neskutečný jev. Je tak moudře bláznivý, že není
možné stvořit kolem něj jakoukoliv instituci. Zůstane navždy osamělým rebelem, nádherným ve své samotě, avšak
nepochopitelným a neuchopitelným, velmi, velmi dalekým, vzdáleným jako Everest - můžete se na něj dívat, ale
stvořit masovou organizaci a vést ji k Everestu, to není možné.
Lao-c'eho slova jsou jako prst ukazující k luně. Nechytejte se prstů, zapomeňte na ně.
Pohlédněte na lunu - a prostoupí vás hluboký vhled. Neexistuje žádná posvátná kniha, která by se podobala Lao-c'eho
Tao té ťing, a to z jednoho prostého důvodu: každé jednotlivé Lao-c'eho slovo je doslova těhotné pravdou - nejen
neznámou, ale též nepoznatelnou. Slova tu fungují jen jako ukazovátka, jako směrovky naznačující cestu, jako
milníky, které říkají: běž vpřed, tady se nezastavuj. Abyste Lao-c'emu porozuměli, musíte proměnit vlastní mysl.
SKLOŇ SE A BUDEŠ SE MOCI NAPŘÍMIT.
STAŇ SE PRÁZDNÝM A BUDEŠ NAPLNĚN.
ZNIČ SE A BUDEŠ OBNOVEN.
BÝT V NOUZI ZNAMENÁ VLASTNIT.
MÍT MNOHO ZNAMENÁ BÝT ZMATEN.
PROTO MUDRC PŘIJÍMÁ JEN JEDNOTU A STÁVÁ SE SVĚTU VZOREM.
NESTAVÍ SE NA ODIV, A PROTO ZÁŘÍ NEOSPRAVEDLŇUJE SE,
A PROTO JE VŠUDE PROSLULÝ.
NEVYCHLOUBÁ SE, A PROTO MU LID VĚŘÍ NEVYVYŠUJE SE,
A PROTO HO LID NÁSLEDUJE.
PONĚVADŽ NEBOJUJE, NIKDO NA SVĚTĚ S NÍM NESOUPEŘÍ.
STARCI SE NEMÝLÍ KDYŽ PRAVÍ:
"PODDAT SE ZNAMENÁ UCHOVAT SI CELISTVOST."
JE TEDY CELISTVÝ A SVĚT SE PŘED NÍM SKLÁNÍ.
Šéf opáčil: "Nasredine, ty ses asi zbláznil. Předevčírem jsem ti plat zdvojnásobil - a ty
chceš zase víc? Ani týden ještě neuplynul!"
Nasredin odpověděl: "To je pravda. Jenomže moje žena se o tom zvýšení
platu dověděla, takže bylo vlastně zbytečné. Já bych chtěl, abys mi přidal ještě trochu, něco jako kapesné,
jen pro mou potřebu."
Chudý člověk nemůže jít k prostitutce, přistihli by ho; chudý člověk nemá prostředky
na to, aby skryl své hříchy. Boháč své hříchy skrývat může. Nemusí chodit za prostitutkou, najme si dívku
po telefonu. Nebojí se prozrazení - protože kdo by ho chytil? A pokud by se někdo takový našel, může ho podplatit,
může si ho koupit. Můžete si koupit policajta, soudce, novináře, žádný problém.
Je to, jak vám říkám: každý člověk má choré či bláznivé tužby, ale ne každý má příležitost
je naplnit.
Avšak jakmile získá bohatství či moc - začne na povrch probublávat jeho pravá skutečnost,
jeho pravá realita. Nahradil bych výrok lorda Actona jiným: "Moc člověka odhaluje, a odhaluje ho totálně."
Nekorumpuje ho, jen ho prostě odhaluje. Dokud člověk není u moci, nikdy ho skutečně
nepoznáte. Dejte mu ji a uvidíte, že každý je zkažený. Bez výjimky. Ptáte se, čím to je? Podle mne je to tak,
že jen ten člověk, který je v základu zkažený, touží po moci, jinak by žádné takové ambice neměl. Zkažený
člověk hledá moc a tato touha o něm mnohé vypovídá.
Naopak člověk, který je naplněný, který je šťastný a spokojený, se o ty nesmysly
jako moc a politika nestará; nestará se o smetí. Žije spokojený život a jeho potřeby jsou velmi prosté.
Chcete-li být spokojení a naplnění, naslouchejte Lao-c'emu:
Kdykoli máte hojnost a blahobyt, přivoláte si do života chaos - díky hojnosti se
vydáte špatnou cestou. Bohatý člověk neví, co si se svým bohatstvím počít - něco by měl udělat,
ale neví co. Než aby prostě nedělal nic, má potřebu něco dělat, nějak svého bohatství využít,
a tak se do toho zaplete, vydá se špatným směrem a už jím jde pořád. A na konci cesty zjistí,
že jeho život byl v podstatě nepoctivý a falešný. Nečestnost a faleš se rodí z toho, že nenasloucháte svým
potřebám: kdybyste jim naslouchali, viděli byste, že jsou tak prosté, že je toho tak málo, co opravdu
potřebujete, že byste všichni mohli být spokojeni.
Jestliže ptáci a zvířata mohou žít v takovém tichu a tak šťastni, jestliže se
stromy obejdou dokonce i bez nohou, stojíce stovky let na jednom místě, proč člověk nemůže najít
spokojenost? Původcem všeho jeho zmatku je touha. Nejprve osekáte své potřeby, abyste mohli naplnit
více tužeb, a jakmile vám naplnění tužeb přinese moc, bohatství a příležitosti, nevíte, co s tím
dělat, neboť vaše autentické potřeby jsou už téměř mrtvé. Umřel hlad, zmizela chuť k jídlu,
zapomněli jste úplně, co je to láska, zapomněli jste na řeč vesmíru. Jste obklopeni hojností
a mocí, avšak chybí opravdové potřeby - k čemu vám ta moc nyní je? Jste postiženi jakousi
zvláštní duševní chorobou.
Jak je možné, že mudrc je schopen obsáhnout jednotu, jež v sobě zahrnuje obě
opačné polarity? Je to proto, že nevolí žádnou z alternativ.
Logik by řekl: "To je dobré a to je špatné," a vy byste si vybrali to, co
označil za správné. Lao-c' však říká, že mudrc přijímá jen jednotu, bez výběru, bez logického
rozlišovánÍ. Volí jednotu, celek, který obsahuje všechna opozita. Volí život se smrtí, ne život
proti smrti; volí lásku s nenávistí, ne lásku proti nenávisti - volí celek a stává se vzorem světu;
to je důsledek, který povstane sám.
Čím více se snažíte, aby o vás lidé věděli, tím méně záříte. Člověka, který se
neustále vystavuje na odiv, pokryje prach. Ztratí lesk. Když si jdete do obchodu koupit nějakou věc,
chcete, aby vám ji prodavač přinesl ze skladu, chcete ji čerstvou, nechcete ji z výkladní skříně - protože
z toho, jak byla celý den ve výloze, je vybledlá a zaprášená. Totéž se děje s vaší bytostí: když se
nepřetržitě vystavujete na odiv, vyblednete, ztratíte všechnu svoji zář.
Člověk, který se nestará o to, aby se "ukázal", člověk, který není exhibicionista
a je mu jedno, zda ho lidé znají, zda o něm už slyšeli, nebo ne, člověk, který prostě odkrývá svou bytost
jen před sebou samým a nevyhledává mínění druhých - nesnaží se zjistit, co si o něm myslí -, takový člověk
se nestaví na odiv, a proto září. Všechny ty nesmírné možnosti, které se v něm skrývají, dávají jeho bytosti zář.
Člověk, který se nestaví na odiv... Víte, veškeré předvádění svědčí o chudobě duše.
Snaha ukázat se znamená, že člověk je chudý, že nezná své vlastní vnitřní bohatství. že je závislý
na mínění druhých a že nežije své autentické bytí. Jen vyhledává a shromažďuje cizí mínění: nedospěl
k přímému poznání sebe samotného, potřebuje se vidět očima jiných.
O to jde v politice: cítit skrze druhé vlastní moc. Zbožnost je docela jiná,
tam cítíte svou moc bezprostředně: zavřete oči a vnímáte mocné bytí. Nemusíte se ptát druhých, kdo jste
- jen sebe se ptáte... meditujete na své vlastní bytí. Takový člověk nevysílá paprsky do všech koutů světa,
nerozptyluje svou energii, stává se naopak zásobárnou energie.
Line se z něj záře a když k němu přijdete .blíž, zjistíte, že je samotným světlem.
Pokud se dostanete opravdu blízko, nejen fyzicky, ale i duševně, může rozjasnit i vás a ukázat vám váš
vnitřní směr. Váš dosud nezapálený plamen náhle vzplane.
Neospravedlňuje se... nikdy neříká, že má pravdu. Ví to. Proč by měl pravdu
zdůvodňovat? Jen lidé, kteří cítí, že pravdu nemají, mají potřebu své jednání odůvodňovat. Osobu,
která se cítí vinna, vždy poznáte podle toho, že se obhajuje, protože se bojí, že to lidé poznají;
je tedy lepší své I chování hájit, už předem se připravit.
V jednom súfijském podobenství se vypráví o tom, že když dojde ke
krádeži a lidé začnou křičet: "Chyťte zloděje! Hledejte ho!", pak zloděj, je-li mezi nimi, křičí
ze všech nejhlasitěji. Volá po morálce, ptá se, kdo to jen mohl ukrást.
Křičí: "Dopadněte ho! Běžte za ním!" Hlasitý křik je jeho ochrana.
Copak někoho napadne, že zloděj bude křičet nejhlasitěji? Vždy mějte na paměti, že člověk,
který křičí nejvíc, je zloděj, a chyťte ho. Když se člověk ospravedlňuje, ukazuje tím, že cítí
vinu; ví, že se musí obhajovat.
Jeho slávu nemůžete zničit; nemůžete zničit jeho dobrotu ani to dobro, které
mimoděk vyvolává v druhých. Nemůžete ho zničit, protože mu nemůžete odporovat. Nikdy vám nic nevyvrací,
jak byste mu mohli odmlouvat? Není možné říkat, že se ten člověk mýlí, už proto, že nikdy netvrdil, že má pravdu.
PONĚVADŽ NEBOJUJE, NIKDO NA SVĚTĚ S NÍM NESOUPEŘL STARCI SE NEMÝLÍ KDYŽ PRAVÍ:
"PODDAT SE ZNAMENÁ UCHOVAT SI CELISTVOST."
JE TEDY CELLSTVÝ A SVĚT SE PŘED NÍM SKLÁNÍ.
Snažte se pochopit zákon paradoxu a následujte ho, protože paradox, to je logika života.
Neposlouchejte logiku mysli, její směr je špatný, je imaginární, fiktivní. Logika vytváří snový svět.
Ano, staří mistři mají pravdu, když říkají: "Poddat se znamená uchovat si celistvost."
Tady a teď (And Now And Here)
289 Kč, brožovaná kniha, 479 stran, nakladatelství Pavel Dobropvský - BETA 2009
Z angličtiny přeložila Jana Žlábková.
Smrt tělesná i duchovní, to je hlavní téma třídenní promluvy, kterou Osho pronesl
na písčitém mořském břehu ke svým žákům. Na tuto otázku se zaměřil úmyslně, protože přístup Západu
ke smrti se značně liší od východního pojetí, které bere život karmicky, jako nekonečný koloběh,
jehož nedílnou součástí je právě smrt. Osho pomocí své osobité a přesně vedené meditace navozuje
stav, v němž člověk postupně odhaluje hlubiny vlastního nitra a zjišťuje, že na tomto světě je
vše pomíjivé - kromě poznání nekonečnosti duše. Osho vede člověka ke „smrti" neklidné mysli a
velmi citlivě ukazuje cestu ke zrození nového člověka. Člověka, jenž je v naprosté jednotě sám
se sebou, s okolním světem a s celým nekonečným vesmírem.
OBSAH (ze strany 5)
1. Smrt je ta největší lež ................1
2. Vnímání života jako snu ...............32
3. Celývesmírjechrám .....................67
4. Návratkezdroji ........................98
5. Najděte svou vlastní cestu ...........126
6. Láskajenebezpečná ....................154
7. Já učím o smrti ......................183
8. Nepoznání života je smrt .............214
9. Nejvyšší svoboda .....................238
10. Duchovní život je hledání meditace ..258
11. Volba je na vás .....................294
12. 0dstup je důležitý ..................333
13. Ezoterická věda .....................368
14. Já jsem připravený, a co vy? ........406
15. Učení o bytí takovém, jaké je .......442
Ukázka ze stránek 62-66:
Náš současný stav bytí obsahuje vše, čím jsme kdy byli. Jsou to vrstvy a vrstvy stavů, které
jsme v minulosti prožili. Když kopeme trochu do hloubky, dostaneme se k vnitřním vrstvám svého bytí - můžeme se
dokonce dostat i do stavu, kdy jsme byli kámen, i ten vytváří uvnitř určitou vrstvu. Hluboko uvnitř jsme stále
kámen, a proto když nás někdo dožene do téhle vrstvy, chováme se jako kámen, jednáme jako kámen. Můžeme se chovat
i jako zvířata - a to také ve skutečnosti i děláme. To, co je před námi, jsou pouhé možnosti - nejsou to vrstvy.
A proto občas uděláme skok a dotkneme se těch možností, ale pak spadneme zpátky na zem.
Jednoho dne se můžeme stát bohy, ale v přítomnosti jimi nejsme.
Máme potenciál, abychom byli božské bytosti, ovšem to, co jsme teď, se skládá z toho, co
jsme byli v minulosti. Budeme-li kopat hlouběji, narazíme na různé minulé stavy bytí, a jestliže postupujeme dál
v řetězci zrození, prožíváme stavy existujícími před námi.
Ale stejně jako když někdo skočí - na okamžik se odlepí od země a letí vzduchem, ale za chvíli
je zase na zemi - i my občas vyskočíme ze svého zvířecího stavu a staneme se lidskou bytostí, ovšem pak se zase
vrátíme do stejného stavu. Když se na to podíváme pozorně, zjistíme, že v průběhu dvaceti čtyř hodin jsme pouze
na chvíli, v určitých okamžicích, opravdu lidské bytosti. A všichni jsme si toho moc dobře vědomi.
Určitě jste si někdy všimli žebráků. Vždycky přicházejí žebrat ráno. Nikdy nechodí večer,
protože tehdy je šance, že by někdo byl stále ještě lidskou bytostí, v podstatě nulová. Ráno, když člověk vstane
- osvěžený příjemným nočním odpočinkem, čerstvý a veselý - má žebrák naději, že to bude lidská bytost. Večer
žádnou charitu nečeká, protože ví, že člověk prošel celým dnem - kancelář, trh, stávky a protesty, noviny a
politici - to všechno v něm vytvořilo stav zmatku. To všechno posílilo a aktivovalo zvířecí vrstvy skryté
uvnitř. Večer je člověk unavený a mění se ve zvíře. Proto vidíme tolik zvířat v nočních klubech, kde projevují
své zvířecí sklony. Muž znavený celodenním bytím v roli člověka pak touží po alkoholu, hluku, hazardu, tancování,
po striptýzu - chce být mezi dalšími zvířaty. Noční kluby podporují zvíře v člověku. Z toho důvodu je ráno
nejlepší doba k modlitbám, zatímco večer k nim vhodný není.
Ráno zvoní zvony v chrámech, večer jsou otevřené dveře do nočních klubů, kasin, barů.
Prostitutky si nikoho nezvou na ráno, zvou si zákazníky pouze v noci.
Po celodenní těžké práci se člověk mění ve zvíře, a proto je noční svět tak odlišný
od denního. Volání k modlitbě se z mešit ozývá ráno a chrámové zvony vyzvánějí ráno. Je tu určitá naděje,
že se člověk, který ráno vstal a je svěží, obrátí k Bohu. Ale je mnohem menší šance, že to udělá ten, kdo
je večer unavený. Z téhož důvodu je větší naděje, že se k Bohu obrátí děti, ale menší šance je v případě
starých lidí - jsou už na soumraku života, teď už jim život všechno vzal. Člověk by se tedy měl vydat
na cestu co možná nejdříve, tak časně zrána, jak to jen jde. Večer už znamená pokles - ale než k tomu
poklesu dojde, v případě, že jsme vyrazili na cestu hned ráno, je možné, že večer už se budeme nacházet
v chrámu božskosti. Proto se náš přítel správně ptá, zda je možné, že člověk byl v minulém životě zvíře
nebo pták. Musíme však mít na paměti, že v tomhle životě už ptákem ani zvířetem být nemáme.
Než se ponoříte do meditace, je třeba pochopit určité věci.
Především se tomu musíte naprosto oddat. Budete-li se tomu třeba i jen trochu bránit,
vytvoří to při meditaci překážky. Oddejte se tomu, jako byste byli mrtví, jako byste skutečně zemřeli. Je
nutné přijmout smrt, jako by se už dostavila, jako by všechno zemřelo, a my se noříme hlouběji a hlouběji
dovnitř. Teď přežije jen to, co vždycky přežívá. Zbavíme se všeho, co umírá. Proto jsem řekl, že je to
experiment se smrtí.
Tento experiment má tři části. Tou první je uvolnění těla, druhou je uvolnění dýchání,
třetí je uvolnění myšlení. Tělo, dýchání a myšlení - to všechno musí pomalu odplynout.
Posaďte se dál od sebe. Je možné, že někdo usne, a tak mějte mezi sebou dost místa.
Trochu se posuňte nebo se posaďte blíž, ale hlavně se ujistěte, že nesedíte u sebe příliš blízko, jinak
si po celou dobu budete muset dávat pozor, abyste na někoho neupadli. Jakmile se tělo uvolní, může padnout
dopředu nebo dozadu, člověk nikdy neví. Jistotu máte jen tehdy, když ho ovládáte. Když přestanete tělo ovládat,
automaticky upadne. Jakmile přestanete tělo zevnitř držet, kdo jiný to bude dělat? - prostě musí padnout. A když
se budete zaobírat myšlenkami na to, aby neupadlo, zůstanete tam, kde jste - nedokážete se ponořit do meditace.
Když cítíte, že vaše tělo padá, berte to jako požehnání. Dovolte ll1U to. Nebraňte se tomu, protože pokud to
uděláte, budete bránit sami sobě v ponoření se dovnitř. A nedejte se vyrušit, jestliže na vás někdo padne,
nechte to být. Když vám bude chvíli spočívat v klíně něčí hlava, nechte to být, nezaobírejte se tím.
Teď zavřete oči. Zavírejte je zlehka. Uvolněte tělo. Naprosto ho uvolněte, jako by
bylo zcela bez života. Odveďte z těla veškerou energii a soustřeďte ji dovnitř. Jakmile se energie přivede
dovnitř, tělo se uvolní.
Vnímejte, jak se tělo uvolňuje. Povolte ho. Vstupujte dovnitř tak, jak vstupuje člověk
do domu. jděte dovnitř, vstupte dovnitř. Tělo se uvolňuje... naprosto ho uvolněte... jako by bylo bez života,
jako by bylo mrtvé. Tělo se uvolňuje, tělo je uvolněné, tělo je naprosto uvolněné.. .
Předpokládám, že teď je vaše tělo zcela uvolněné, že jste ho přestali ovládat. Pokud
padne, nechte ho, jestliže se nakloní dopředu, nechte ho. Ať se stane, co se má stát - vy relaxujte. Ujistěte se,
že se ničemu nebráníte. Podívejte se dovnitř, abyste měli jistotu, že tělu v ničem nebráníte. Klidně si můžete
říct: ,}á ničemu nebráním, naprosto jsem všechno uvolnil. Tělo je uvolněné, tělo je povolené. Dýchání se zklidňuje,
dýchání se zpomaluje. Vnímejte to... dýchání se zpomalilo... nechte ho zcela být. Uvolněte dýchání a úplně ho
přestaňte ovládat. Dýchání se zpomaluje, dýchání se zklidňuje... Dýchání se zklidnilo, dýchání se zpomalilo...
Dýchání se zklidnilo... myšlenky se také zklidňují.
Vnímejte to. Myšlenky se ztišují... nechte je být... povolili jste tělo, teď uvolněte
dýchání a musíte povolit i myšlenky. Vzdalujte se...
úplně se vzdalujte dovnitř, vzdalte se dál od myšlenek.
Všechno utichlo, jako by všechno vně vás bylo mrtvé. Všechno je mrtvé... všechno utichlo...
uvnitř zbylo jen vědomí... hořící lampa vědomí... vše ostatní je mrtvé. Pusťte to... úplně to pusťte - jako byste
už nebyli. Úplně to pusťte... jako Qy vaše tělo bylo mrtvé, jako by vaše tělo už neexistovalo. Dýchání je klidné,
myšlenky jsou klidné - jako by se dostavila smrt. Pronikejte dovnitř, úplně pronikněte dovnitř. Pusťte to...
všechno pusťte. Úplně to pusťte, nic nedržte.
Jste mrtví.
Mějte pocit, jako by všechno bylo mrtvé, že je vše mrtvé uvnitř zůstala jen hořící
lampa, vše ostatní je mrtvé. Vše ostatní je mrtvé, vymazané. Deset minut se ponořte do prázdnoty. Buďte
pozorovatelé. Pozorujte tuhle smrt. Všechno ostatní kolem vás zmizelo. Opustili jste tělo, tělo je mimo
vás, daleko - vy ho jen pozorujete. Dál vše pozorujte, buďte dál svědky. Deset minut se dívejte dovnitř.
Dívejte se dál dovnitř... venku je všechno mrtvé. Pusťte to... buďte úplně mrtví.
Dál pozorujte, buďte dál svědky... naprosto všechno pusťte, jako byste byli mrtví a tělo venku bylo také mrtvé.
Tělo je klidné, myšlenky jsou klidné, pouze lampa vědomí dál pozoruje, je tu jen ten, kdo
vše sleduje, je tu jen svědek. Pusťte to... pusťte to... úplně to pusťte...
Ať se děje cokoli, nechte to být. Nechte to úplně být, jen dál pozorujte, co je uvnitř,
a ostatní nechte být. Zcela to přestaňte ovládat...
Mysl se ztišila a vyprázdnila, mysl se úplně vyprázdnila... Mysl se vyprázdnila, mysl se
úplně vyprázdnila. Pokud se tomu stále ještě trochu bráníte, uvolněte se. Úplně to pusťte, rozplyňte se - jako
byste už nebyli. Mysl se vyprázdnila... mysl se ztišila a vyprázdnila. .. mysl je úplně prázdná.
Dál se dívejte dovnitř, dál se vědomě dívejte dovnitř - všechno se ztišilo. Tělo je mimo
vás, je pryč, mysl je pryč, jen lampa hoří dál, lampa vědomí, jen světlo září dál...
Teď se několikrát pomalu nadechněte. Pozorujte dech... S každým nádechem a výdechem je
ticho hlubší. Několikrát se pomalu nadechněte a dál se dívejte dovnitř, buďte pozorovatelem dýchání.
Mysl se ještě víc ztiší... Několikrát se pomalu nadechněte a pak zlehka otevřete oči.
Pokud někdo upadl, nejprve se zhluboka nadechne a potom pomalu vstane. jestliže se vám nedaří vstát,
nespěchejte, jestliže vám dělá problémy otevřít oči, nespěchejte... Nejdřív se zhluboka nadechněte a
pak pomalu otevřete oči... vstávejte velmi klidně. Nedělejte žádné rychlé pohyby - ani při otevírání
očí, ani při vstávání.. .
Cesta ke zklidnění mysli (Learning to Silence the Mind)
brožovaná kniha, 219 Kč, 168 stran, Pavel Dobrovský - Beta 2008
velikost 13,5 x 20,5 cm, EAN: 9788073063603, ISBN: 978-80-7306-360-3
Cesta, kterou ukazuje Osho, je dobrodružná výprava za poznáním funkcí mysli,
nevědomí, podvědomí a vědomí, jejímž cílem je objevení toho největšího pokladu - vlastní přirozené podstaty.
Osho ve svých promluvách nastavuje zcela originálním a provokativním přístupem zrcadlo, v němž člověk vidí vše,
co je třeba změnit v zaběhlém životním stereotypu. A základem toho je právě zklidnění mysli, která vytváří problémy,
neustále něco posuzuje a hodnotí a nechce přijmout nic nového. Při této cestě využívá Osho vlastní metody, opírající se
o meditaci, navozující vnitřní klid a otevírající cesty ke zkoumání hlubin nitra. To je však možné jen v případě,
že se člověk zbaví přejatých názorů, ovládne "klábosení" mysli a stane se takovým, jakým skutečně je.
OSHO
3. Meditace a neúspěch
Proč je na Západě stále větší a větší zájem o meditaci? A zároveň to vypadá, jako by v mnoha zemích na Východě lidé
ztráceli zájem o své duchovní poklady...
Právník přistoupil k okraji jámy, v níž pracovala jedna skupina dělníků, a vykřikl
jméno Timothy O'Toole.
"Kdo mě chce?" ozval se tázavě hluboký hlas.
"Pane O'Toole," řekl právník, "pocházíte z Castlebaru v hrabství Mayo?"
"Přesně tak."
"A vaše matka se jmenovala Bridget a váš otec Michael?"
"Jó, to jsou voni." "Potom je mou povinností," prohlásil právník,
"pane O'Toole, vám oznámit, že ve státě Iowa zemřela vaše teta Mary a odkázala
vám majetek v hodnotě 60 000 dolarů." Chvíli bylo dole ticho a pak se rozpoutal živý hovor.
"Půjdete nahoru, pane O'Toole?" zavolal právník tam dolít
"Za minutku," zazněla zdola odpověď.
"Jen se eště pořádně rozžehnám tady s mistrem a vylezu nahoru."
O'Toolovi stačilo pouhých šest měsíců divokého života na to, aby utratil celých
60 000 dolarů. Jeho hlavním zájmem bylo uspokojit obrovskou vrozenou žízeň. Pak se vrátil ke své práci.
A tam ho pak jednou zase vyhledal onen právník.
"Tentokrát je to strýc Patrick, pane O'Toole," objasnil mu.
"Zemřel v Texasu a zanechal vám 40 000 dolarů."
O'Toole se ztěžka opřelo krumpáč a ustaraně zakroutil hlavou.
"Já myslím, že si to nevemu," prohlásil.
"Už nemám tu sílu jako dřív a pochybuju, že bych všechny ty peníze zpracoval a eště to přežil. "
Pokračování ukázky je na další straně.
Promluv k nám o lásce
kniha, 268 Kč, 171 stran, Fontána 2008
Knihy, jako je Prorok, jsou ve skutečnosti daleko posvátnější než ty, které se za svaté vydávají. Umožňují nám zachytit záblesk téže zkušenosti, která stála za jejich vznikem. Velikost onoho prožitku nelze vtěsnat do slov, ale něco přec... snad ani celou růži ne, jen pár okvětních lístků... A ony jsou důkazem, že růže existuje. Stačí, abyste otevřeli okno; vánek je pak může přinést k vám. Lístky, které spolu s vánkem proniknou do nitra vaší bytosti, jsou pozvánkou z neznáma. Jsou voláním Boha, jenž vás vybízí, abyste se vypravili na dlouhou pouť. Bez této pouti ztrácí váš život smysl, vázne a drhne, vy sami nemáte smysl - a ve skutečnosti ani nežijete.
Člověk se stává hledající bytostí ve chvíli, kdy si uvědomí, že tato světská existence není všechno. Že život musí zahrnovat mnohem víc. Že skrývá poklady, o nichž nemáme tušení. Jinak by to byl jen kolotoč ranních vstávaní, snídaní, odchodů do práce a návratů domů, kolotoč, který se od kolébky k hrobu točí stále stejně. Dokud se nestanete hledajícím, budete dál jen dýchat vzduch a přežívat a zemřete, aniž si vůbec uvědomíte, co je to život.
Požehnaný člověk je ten, který se stal dveřmi do neznáma, dveřmi k tajemstvím a mystériím.
A Chalíl Džibrán se v Prorokovi těmito dveřmi stal.
Dejte druhém u své srdce. Ne však do držení,
neboť vaše srdce může držet jen ruka Života.
Stůjte při sobě, ne všakpříliš těsně,
neboť pilíře chrámu stojí odděleně
a dub neroste ve stínu cypřiše, ani cypřiš ve stínu dubu.
Jednou z mých nejmilovanějších kruh je kruha Rabíndranátha Thákura, Akhari Kavita, "Poslední báseň". Není to
kniha poezie, je to román - ale román velmi zvláštní, plný vhledu.
Dva mladí lidé se do sebe zamilují a jak už se to stává, brzy na to se chtějí vzít.
Žena řekne: "Ale jen pod jednou podmínkou..." Je velmi vzdělaná, kultivovaná a velmi bohatá.
Muž odpoví: "Jakákoli podmínka se přijímá. Nemohu žít bez tebe."
A ona řekne: "Nejdříve si mou podmínku vyslechni; potom o ní přemýšlej. Není to běžná podmínka."
Kniha o egu
kniha za 268 Kč, brožovaná kniha 309 stran, Eugenika 2008
Ego je jako ledovec. Pomozte mu roztát. Zahřejte jej hlubokou láskou, aby roztálo, a staňte se součástí oceánu.
Ego je opak vašeho pravého Já. Vy nejste ego.
Ego vždy brání tomu, aby se projevily i ty nejnepatrnější záblesky vašeho pravého Já.
Ke kvalitativním změnám dochází jedině tehdy, když je člověk plně bdělý, když se stane
Buddhou - pak dojde k opravdovému odlišení. Potom jíž není zvířetem. Pak je prostě božský.
Osho vysvětluje, v čem spočívá rozdíl mezi naším Já a egem. Popisuje, jak se ego chová
a jak se naopak projevuje naše pravé Já. Tvrdí, že společnost, škola i rodiče z nás od narození za každou cenu
dělají někoho jiného, než co odpovídá naší vlastní bytosti. Svým typicky provokativním způsobem pak ukazuje,
jak tyto falešné masky shodit a získat svou původní, přirozenou prostotu -jinými slovy být tím, kým skutečně
jsme, svobodně a hravě.
Rozplynutí touhy je kritérium dostatku. Pak jste doopravdy bohatí - můžete se všeho zbavit,
můžete zchudnout, můžete se stát žebráky jako Buddha. Pak bude vaše chudoba bohatá - promění se ve svébytné království.
Stoupenci upanišád, Lao'C, Ježíš nebo Buddha-všichni učili, že znalosti jsou zbytečné.
Získávání znalostí příliš nepomůže. Nejenže to příliš nepomůže, ale může se to stát i překážkou. Znalosti
nejsou třeba, ale to neznamená, že by se z vás měli stát ignoranti. Vaše nevzdělanost by nebyla skutečná.
Ignorance dosáhnete, jestliže získáte vysokou úroveň znalostí a odhodíte je.
Pak budete skuteční nevzdělanci - jako Sokrates, který prohlásil: "Vím, že nic nevím."
Toto poznání či takováto ignorance (můžete to nazývat, jak chcete) je něco naprosto jiného. Liší se ve kvalitě,
její dimenze je jiná. Pokud jste prostě jen nevzdělanci, jelikož jste nedosáhli žádných znalostí, pak tato
nevzdělanost nemůže být moudrá, není to moudrost - je to prostě pouhá absence vědomostí. A pak začnete vnitřně
lačnit po znalostech: "Jak mám získat více vědomostí? Jak se mám dostat k většímu množství informací?" Když
víte příliš mnoho - znáte posvátné texty, znáte historii, tradici, víte vše, co se vědět dá - pak si znenadání
uvědomíte marnost toho všeho, náhle si začnete uvědomovat, že to nejsou žádné znalosti. Je to jen vypůjčené!
Není to vaše vlastní existenciální zkušenost, není to to pravé, co byste měli vědět. Měli
to možná vědět jiní, vy jste pouze shromáždili informace. Toto shromažďování je mechanické. Nevyvěrá z vašeho
nitra, nerostete díky němu.
Je to jen odpad, který jste posbírali u cizích dveří, je to vypůjčené a neživé.
Pamatujte si, že vědění je živé jen tehdy, když se to dozvíte vy, když je to vaše
bezprostřední, přímá zkušenost.
To, co se dozvíte od jiných, je jen paměť, nikoliv znalost.
Paměť není živá. Když dosáhnete vysoké úrovně vědomostí - znalosti posvátných textů;
všeho, co vás obklopuje, do mysli se vám zhustí celé knihovny - zničehonic zjistíte, že jen vláčíte břemeno
ostatních a nevíte nic, co by patřilo vám. Pak se toho můžete zbavit, můžete všechny tyto vědomosti odhodit.
S tímto aktem ve vás začne pramenit nový typ ignorance. Tato nevzdělanost není ignorancí
nevzdělanců, je to stav, v němž se nachází moudrý člověk, je to stav moudrosti.
Jenom moudrý člověk může říci: "Nevím." V tomto prohlášení však není žádná dychtivost
po vědomostech. Je to prosté prohlášenÍ. A když z hloubi svého srdce prohlásíte, že nevíte, okamžitě se vám
otevírají oči i brány vědění. Právě v momentě, kdy ve své celistvosti řeknete, že nevíte, jste připraveni
dosáhnout všeho možného vědění.
Taková nevzdělanost je krásná, ale je možné jí dosáhnout pouze skrze vzdělánÍ. Jedná
se o chudobu získanou skrze bohatství.
A totéž se děje s egem - můžete je ztratit, jedině pokud je máte.
Když Buddha sesedl se svého trůnu, stal se z něho žebrák... Co ho k tomu vedlo? Byl
králem, který se vzdal trůnu, když jeho ego vystoupalo na vrchol - proč se pustil do takového extrému,
kdy odešel z paláce na ulici a stal se žebrákem? Jenže v Buddhově žebrotě byla krása. Země nikdy nepoznala
tak vznešeného žebráka, tak bohatého žebráka, tak královského žebráka, takového vládce. Co se stalo, že
se vzdal trůnu?
Zbavil se svého ega. Trůny nejsou ničímjiným než symboly, symboly ega, moci, prestiže,
statutu. Vzdal se trůnu a dosáhl stavu bez ega.
Kniha o životě a smrti
kniha za 258 Kč, brožovaná kniha 260 stran, Eugenika 2008
Mnoho tváří smrti
Východ a Západ, smtr a sex
Zážitek vlastního Já mimo tělo
Oslava života a oslava smrti
Vím, že je to pravda, ale na tuhle pravdu musí každý přijít sám. Nenaučíte se to na základě
nějakého tvrzení a nelze to sdělit ani žádným jiným způsobem: musíte to zažít.
O vojácích, o těch nejstatečnějších, se říká, že než jdou na frontu, bojí se stejně jako všichni
ostatní. Uvnitř se třesou strachy, ale jdou. Zatlačí obavy do nevědomí; a čím více se uvnitř třesou strachy, tím větší
zeď odvahy kolem sebe staví. Ta zeď pro ně vytvoří brnění. A vy vidíte jen to brnění - vypadají statečně, ale hluboko
uvnitř se třesou strachy.
Člověk se zbaví strachu pouze tak, že si projde nejhlubším strachem ze všech - strachem
z rozpouštěného ega, z rozpouštění celkového obrazu a z rozpouštění osobnosti.
To je smrt, protože nevíte, jestli se z ní zrodí nový život. Během tohoto procesu poznáte
pouze smrt. Pouze pokud zemřete vy jako takový, pokud zemře vaše falešná identita, pouze tehdy poznáte, že smrt
jsou dveře k nesmrtelnosti. Ale to přijde až na konci; v průběhu toho procesu prostě umíráte. Vše, co jste chovali
v lásce, je vám odebíráno - vaše osobnost, vaše myšlenky, vše, co jste považovali za nádherné. To vše vás opouští.
Obnažujete se. Všechny role a vnější slupky jsou odstraňovány.
Během toho procesu bude přítomen strach, ale bude to základní, nutný a nevyhnutelný strach -
člověk jím musí projít. Měl byste mu porozumět, ale nesnažte se mu vyhnout, nesnažte se mu uniknout, protože každý
útěk vás přivede zpět. Vrátíte se zpět ke své osobnosti.
Ti, kteří se chtějí ponořit do hlubokého ticha a osamění, se mne vždycky ptají: "Určitě mne
přepadne strach, co s ním mám dělat?"
Říkám jim, aby s ním nedělali nic, aby ho prostě prožili. Když vás strach roztřese, třeste se.
Proč se tomu vyhýbat? Pokud pociťujete vnitřní strach, který s vámi cloumá, nechtě sebou cloumat. Nedělejte nic.
Dejte strachu volný průběh. Postará se o sebe sám. Můžete se mu snažit vyhnout. Můžete si začít zpívat "rám, rám, rám"
a upřít mysl k mantře, aby se nesoustředila na obavy. Uklidníte se a strach zmizí z dohledu, neboť jste ho zatlačili
do nevědomí. Strach se ale snažil dostat ven - a to je dobře, protože byste se ho bývali zbavili — už vás opouštěl.
Až vás strach opustí, otřese to vámi. To je jen přirozené, protože každou buňku v těle, každý kout mysli opouští
jistá energie, která tam vždy byla, která tam byla schovaná a potlačená. Budete se chvět a třást, bude to pro vás
jako zemětřesení. Naruší vám to duši. Ale nechtě to být. Nic s tím nedělejte, to je má rada. Ani nezpívejte.
Nezkoušejte s tím nic dělat, protože ať byste udělali cokoliv, opět by to bylo potlačování strachu. Když ho
necháte být, když mu dovolíte, aby šel, tak vás opustí - a až bude pryč, bude z vás úplně jiný člověk.
Bouře ustane a vy budete soustředěný, tak soustředěný, jako nikdy předtím. Jakmile se
naučíte, jak nechat věci být, dostane se vám do ruky univerzální klíč ke všem vnitřním dveřím. Ať vás trápí
cokoli, nechtě to být a nebraňte se tomu.
Kdybyste mohl na tři měsíce zakusit totální samotu a úplné ticho, s ničím nebojovat,
všemu nechat volný průběh, ať už je to cokoli, během těch tří měsíců by vše staré zmizelo a objevilo by se nové.
Tajemství spočívá v tom, jak nechat věcem volný průběh — ať jsou sebestrašnější a sebebolestnější, jakkoli se vám
jeví nebezpečné a smrtelné. Přijde mnoho okamžiků, kdy budete mít pocit, že se zblázníte, pokud něco neuděláte, a
i když nebudete chtít, budete s tím muset něco začít dělat. Budete si sice vědomi, že vám to nepomůže, ale
nedokážete se ovládnout a začnete se strachu bránit.
Je to podobné, jako když jdete o půlnoci tmavou ulicí a bojíte se, protože kolem dokola
nikdo není, noc je temná a vy jste v neznámé ulici — a tak si začnete pískat. Ale jak vám pomůže pískání?
Víte, že vám k ničemu nebude. Pak si začnete zpívat. Víte, že zpěv vám nijak nepomůže - tmu to neprosvětlí
a zůstanete nadále sami - ale pomůže vám to zaměřit mysl jiným směrem. Když si začnete pískat, posílí to
vaši sebedůvěru a zapomenete na tmu. Mysl se soustředí na pískání a cítíte se lépe.
A přitom se nic zvláštního nestalo. Je to stále tatáž ulice, tma je pořád stejně
neprostupná a nebezpečí, pokud tam nějaké je, číhá dál. Ale teď se cítíte chráněnější. Všechno je stejné,
ale teď proti tomu něco děláte. Můžete si začít prozpěvovat nějakou mantru a bude to podobné jako pískání.
Dodá vám to sílu, ale je to nebezpečná síla, protože se brzy změní v problém. V té síle se projeví vaše
staré ego. Oživujete jej.
Všechno jen pozorujte a nechtě věcem volný průběh. Strachu se musíte podívat do očí,
abyste jej překonal. Trápení se musíte postavit čelem, abyste ho přestál. Čím opravdovější setkání, čím bližší
pohled z očí do očí, čím lépe uvidíte věci tak, jak jsou, tím dříve nastane změna.
Trvá to tak dlouho jen proto, že autenticita vašeho jednání není dostatečně intenzivní.
Může vám to trvat tři dny, tři měsíce nebo i tři životy - záleží na intenzitě. Ano, můžou stačit i tři minuty,
dokonce i tři vteřiny. Ale pak byste musel projít tak příšerným a intenzivním peklem, že byste možná nebyl
schopen to snést. Když se člověk postaví tváří v tvář tomu, co má skryto uvnitř, tak to zmizí. Když to odejde,
jste jiný člověk, protože to, co vás opustilo, bylo předtím vaší součástí, a teď už není.
Neptejte se tedy, co dělat. Nemusíte dělat nic. Nezasahovat, pozorovat, bez úsilí přijmout
vše, co přijde, nesnažit se dělat vůbec nic, jen nechat věci plout...
Buďte pasivní a nechtě věci proplout kolem. Všechno vždycky přejde. Když se s tím snažíte
něco dělat, jedině si uškodíte, protože se snažíte zasáhnout.
A kdo bude zasahovat? Kdo se bojí? Ta část, která způsobuje onemocnění, ta bude i zasahovat.
Zasahovat bude ego, kterého se máte zbavit. Říkal jsem vám, že ego je součástí společnosti. Opustili jste společnost,
ale nechcete opustit tu část vašeho Já, kterou vám dala společnost. Má své kořeny ve společnosti, nemůže bez ní Žít.
Takže buď musíte opustit ego, nebo musíte vytvořit novou společnost, ve které by mohlo žít. Být samotář znamená
nevytvářet žádnou novou společnost. Prostě se společnosti vzdejte a vše, co vám společnost dala, vás opustí.
Budete to muset zahodit. Bude to bolestivé, protože jste na to zvyklí a vše funguje tak dobře. Je velice
pohodlné žít způsobem, na jaký jste zvyklí, jaký vám vyhovuje. Když se změníte a budete žít sami, opustíte
všechno pohodli, všechny výhody, vše, co vám společnost může nabídnout - ale když vám společnost něco nabídne,
chce za to také něco zpět - vaši svobodu, vaši duši.
Jde tedy o výměnný obchod — ale jestli se chcete dostat k čistému jádru své duše, musíte
přestat smlouvat. Bude to bolestivé, ale pokud to dokážete podstoupit, přiblížíte se nejvyššímu blahu. Život
ve společnosti není tak bolestivý jako život v osamění. Život ve společnosti je uklidňující, pohodlný a
uspokojující, ale svým způsobem vás uspává. Je jasné, že vás čeká nepohodlí, pokud se z něj vymaníte. Čekají
vás všechny možné potíže. Ale vy si je musíte vytrpět s vědomím, že jsou součástí samoty a vašeho boje
o znovunabytí sebe sama.
Vyjdete z tohoto boje noví, s novou nádherou a důstojností, čistí a nevinní.
Hořící tělo
Lehněte si. Nejprve je třeba navodit pocit, že jste mrtví, že vaše tělo je jen mrtvá schránka. Klidně
ležte a zaměřte svou pozornost na palce u nohou. Se zavřenýma očima se přesuňte do nitra. Zaměřte svou
pozornost na palce u nohou - začíná tam hořet oheň, který odtud stoupá směrem vzhůru a postupně zahlcuje
celé tělo. Jak se oheň rozhořívá, vaše tělo mizí. Začněte u palců a postupujte směrem nahoru.
Proč začínat od palců na nohou? Bude to jednodušší, protože palce jsou velmi, velmi
daleko od vašeho Já, od vašeho ega. Vaše ego sídlí v hlavě. Nemůžete začít od hlavy, protože by to bylo
příliš obtížné, místo toho začněte od nejvzdálenějšího bodu. Palce u nohou jsou nejvzdálenější bod od ega.
Začněte s pálením ohně tam. Pociťujte, jak se palce pálí, až je z nich jen popel, a pak zvolna pokračujte
a spalte všechno, co ohni přijde do cesty. Každá část - nohy Í stehna - zmizí.
Dívejte se, jak se vše mění na popel. Oheň postupuje vzhůru a části, přes které přešel,
už neexistují. Jsou spálené na popel. Pokračujte nahoru, až nakonec zmizí i hlava. Vše lehlo popelem, prach se
v prach obrátil, tělo je spáleno na popel, ale vy ne. Vy jste jen pozorovatel na vzdáleném kopci. Tělo tam bude
— mrtvé, spálené na popel - a vy budete jen pozorovatel, svědek. Tento svědek nemá žádné ego.
Tato technika je velice vhodná k dosažení stavu bez ega. Je to metoda, sloužící k tomu,
abyste se oddělili od těla, abyste si od těla vytvořili odstup, abyste se na pár okamžiků dostali ven z těla.
Pokud toto dokážete, pak můžete dál přebývat ve svém těle a přitom vy jím nebudete. Můžete pokračovat v životě,
jaký jste vedli předtím, ale už nebudete stejní.
Ovládnutí této techniky vám zabere nejméně tři měsíce. Neustávejte. Nedojde k tomu během
jednoho dne, ale když budete cvičit každý den po dobu jedné hodiny, během tří měsíců dojdete k okamžiku, kdy
vám vaše představivost pomůže, a vytvoříte si odstup od těla. Uvidíte vaše tělo, jak shoří na popel. Budete se
na to dívat.
Tato technika se zdá být jednoduchá, ale může vás hluboce změnit. Nejprve ale jděte a
meditujte na žárovém pohřebišti, na místě, kde pálí mrtvé, abyste se podívali, jak mrtvé tělo hoří a jak se
mění v popel - abyste si to pak lépe představili. Začněte pak u palců a pomalu postupujte nahoru.
Než začnete s touto technikou, soustřeďte se na vydechování. Těsně předtím, než s touto
technikou začnete, po patnáct minut se zavřenýma očima hluboce vydechujte a pak dovolte tělu, aby se samo
nadechlo, a při nádechu otevřete oči. Po patnáct minut takto hluboce relaxujte a pak začněte s technikou
hořícího těla.
Osho o ženách
kniha za 148 Kč, brožovaná knížka 121 stran, Eugenika 2008
Pokud chcete změnit ženin názor, musíte s ní souhlasit.
Co myslím tím, když říkám "skutečná láska"? Myslím to, že jste-li v přítomnosti toho
druhého, cítíte se náhle Šťastní, jste-li spolu, cítíte se jako v extázi, už jen jeho či její
blízkost vaše srdce hluboce naplňuje... Něco ve vašem srdci začne zpívat, sladíte se. Jen samotná přítomnost toho
druhého vám pomůže zůstat spolu. Jste samostatnější, více se soustředíte, máte hlubší kořeny.
Pak je to láska.
Nemluvím jako muž a nemluvím jako žena. Mluvím jako vědomí. Vědomí není oni on, on, ono a není
oni muž, či žena. Nehovořím zde jako muž; jinak by totiž bylo naprosto nemožné mluvit o ženách. Mluvím jako vědomí.
Mnohokrát jsem žil v ženském těle a mnohokrát v mužském a byl jsem svědkem všeho. Co vám tady
říkám, je závěr, získaný množstvím předchozích životů.
Velký guru odpovídá na otázky týkající se témat žena-muž, feminismus, sexualita, homosexualita,
manželství, láska, vztah, mateřství.
Dva lidé, oddělení od sebe a nešťastni, vytvoří pro oba víc neštěstí, pokud půjdou společně.
To je dáno matematicky. Byl jste nešťastný, vaše žena byla nešťastná a oba společně doufáte, že pokud budete spolu,
budete šťastní? Tohle jsou základní pocity - stejně jako dvě a dvě jsou čtyři. Oba budete nešťastní.
Je před námi velká revoluce ve vztahu mezi mužem a ženou. Na celém světě, hlavně v rozvinutých
státech, se rozvíjejí instituty, které učí, jak milovat. Je neštěstí, že dokonce zvířata vědí, jak milovat, ale lidé
se to musí učit. A v tomto učení tou nejzákladnější věcí je předehra a "dohra". Pak se láska stane posvátným zážitkem...
Zapomeňte na strach z intimity a naprosté ztráty kontroly, jste-li s mužem. Nechte toho hlupáka,
ať se bojí; pokud se chce bát, je to jeho věc. Vy byste k sobě měla být originální a pravdivá. Lžete si, podvádíte se,
ničíte sama sebe.
Co se stane za škodu, pokud se muž zblázní a vyběhne ven z pokoje nahý? Zavřete dveře! Ať všichni
sousedi vědí, že tenhle muž je blázen. Ale nepotřebujete mít kontrolu nad svou možností zažít orgasmus. Tento
orgastický zážitek je zážitek slučování a porozumění, vypuštění ega, tuposti a věčnosti.
Tohle může spustit vaše hledání k nalezení cesty, která bude bez muže, bez partnera, můžete
vypustit rozum, vypustit čas, a vstoupíte tak sama do orgastického blaha.
Tomuhle říkám opravdová meditace...
Nemějte obavy, užijte, si celou hru a buďte při tom hraví. Pokud se jeden muž zblázní, jsou jich
další miliony. Jednoho dne najdete jiného blázna, který se nezblázní.
"Slyšela jsem, že osmadevadesát procent žen na východě nepoznalo orgasmus. Proč tedy vypadají
tak půvabně, a ne frustrovaně jako ženy ze Západu?"
Je to podivná logika života, ale v podstatě je to velmi jednoduché. Na Východě osmadevadesát
procent žen neví, co je orgasmus.
Vaše otázka: "Proč vypadají tak půvabně, a ne frustrovaně jako ženy na Západě?"
Právě proto!
Musíte být v pozici, kdy si něco zažijete a pak vám to je upřeno, jen pak může vzniknout
frustrace. Pokud nevíte, že existuje něco jako orgasmus, pak neexistuje ani otázka jakékoliv frustrace. Na Východě
v minulém století nebyly ženy frustrované, protože situace tam byla stejná. Díky psychoanalýze a hlubším výzkumům
lidských energií bylo objeveno, že po tisíciletí jsme žili v omylu. Omyl spočíval v tom, že žena má vaginální
orgasmus, který ale neexistuje.
Ve skutečnosti je ženská vagina naprosto necitlivá, necítí nic. Ženský orgasmus je
klitoridální - a to je úplně oddělená část. Žena může rodit děti, aniž by poznala orgasmus, může se milovat,
aniž by poznala orgasmus.
A tak po staletí na Východě i Západě byly ženy uspokojeny tím, že se staly matkami.
Pokud v některých případech byla žena proti sexu, bylo to proto, že jí to nepřinášelo žádné blaho - jen jí
to přidělávalo problém: těhotenství. Po staletí žily ženy jako továrny vyrábějící děti. Muži je využívali
jako továrny, nebrali je jako lidské bytosti - protože devět z deseti dětí umíralo; pokud jste tedy chtěli
dvě nebo tři děti, musela jich žena "vyrobit" dva nebo tři tucty. To znamená, že po celý svůj sexuální život,
zatímco byla schopná rodit nový život, byla neustále znovu těhotná. A těhotenství je utrpení.
Nikdy neměla ze sexu potěšení. Trpěla ho, tolerovala ho. Šla do toho jen proto, že to
byla její povinnost.
V hloubi duše pak svého manžela nenáviděla, protože se choval jako zvíře. Proč si myslíte,
že ženy vždycky uctívaly světce žijící v celibátu? Ten nejskrytější důvod je, že jejich celibát jim dokazuje,
že jsou svatější bytosti. Žena nemůže respektovat svého muže stejným způsobem.
Jakmile máte jednou sexuální vztah se ženou, nemůže vás respektovat. To je daň - ona už
ví, že jste ji využili.
Ve všech jazycích je vyjádření jasné: je to muž, který se miluje se ženou, ne naopak.
Je to zvláštní... milují se spolu, ale ve všech jazycích je to muž, kdo miluje; žena je jen objekt. Žena to jen
toleruje, účastní se toho jen proto, že má v hlavě zakořeněnou představu, že tohle je její povinnost, manžel
je bůh a onaje povinna učinit jeho život co nejpříjemnější.
Ale jí sex nic nedává. A také je udržována v nevědomí. .. protože muž si vše musí uvědomit
velmi brzy; dokud zde nebylo manželství a muži a ženy byli volní jako ptáci, muž si to musel uvědomit - a starověká
žena také - že žena má schopnost vícenásobného orgasmu.
To je nebezpečný signál pro manžela, aby spustil její orgastické energie. Manžel ji nemůže
uspokojit - žádný muž nemůže uspokojit ženu. Vypadá to jako chyba přírody, že žena může mít několikanásobný
orgasmus a muž pouze jeden. A tak se muž snaží vyhnout dokonce i myšlence, že žena může mít orgasmus. To je
důvodem toho, že na Východě stále existují tyto případy, zejména tedy ve vnitřních částech země. Pokud opustíme
moderní města, kde jen málo žen může dosáhnout vzdělání, můžeme zaslechnout jména Masterse a Johnson - kteří
objevili ženskou schopnost několikanásobného orgasmu.
Ale na Východě vznikl problém, protože se náhle vynořil objev několikanásobného orgasmu a
několik století starý trik mužů. Ve stejné době vzniklo Hnutí za ženskou rovnoprávnost a ženy se pokoušely najít
všechna příkoří, která na nich muži spáchali. Náhle se chytly tohoto nového fenoménu, tohoto výzkumu, a ty
nejfanatičtější ženy se staly lesbičkami; protože jen žena může pomoci jiné ženě zažít několikanásobný
orgasmus - protože ten se vůbec nevztahuje na vaginu.
Mužská a ženská těla jsou si velmi podobná kromě toho, že muži mají jen náznak
hrudi a ženy mají opravdovou. Tyto "náznaky" pochází z fyziologie těla. Klitoris je jen pozůstatkem
mužského penisu, je to jen malý výrůstek, ale je mimo vaginu. Děti se z vaginy rodí, muž se nemusí
dotýkat klitorisu - a bez zapojení klitorisu žena orgasmu nedosáhne. Je tudíž velmi jednoduché se tomu vyhnout.
Ženy z Východu vypadají spokojeněji, protože nebyly poučeny, že jim něco chybí. Jsou
půvabnější, protože nikdy nezačaly dokonce ani jen přemýšlet o rovnoprávnosti. Na Východě se celkově žilo
v podmínkách spokojenosti - jak žen, tak mužů - v chudobě, v otroctví, v nemoci, ve smrti.
Myšlenka revoluce ve východních myslích byla naprosto neuskutečnitelná, protože formování
bylo velmi silné a několik století staré: čímkoliv jste, je to jen vedlejší produkt vašich činů v minulých životech.
Otázka toho, proč jsou ženy půvabnější, a ne tak frustrované jako na Západě, se dá snadno
pochopit: smířily se se svým osudem. Západní ženy poprvé v historii začínají bojovat proti všem těmto myšlenkám
na osud, na zákony karmy, minulé životy.
Západní žena si musela projít velmi revolučním obdobím, která zničila její spokojenost,
její půvab, který jí vždy patřil. A to vedlo k extrému, kdy se začála chovat odporně a sprostě. Není to rebelantství
s pochopením, je to jen zpátečnický postoj.
První z příčin, které zaznamenaly změnu mezi ženami na Východě a Západě, byla prohlášení
Karla Marxe. Ten tvrdil, a přesvědčil inteligenci celého světa, že chudoba nemá co do činění s žádnými minulými
životy, s osudem; to, kdo by měl být chudý a kdo by měl být bohatý, není rozhodnutí boha. Je to společenská
struktura, ekonomická struktura, jež rozhodují o tom, kdo bude chudý. A tato struktura se může změnit, protože
není vytvořena bohem - žádný bůh neexistuje - vše vytvořil člověk.
První velká kritika tedy vzešla od Karla Marxe. Tu další vyslovil Sigmund Freud. Ten prohlásil,
že muži a ženy si jsou rovni, patří ke stejnému druhu a jakékoliv teorie nebo filozofie, které odmítají ženy,
jsou nehumánní a šovinistické. A konečně třetí a poslední kritika pochází od výzkumníků Williama Masterse a
Virginie E. Johnson (William Howell Masters působil v USA jako gynekolog a je nejvíce znám jako člen výzkumného
týmu. Virginia Eshelman Johnson je americká psycholožka. Společně pracovali na výzkumu, který se týkal lidské
sexuality), kteří připomněli skutečnost, že žena byla po staletí připravena o orgasmus. Dokazuje to, že muž byl
po staletí ve svém chování nelidský. Dokud se to týkalo jeho a jeho sexuálních potřeb, ženu využíval, ale nedovolil
jí, aby si sex užila.
Tyto tři věci změnily celou atmosféru na Západě, avšak dosud nepronikly do tradičnl východní
mysli.
Důsledkem je, že východní ženy jsou na válečné stezce. Ale je to jen zpátečnický úkaz, proto
já sám nejsem zastáncem toho, co se šíří ve jménu Hnutí za ženskou rovnoprávnost.
Chci, aby ženy byly osvobozeny, ale ne aby se dostaly do dalšího extrému. A do tohoto extrému
je vede Hnutí za ženskou rovnoprávnost - to se snaží být pomstychtivé a chce mužům učinit přesně to, co oni páchali
na ženě.
Tohle je vyložený nesmysl. Minulost je minulost, už nikdy více se s ní nesetkáme a to, co muž
učinil ženě, udělal neúmyslně. Nebylo to vědomé. Ani muži, ani ženy si toho nebyli vědomi.
Hnutí za ženskou rovnoprávnost prohlašuje, že ženy nechtějí mít s muži žádný vztah - chtějí
zrušit veškeré vztahy s muži. Podporují lesbickou lásku, obdobu homosexuality - kdy ženy by měly milovat pouze ženy
a bojkotovat muže. To je naprosto zvrhlé. A reakcí na to, že ženy mají mužům provést to, co oni prováděli jim:
neslušné chování, týrání, používání sprostých slov jako to dělají muži, kouření cigaret stejně jako muži.
Přirozeně potom přicházejí o svůj půvab? o svou krásu. Oblékají se tak, jak se vždy
oblékalí muži. Ale to už je podivné, pokud se způsob vašeho oblékání tolik změní. Oblečení žen z Východu
má šarm a dává půvab celému ženskému tělu. Východní žena se snaží bojovat s kovboji - modré džíny, divně
vypadající věci, příšerný účes.
Možná si myslí, že se mstí - ale ničí sami sebe. Ale pomsta vás vždycky zničí, odezva vás
vždycky zničí.
Rád bych je viděl jako rebely.
Ginsberg jde navštívit doktora Goldberga.
"Ano, jste nemocný."
"To mi nestačí. Chci další odborný posudek!"
"Dobrá," řekl doktor Goldberg, "navíc jste ošklivý."
Rád bych věděl, jestli vaším prvním krokem k pochopení významu života bylo vstoupení
do vaší samoty. Je to váš chrám, tam žije váš bůh a vy tento chrám nikde jinde nenajdete. Nemůžete letět
na Měsíc nebo na Mars.
Jakmile vstoupíte do svého nejskrytějšího nitra, nebudete věřit vlastním očím: nesete si
v sobě tolik radosti, tolik blaženosti, tolik lásky, a od těchto pokladů jste chtěli utéct.
Znáte-li tyto poklady a jejich nevyčerpatelnost, můžete se pustit do navazování vztahů,
můžete tvořit. Pomůžete lidem tím, že budete sdílet lásku, ne je využívat.
Svou láskou lidem dáte důstojnost, nebude ničit jejich respekt. Cokoliv vytvoříte, cokoliv
uděláte, budete šířit svůj mír, klid a blaženost, kam jen to bude možné.
Ale tuto základní věc se nenaučíte ani v rodině, ani ve společnosti, ani na univerzitě.
Lidé dál žijí v utrpení, které berou jako předem dané. Každý trpí, takže není nic divného na tom, pokud trpíte
taky, nemůžete být přece výjimkou.
Ale já vám říkám: můžete být výjimkou. Jenom se prostě nesnažíte správně.
Křesťané říkají: Miluj bližního svého jako sebe sama.
Ale jak mohu milovat ostatní, pokud nemám rád sám sebe?
První a nejdůležitější věc je láska k sobě samému.
Nebuďte na sebe tvrdí, buďte něžní. Mějte se rádi. Naučte se, jak sami sobě odpouštět -
znovu a znovu a znovu - sedmkrát, sedmasedmdesátkrát, sedmsetsedmasedmdesátkrát.
Naučte se, jak odpustit sami sobě. Nebuďte tvrdí, nebuďte k sobě nepřátelští. Potom rozkvetete.
A váš květ přitáhne jinou květinu. To je přirozené. Kameny přitahují kameny, květiny přitahují květiny. Pak vznikne
vztah, který má noblesu, je krásný, je požehnaný. A pokud takový vztah najdete, stane se z něj modlitba, z vaší
lásky se stane nadšení a díky lásce poznáte boha.
Proč je tak těžké navázat vztah?
Protože ještě neexistujete. Máte v sobě vnitřní prázdnotu a strach, že pokud s někým navážete
vztah, dříve či později se ukáže, že jste vnitřně prázdní. A tak je bezpečnější držet si lidi od těla, alespoň můžete
předstírat, že jste.
Ale neexistujete. Ještě jste se nenarodili, jste jen možnost. Ještě nejste naplnění - jen
dvě naplněné bytosti mohou navázat vztah. Navázat vztah je jednou z nejlepších věcí v životě: mít vztah znamená
milovat, znamená sdílet. Ale než můžete sdílet, musíte milovat.
A než začnete milovat, musíte být plní lásky, musíte přetékat láskou.
Mezi dvěma semínky vztah vzniknout nemůže, jsou uzavřená. Ale dvě květiny vztah mít můžou,
jsou otevřené, mohou vysílat svou vůni jedna k druhé, mohou spolu tančit na slunci a ve stejném vánku, mohou si
povídat nebo špitat. Ale tohle je pro dvě semínka nemožné.
Semínka jsou naprosto uzavřena, bez oken - jak mohou navázat vztah?
A to je ta situace. Člověk se narodí jako semínko;
může vyrůst v květinu, ale nemusí. Vše záleží na vás, co se sebou uděláte, vše záleží na tom, zda vyrostete,
či nikoliv. Je to vaše volba - stále stojíte před volbou, stále jste na křižovatce.
Miliony lidí se rozhodnou nevyrůst. Zůstanou semínky, zůstanou jim jen možnosti, nikdy
z nich nebudou skutečnosti. Nevědí, co je to seberealizace, nevědí, co je vyžití', nevědí nic o existenci.
Žijí naprosto prázdný život a naprosto prázdní také zemřou. Jak můžou navázat vztah?
Vydáte napospas sami sebe - svou nahotu, svou šerednost, svou prázdnotu. Bezpečnější
je držet si odstup.
Dokonce i milenci si drží odstup, přiblíží se jen natolik, kolik to jde, zůstávají
ve střehu, aby poznali, kdy se stáhnout zpět. Mají hranice; nikdy hranice nepřekračují, zůstávají uvěznění
uvnitř svých hranic. Ano, existuje zde určitý druh vztahu, ale nemá to co do činění se vztahy, ale s vlastnictvím.
Manžel vlastní manželku, žena vlastní manžela, rodiče vlastní děti a tak dále. Ale vlastnit
neznamená mít vztah. V podstatě vlastnit znamená zničit všechny možnosti mít vztah.
Pokud máte. vztah, někoho respektujete, nemůžete ho vlastnit. Pokud máte vztah, je v tom
obrovská úcta.
Máte-li vztah, přibližujete se - jste velmi, velmi blízko, v těsné, intimní blízkosti,
překrýváte se. Ale stále tím není zasažena svoboda toho druhého, stále zůstává nezávislou osobou. Vztah je
z těch "já"-"ty", ne "já"-"to" - překrývání se, prostupování, nicméně ve smyslu nezávislosti.
Chalíl Džibrán říká: " Buďte jako dva sloupy, jež podepírají stejnou střechu.
Nechtějte ale druhého vlastnit, nechte mu nezávislost. Podepírejte stejnou střechu - tou střechou je
láska."
Dva milenci podporují něco neviditelného, něco velmi hodnotného: poezii bytí, hudbu,
již slyší v tom nejhlubším zákoutí své existence. Oba to podporují, podporují harmonii, ale stále jsou nezávislí.
Mohou se druhému vydat napospas, protože strach neexistuje. Oni ví, že jsou. Znají svou vnitřní
krásu, znají svou vnitřní vůni, strach neexistuje.
Ale strach obyčejně existuje, protože vy nevoníte.
Pokud se vydáte druhým napospas, budete jednoduše zapáchat. Budete páchnout žárlivostí,
nenávistí, strachem a chtíčem. Nebude mít žádnou vůni lásky, modlitby, soucitu.
Miliony lidí se rozhodly zůstat semínky. Proč? Pokud se z nich stanou květiny, mohou
tančit ve větru, na slunci či při svitu měsíce, tak proč se rozhodly zůstat semínky? Na jejich rozhodnutí
něco bude: semínko je mnohem více v bezpečí než květina. Květina je křehká.
Semínko křehké není, semínko vypadá silněji. Květinu můžete lehce zničit, stačí silný
vítr a okvětní lístky jsou odváté. Semínko ale jen tak lehce větrem nezničíte, semínko je chráněno, v bezpečí.
Květina je vydána napospas - taková choulostivá záležitost a je vydána napospas tolika rizikům: může přijít
silný vítr, může lít jako z konve, může být příliš horko, nějaký bláznivý chlápek může kytku utrhnout.
Květině se může stát cokoliv, může se jí přihodit prostě všechno, květina je v neustálém ohrožení. Ale semínko
je v bezpečí, a tak se miliony lidí rozhodují zůstat semínky. Ale zůstat semínkem znamená zůstat mrtví, zůstat
semínkem znamená vůbec nežít.
Je to bezpečné, jistě, ale není v tom žádný život. Smrt je jistá, život je nejistý. Člověk,
který chce opravdově žít, žije v nebezpečí, v trvalém nebezpečí. Člověk, který chce dosáhnout na vrchol, musí
riskovat, že něco ztratí.
Každý, kdo šplhá nahoru, riskuje, že odněkud spadne, sklouzne dolů.
Čím větší je touha vyrůst, tím větší riziko na sebe bereme. Opravdový člověk bere riziko
jako životní styl, jako ovzduší pro svůj růst.
Ptáte se mě: "Proč je tak obtížné navázat vztah?" Je to proto, že ještě nejste. Nejdříve
buďte. Všechno ostatní je možné jen poté: nejdříve buďte.
Ježíš to říká svými slovy: "Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho a
toto vše bude vám přidáno." (Matouš 6:33)
Je to staré vyjádření téže věci. Stejně jako já říkám: nejprve buďte, to ostatní vám potom
bude přidáno.
Ale bytí je základní požadavek. Pokud jste, následně přijde i odvaha. Pokud jste, vzniká
touha po dobrodružství, touha zkoumat - a jste-li připraveni zkoumat, můžete navazovat vztahy. Navazování vztahů
je zkoumání - zkoumáte vědomí toho druhého, probádáváte jeho územÍ. Ale pokud zkoumáte cizí území, musíte druhým
dovolit, aby zkoumali i oni vás; nemůže to být pouze jednosměrná doprava. A druhým můžete dovolit, aby vás probádali,
pokud v sobě něco máte, nějaký poklad.
Pak už strach neexistuje. V podstatě pozvete hosta, uvítáte hosta, zavoláte mu, chcete ho mít
uvnitř sebe sama.
Chcete, aby viděl, co jste objevili sami v sobě, chcete to sdílet.
Nejdříve buďte, pak můžete navazovat vztahy - a pamatujte si, že vztahy jsou nádherné. Vztah
je naprosto odlišný jev, vztah je něco mrtvého, něco pevně daného.
A tečka. Oženíte se se ženou, tečka. Nyní budou věci jen upadat, dosáhli jste hranice,
nic už dál neroste. Řeka se zastavila a stalo se z ní jezero. Vztah je už věc, hotová věc.
Navazování vztahů je proces. Vynecháte vztah a jděte hlouběji do jejich navazování.
Kladu důraz na slovesa, ne na podstatná jména; vynechejte podstatná jména, jak je to jen
možné. V jazyce je vynechat nemůžete, to vím, ale v životě, tam je vynechejte - protože život je sloveso. Život
není podstatné jméno, je skutečně "žijící", ne "život". Není "láska", ale je "milování". Není "vztah", ale máme
"navazování vztahů". Není píseň, je to zpívání. Není jen tanec, je to tančení.
Vidíte ten rozdíl? Vychutnejte si ten rozdíl. Tanec je něco kompletního, hotového,
poslední dotyky skončily, teď už není co dělat. Něco hotového je něco mrtvého. Život nezná tečku; čárky jsou
v pořádku, ale žádné tečky.
Odpočívadla jsou v pořádku, hlavně žádný cíl cesty.
Místo přemýšlení o tom, jak navazovat vztahy, raději splňte první požadavek: meditujte,
buďte a pak navazování vztahů přijde samo od sebe. Ten, z něhož se stane tichý, blažený člověk, ze kterého bude
prýštit energie, se stane květinou a bude muset navazovat vztahy. Je to něco, co se teď musí naučit. Navazuje
vztahy s lidmi, se zvířaty, se stromy, dokonce i se skalami.
V podstatě člověk navazuje vztahy čtyřiadvacet hodin denně. Jestliže kráčí po zemi,
navazuje vztahy se zemí. Jeho chodidla se země dotýkají, navazuje vztah.
Pokud plave v řece, navazuje vztah s řekou, a dívá-li se na hvězdy, navazuje vztah s hvězdami.
Není to otázka toho, zda máte vztah s někým. Základní fakt je, že jste, celý váš život se změní
v navazování vztahů. To je základní požadavek, který musí být splněn.
Bez něj není možné nic. S ním je pak možné všechno.
Osho o mužích
brožovaná kniha, cena 248 Kč, Eugenika 2008, velikost 20x13 cm
Originál: The Book of Men, přeložila Radka Kneblová
EAN 9788081000270, ISBN 978-80-8100-027-0
Adam byl první člověk ne proto, že by byl skutečně první člověk - možná před ním existovalo
mnoho jiných - ale nikdo jiný neřekl "ne". Historie je proto nemohla zaznamenat; neměli totiž žádná ega.
Nového muže si představuji jako rebela, jako muže, jenž hledá své pravé Já, svou
pravou tvář. Muže, který je připraven odhodit všechny
masky, všechnu okázalost a přetvářku a ukázat světu, kým skutečně je. Nezáleží na tom, zda je
milovaný nebo odmítaný, respektovaný, vážený nebo nerespektovaný, oslavovaný nebo i pronásledovaný; protože být sám
sebou je největší požehnání v životě.
I když budete pronásledováni, budete nesmírně spokojeni. Budete mužem
pravdy, upřímným mužem, jenž zná lásku a soucit a chápe, že lidé jsou neteční, nevědomí a duchovně spící.
Odepření poslušnosti je prvotní hřích, za nějž se společnost velmi mstí. To v dítěti vyvolává
obrovský strach a ono chce celou svou bytostí uplatňovat svůj potenciál. Dítě chce být samo sebou, protože jinak
nevidí v životě žádný smysl.
Člověk, který se rozzlobí, jestliže ho urazíte, není nebezpečný, protože se v něm nikdy
nenahromadí tolik hněvu, aby se mohl nebezpečně projevit. Avšak Člověk, jenž svůj hnév neustále potlačuje,
sedí na sopce; jednoho dne sopka může vybuchnout.
Osho ve své monotematicky zaměřené knize používá různé archelypy (Adam, Robot,
Žebrák, Milenec, Politik, Hazardér a Tvůrce), aby vysvětlil, jak muži fungují a jak mohou dospět
k osvobození a k plnohodnotnému a naplněnému životu.
Obsah
Předmluva.......................... 7
Úvod .........,.................... 8
Část první........................ 11
Adam ............................. 12
Oběť ............................. 26
Otrok............................. 36
Syn .............................. 44
Robot............................. 51
Zvíře ............................ 59
Sexuální maniak .................. 65
Mnich............................. 79
Homosexuál........................ 85
Zorba ............................ 90
Část druhá ....................... 95
Eva .............................. 96
Mocho ........................... 105
Žebrák .......................... 114
Milenec.......................... 122
Manžel .......................... 129
Otec............................. 135
Přítel........................... 141
Playboy.......................... 146
Část třetí ...................... 153
Politik.......................... 154
Kněz............................. 157
Vědec............................ 161
Obchodník ....................... 164
Američan ........................ 167
Buddha .......................... 189
Část čtvrtá...................... 195
Nový člověk ..................... 196
Meditátor........................ 200
Bojovník......................... 206
Hazardér ........................ 214
Tvůrce........................... 219
Starý muž ....................... 224
Mistr ........................... 229
Zorba Buddha .....................236
o autorovi ...................... 248
Oshovo meditační středisko ...... 249
Úvod
Muži ještě nebyli osvobozeni. Nejen ženy, ale také muži totiž potřebují velké osvobození - osvobození
od minulosti, od otroctví popírajícího hodnotu života a od společenského podmiňování, které bylo tisíce
let vnucováno mužům všemi náboženstvími. Kněží a politici způsobili, že muž je velmi rozpolcen. Vytvořili
obviňujícího se muže, jenž se odcizil sám sobě a neustále vnitřně bojuje, což ovlivňuje všechny oblasti
jeho života. Je to boj mezi tělem a duší, hmotou a duchem, materialismem a spiritualismem, vědou
a náboženstvím, mužem a ženou, Západem a Východem.
Život se dá žít dvěma způsoby: buď prostřednictvím výpočtů - ve vědě, technologii,
matematice a ekonomice - nebo jako poezie - v umění, hudbě, kráse a lásce.
Každý muž je od svého raného dětství formován tak, aby v tomto soutěživém světě orientovaném
na výkon přežil a zapojil se do ctižádostivého boje o peníze, úspěch, slávu, moc, úctyhodnost a společenské postavení.
Již jako malé dítě se naučí přijmout cíle a hodnoty svých rodičů, učitelů, kněží a politiků, přejímá všechno tyto
zájmy bez jakýchkoli dotazů. Takto je odvrácen od své skutečné podstaty, svého pravého bytí, a ztrácí bezdůvodnou
radost, dětskou nevinnost a hravou tvořivost. Je odříznut od svého tvořivého potenciálu, své schopnosti milovat,
svého smíchu, své touhy po životě. Způsob, kterým ho společnost vychovává, mu umrtvuje tělo, otupuje mu smysly
a způsobuje, že je lhostejný a netečný. Ztrácí přístup ke svým vlastním vrozeným ženským kvalitám - citlivosti,
laskavosti, lásce a intuici - a soustřeďuje se na rozum, což ho učiní výkonným robotem.
Společnost muže učí, aby se stal "silným mužem", což znamená potlačení ženských kvalit
jemnosti, vnímavosti, lásky a soucitu. Každý,muž však také má uvnitř sebe "vnitřní ženu" - svou vlastní nevědomou
nebo polovědo'mou ženskou část, která je tisíce let odmítána a potlačována. Osho poukazuje na třetí způsob žití
lidského života - meditaci. Prvním krokem je rozpoznání transformující síly meditace a vědomí toho, že se
z vás stává celkem, zralý jedinec. Meditace je katalyzátor, jenž potřebuje podnět a urychluje průběh vnitřního
růstu. Meditace z nás vytváří jednotný celek a zajišťuje rovnováhu mezi naší mužskou a ženskou částí. Učí nás
žít a užívat si svého života v jeho mnohorozměrnosti - v blahodárné rovnováze těla, mysli a duše, fyzického
i duševního, vnějšího i vnitřního světa.
Dnešní muž je v hluboké krizi. Z pohledu hrozící globální krize naší planety na prahu
třetího tisíciletí vyvstává otázka: "Co teď, Adame?" Hranice růstu byly dosaženy, víra vneomezený vědecký
a společenský pokrok byla velmi otřesena. Všechny vnější revoluce neuspěly a nadešel čas vnitřní revoluce.
Pokud se nepřestaneme chovat jako roboti a fungovat automaticky a neuvědoměle a
nezačneme žít svůj život v sebelásce, s uvědoměním a hlubokou úctou ke své skutečné podstatě, pak už
možná neexistuje šance, jak by náš svět mohl uniknout celosvětové sebevraždě.
"Aby muž pochopiL sám sebe, musí přemýšlet novým způsobem," řekl Osho. "Základem
musí být hluboké vstřebání a zažití toho, že "žádný muž není pouze muž a žádná žena není pouze žena;
každý muž je nejen muž, ale také žena, a také každá žena je žena i muž. Adam obsahoval Evu a Eva obsahovala
Adama. Nikdo opravdu není pouze Adam a nikdo není pouze Eva: jsme Adam i Eva. Pochopení této záležitosti
je velmi důležité."
Muž je však formován tak, aby popřel a odmítl svou vnitřní ženskou část, a to se odráží
v potlačení ženského prvku ve vnějším světě. Dokud muž nezačne objevovat svou vlastní vnitřní ženu, bude
zaneprázdněn frustrujícím hledáním ženských kvalit v ženě venku. Potřebuje se znovu spojit se svou ženskou
částí, aby byl zdravý, celistvý a vnitřně úplný.
"Nového muže si představuji jako rebela, muže, jenž hledá své pravé Já, svou pravou tvář.
Muž, který je připraven odhodit všechny masky, všechnu okázalost a přetvářku a ukázat světu, kdo skutečně je.
Nezáleží na tom, zda je milovaný nebo odmítaný, respektovaný, vážený nebo nerespektovaný, oslavovaný nebo
pronásledovaný; protože být sám sebou je v životě největší požehnání. I když budete pronásledováni, budete
nesmírně spokojeni. Budete muž pravdy, upřímný muž, jenž zná lásku a soucit a chápe, že lidé jsou neteční,
nevědomí a že duchovně spí."
Proto existuje na celém světě nepřátelství mezi matkou a manželkou jejího syna. Musí to tak
být, protože matka určitým způsobem cítí, že tato žena od ní jejího syna odvedla.
Svým způsobem je to přirozené. Přirozené, ale omezené.
Matka by měla být šťastná, že byla nalezena nějaká jiná žena. Nyní již její dítě není
dítětem; stalo se zralou a dospělou osobou. Měla by být št'astná. .
Dospět tedy můžete pouze jediným způsobem - jestliže odejdete od matky. Je tomu tak
na mnoha úrovních bytí.
Syn se musí jednoho dne vzepřít otci - ne bez úcty, ale s hlubokou úctou. Člověk se však
musí vzepřít. Člověk při tom musí být ohleduplný: převrat, vzpoura musí proběhnout s hlubokou úctou. Jestliže
zde není žádná úcta, pak je to ohavné, pak vzpoura není krásná-Potom vám něco schází. Vzbuřte se a buďte svobodní,
ale buďte uctiví, protože otec a matka jsou vaším pramenem.
Člověk musí odejít od svých rodičů nejen pryč, ale někdy musí jít i proti nim. Neměli
byste se však kvůli tomu hněvat. Tento odchod by neměl být odporný, měl by být uctivý a plný krásy. Jestliže
odcházíte, jděte, ale vzdejte své matce a otci úctu. Řekněte jim, že musíte odejít, plačte.
Řekněte jim ale, že jste bezmocní a musíte jít. Výzva vás volá a vy musíte jít. Člověk
pláče, když odchází z domova. Člověk se stále znova ohlíží zpět s toužebnýma očima, stesknou touhou. Dny, které
uplynuly, byly nádherné. Co ale dělat?
Jestliže budete lpět na domově, zůstanete zmrzačeni.
Nedospějete. Nikdy se nestanete mužem se svou vlastní pravdou. Proto vám říkám, abyste odešli
s úctou. Kdykoli bude potřeba, pomáhejte otci a matce, buďte pro ně užiteční. Nikdy však nezaměňujte svou matku
za svou milovanou; je to vaše matka.
Říkáte: "Pozoroval jsem v sobě tuto destruktivní energii a cítil jsem, že si jí určitým
způsobem užívám!" Každý má v sobě destruktivní energii, protože energie, jestliže je zanechána sama sobě, musí
být destruktivní, dokud není využita uvědoměle a nezačne být tvořivou.
Nejdůležitější věcí však je, že tvrdíte: "Určitým způsobem sijí užívám!"
Jak ji pak hodláte změnit? Musíte zůstat na stejné úrovni jako to, co si užíváte;
nemůžete to změnit, protože byste si změny možná neužívali. Máte energii. Užívat si destruktivní energie
je sebevražedné, užívat si destruktivní energie je tak destruktivní jako být ve službě smrti. Jestliže si
to uvědomujete, musíte projít přeměnou. Využijte svou energii tvořivě. Možná to způsobí, že budete zajímavější,
méně nudní, méně závislí. A méně v roli oběti.
Nejdůležitější bude, že se nebudete cítit provinile a deprimovaně. Žádná tvořivá osoba se
necítí depril)1ovaně a provinile. Je svými tvořivými činy zapojena do vesmíru, a to způsobuje, že je nesmírně
spokojená a má svou důstojnost. Člověk na ni má právo od samotného svého narození, ale velmi málo lidí se jí domáhá.
Neexistují žádné překážky, je tak snadné využít energii tvořivě. Malujte, zahradničte,
pěstuje květiny, pište poezii, učte se hudbě nebo tancujte. Učte se čemukoli, co přemění vaši destruktivní
energii na tvořivou energii. Pak nebudete nahněvaní na existenci, ale budete vděční. Nebudete proti životu.
Jak může být tvořivý člověk proti životu a lásce? Je to nemožné, k tomu nikdy nedošlo. To pouze nekreativní
lidé jsou proti všemu.
Vaše dívka poukázala na velmi důležité věci ve vašem životě. Nejsnadnější cestou by
bylo změnit dívku, ale já předpokládám, že vaše partnerka je pro vás určitě i přítelkyní a že cokoli řekla,
je naprosto upřímné a opravdové.
Buďte jí vděčný a začněte uvedené věci měnit. Den, kdy vaše dívka připustí, že máte
jiskru ajste zajímavý, bude významným dnem ve vašem životě. Nebuďte tedy zbabělec a neměňte svou přítelkyni
za jinou pouze proto, že zneklidňuje vaši mysl.
Máte štěstí, že jste našel velmi soucitnou dívku. Vaše další volba bude obtížná; vaše
dívka způsobila, že se cítíte provinile a bezcenně. Co z toho, co jste udělal, bylo hodnotné? Co jste udělal,
abyste nebyl nudný? Co jste udělal, abyste byl nezávislý? Co jste udělal, abyste nebyl obětí? Je čas, kdy byste
to měl udělat. Budete své přítelkyni navždy vděčný.
Chtěl bych říci vaší partnerce:"Stále se trefujte do tohoto člověka, dokud nebudete
spokojena, že není nudný, ale má jiskru, je velmi zajímavý, hravý a oslavující. Možná ho někde na životní
cestě ztratíte, ale připravíte ho pro nějakou jinou ženu; jinak cesta, po níž jde nyní, směřuje k trápení
mnoha žen a týrání sebe sama."
Osho o dětech
brožovaná kniha 248 Kč, 229 stran, Eugenika 2008
Zkušenosti, které lidé získali jako děti, je pronásledují po celý žívot.
Mnohokrát budete něco dělat a v nitru zaslechnete hlas rodiče: "Nedělej to!" Pak už se tomuto hlasu dokážete
zasmát, vzpomemenete si, jak jste nyní svobodní a vaši rodiče vám pomohli dospět, a dokážete žít svůj vlastní život
a přijmout za něj zodpovědnost.
Lidé chtějí získat nevinnost, údiv a krásu. Všechna náboženská vyznání se zrodila ze stále se
vracejících vzpomínek na dětství - z touhy opět zažít údiv, prasvdu a krásu a prožívat život v jeho nádherném tanci
se vším, co jej obklopuje.
Dítě si pořád hluboko ve svém nitru pamatuje, že ztratilo ráj.
Hledání ráje je hledáním vašeho dětství. Vaše tělo již samozřejmě nikdy nebude dětské,
ale Vaše vědomí může být čisté jako vědomí dítěte. Tajemství mystické cesty spočívá v tom, že je třeba být znovu
jako dítě - nevinný, neznečištěný vědomostmi, nezralý a stále si vědom všeho, co nás obklopuje; cíti hluboký
údiv a tušit tajemství, které nemůže být demystifikováno.
Osho mluví o různých zásadních vlastnostech dětí, jako například hravost, nevinnost a přirozená
inteligence. Odpovídá na otázky svých posluchačů ohledně těhotenství, porodu, vztahu mezi dětmi a rodiči, výchovy,
učení a vzdělávání dětí.
Teenageři mají silnou touhu patřit ke skupině, k čemukoli. Co tato potřeba odráží?
Je to pouze proto, že již nepatří k rodině, ale jsou příliš mladí a příliš se bojí být
ve světě sami.
Kdyby neexistovala propast mezi nimi a jejich rodiči, žádné takové skupiny by nepotřebovali.
Můžete to vidět na Východě, kde se tyto skupiny - hippies, pankáči nebo skinheadi - neprosadily. Tyto skupiny tam
neexistují, protože děti patří k rodině. Mají kořeny v rodině, nejsou samy; na Východě není taková propast jako
na Západě.
Tato propast na Západě vytváří celý problém. Teenageři chtějí patřit k jakékoli skupině,
protože se bojí být sami. Jsou příliš mladí a příliš zranitelní, a tak se stanou členy jakékoli skupiny, jež
je v jejich blízkém okolí dostupná. Každý je může zneužít. Mohou být nuceni ke zločinu, mohou být nuceni brát
drogy a prodávat je a dělají to. Někteří vychytralí lidé mohou tyto skupiny řídit a mladé lidi zneužívat.
To vše kvůli jejich potřebě někam patřit.
Také kvůli tomu by měla propast zmizet.
Potom byste měli vytvořit nějaké jiné skupiny. V celé historii jich bylo mnoho, například
k Sokratově škole patřili mladí lidé, kteří hledali pravdu. Každý inteligentní člověk v Athénách byl Sokratem
ovlivněn. Nebyl sám: všude na Východě bylo mnoho sofistů, jéjichž prací bylo učit lidi, jak diskutovat.
K těmto sofistickým školám patřily tisíce lidí, které se chtěly naučit velmi přesně argumentovat.
V Indii jsme měli mnoho škol - různí filozofové nabízeli rozmanité filozofie a mladí
lidé se o ně zajímali. Staří lidé se již usadili a hybnou silou byli mladí lidé. Nikdo jim nebránil; mohli
jít k jakémukoli učiteli. Mohli své učitele měnit, mohli se toho naučit mnoho a od skutečných filozofů -
ne jako na nudných a zastaralých univerzitách dneška, kde naleznete pouze profesory, kteří jsou jako
papoušci, nepřinášejí nic originálního.
Každý originální filozof byl univerzitou sám o sobě a tisíce jeho žáků se učily
o všem v životě z určitého pohledu - a nejen učily, ale i žily a prožívaly předtím, než se v životě usadily.
Raději než být skinheadem byli s Nágárdžunou, Bašóem, Čuang-c'em, Pythagorem, Hérakleitem nebo Epikurem a
bylo to něco nádherného.
Přicházejí ke mně mladí lidé a po celém světě vznikají velké rodiny. Je v tom určitá
velmi volná sounáležitost, a tak není nikdo otrokem; každý je svobodný, a přestocítí určitý druh synchronicity
s tisíci lidmi.
Mohu bez nějakých problémů změnit všechny teroristy a všechny skinheady. Změnil jsem mnoho
hippies; nyní je nedokážu mezi ostatními rozpoznat, a dokonce i oni možná zapomněli, že poprvé, když ke mně přišli...
Na celém světě potřebujeme více potulných filozofů a potulných učitelů, k nimž by tito mladí
lidé mohli patřit a něco se od nich naučit - a něco prožít.
Nemusejí být. Je to vhodný čas pro vysněné představy a sny a pro teenagery je dobré,
aby měli vysněné představy a sny spíše, než aby byli realističtí. Realistický postoj ničí jejich mládí a
dělá z nich předčasně dospělé.
Tyto,sny a vysněné fantazie jsou součástí růstu a samy zmizí. Život sám způsobí,
že budou realističtí; dovolte jim předtím, než vstoupí do života, aby si užívali svých snů, protože
v životě jsou pouze noční můry, utrpení a trápení. Budou velmi realističtí, ale vždy si budou jako
nejkrásnější okamžiky pamatovat tyto dny snů a vysněných představ. Co může vaše realita poskytnout
namísto snů a vysněných představ?
Pokud nejsou teenageři připraveni na to, aby se přesunuli do meditace, nebudou
z nich realisté, ale utopisté.
Způsobí to, že se budou mnohem obtížněji přizpůsobovat vaší prohnilé společnosti,
než kdyby měli sny a vysněné představy.
Tyto sny a vysněné představy nemohou uškodit. Jsou součástí života; mladí takto vždy snili.
Nechejte je snít, neuškodí jim to. Brzy budou zatíženi povinnostmi, zaměstnáním, dětmi
a manželkami. Předtím mají jen trochu času, a tak jim dovolte využít jejich fantazii; neuškodí jim to.
Domnívám se, že jejich zkušenost s tímto sněním jim pomůže nezapomenout, že život může
být odlišný, že nemusí být jen nešťastný a plný trápení a že není nutně jen utrpením.
Žili skvěle, ale byly to pouze sny. Existuje možnost projít vědomou transformací,
díky které můžete mít daleko více nádherných zážitků, než vám mohou dát jakékoliv sny. Snění je však dobré,
protože díky němu si budete vědomi, že trápení není vše a že je možné i něco jiného.
Mládí je čas pro sny a naděje, a když jste ztraceni v takzvaném skutečném světě, tyto
okamžiky vám připomenou, že existuje způsob, jak nalézt klid, vyrovnanost, ticho a radost.
Proto si nemyslím, že je nutné to měnit.
Velmi se mi ulevilo, že je to poslední otázka, protože tito teenageři se dokáží pořád ptát!
Sport je naprosto v pořádku a teenageři by měli být povzbuzováni, aby nejen pozorovali druhé
lidi, jak hrají, ale také se sportu účastnili. Dnes se však tisíce lidí pouze dívají a jen pár lidí, profesionálů,
hraje. To není dobrá situace. Každý teenager by se měl sportu účastnit, protože to podpoří jeho fyzické zdraví,
pohyblivost, inteligenci a je to naprosto osvěžující.
Být však pouhým pozorovatelem a sedět jen před televizí není v pořádku. Pět nebo šest hodin
sedět jako přikovaný v křesle před televizorem a pouze se dívat, jak druzí hrají fotbal nebo jiný sport, není
správné. Nijak vám to v růstu nepomůže, a naopak to z vás ve všem udělá pouze outsidera. Když bude třeba se
zapojit, nikdy nebudete účastníkem.
Jednou za čas je dobré vidět profesionály, jak hrají, abyste se ponaučili - ale pouze
abyste se ponaučili; jinak by měl být každý na hřišti. Mladí lidé by měli hrát; dokonce i starší lidé, pokud
dokážou nalézt čas, by měli hrát.
Dokonce lidé, kteří jsou v důchodu a chtějí trochu více žít, by měli hrát. Měli bychom
nalézt hry pro každou věkovou skupinu, aby všichni lidé po celý svůj život mohli být hráči - v souladu se svým
věkem a v souladu se svým zdravotním stavem.
Život by měl být plný hry.
Sport má jednu velmi nádhernou vlastnost a byl bych rád, abyste na ni nezapomínali: učí
vás, že nezáleží na tom, zda jste poražení nebo vítězi. Záleží na tom že jste hráli dobře, že jste hráli
naplno, že jste hráli intenzivně, že jste do toho dali vše a že jste si nic nenechali stranou. Takové
je sportovní chování. Druzí mohou zvítězit, ale vy necítíte žádnou žárlivost a dokážete jim poblahopřát
a oslavit jejich vítězství. Nutné je pouze nedržet se stranou a dát do toho veškerou svou energii.
Celý váš život by měl být hravý.
Není tedy nic špatného na tom, že se teenageři zajímají o sport. Člověk, jenž se
mě ptal, se zajímá, jak se zdá, zda by neměli být všichni ve škole a učit se zeměpis, historii a všechny
ty nesmysly, které nemají v životě žádné využití. Sport je mnohem důležitější a daleko více vzrušující.
Není to vůbec podivné. Vaše otázka vypovídá něco o vás. Tito mladí lidé jsou otrávení
západním životním stylem a takto pouze ukazují svůj odpor. Ukazují, že nevedete společnost k pravdě, ke klidu
a k zbožnosti, ale ke smrti.
Pankáči a skinheadi jsou pouze připomínkou, že jste neuspěli. Západní civilizace dospěla
ke svému konci.
Mladí jsou přirozeně vždy nejzranitelnější tím, co přichází, a jsou vnímavější. Vidí,
že přichází smrt, že všichni západní vědci, západní politici i západní církve vedou celé lidstvo ke konci.
Svým pobuřujícím a roztrhaným oblečením a oholenou polovinou vlasů pouze ukazují, že je stále ještě čas
opustit směr, jímž jste se až dosud ubírali.
K ničemu podobnému na Východě nikdy nedošlo z toho prostého důvodu, že Východ hledá
něco vyššího - něco, co člověka převyšuje. Východní génius se snaží dosáhnout hvězd; západní génius se pouze
připravuje na smrt. Tito pankáči a skinheadi se vám jen pokoušejí něco říci. Vědí, že jste hluší a že je
neposloucháte. Musí se udělat něco drastického, abyste začali přemýšlet: "Co je špatně? Proč se naše děti
chovají tímto způsobem?" Připravujete se na jadernou válku a na smrt všeho života na této Zemi.
Tito lidí nejsou podivným jevem: to vy jste podivným jevem. Oni se pouze bouří proti
vám a bude dobré je vyslechnout. Bude dobré změnit směr, kterým se Západ až dosud ubíral - materialistický
směr. Nejsem proti materialismu, ale materialismus samotný může vést pouze ke smrti, protože hmota je mrtvá.
Jsem zcela pro materialismus, pokud slouží duchovním potřebám. Jestliže je materialismus
sluhou, a ne pánem, je naprosto dobrý. Může udělat zázraky, aby pomohl lidstvu, a může pozvednout celé lidstvo
nad jeho současnouúroveň.
Dokazuje to, že Charles Darwin neměl pravdu, protože opice byly inteligentnější než vy.
Přinejmenším přesáhly samy sebe a vytvořily lidstvo. Co jste vytvořili vy?
Přesáhněte sebe sama a vytvořte buddhy; pouze potom bude mít Char1es Darwin pravdu a teorie
evoluce bude pravdivá.
Člověk je ve slepé uličce a mladí vás na to jen upozorňují - musí být pobuřující, protože
vy nebudete poslouchat logiku, důvody ani rozum.
Tito lidé mají veškeré mé sympatie a rád bych se s nimi setkal. Budu k nim mít blízký vztah,
protože dokážu pochopit jejich utrpení a trápení. Mohou být vašimi zachránci. Nesmějte se jim; smějte se sobě.
Jsou to vaše děti; zplodili jste je a musíte přijmout odpovědnost. Otec se pozná podle svých dětí, stejně jako
se strom pozná po ovoci. Jestliže je ovoce špatné, budete odsuzovat ovoce nebo strom? Vy jste strom a tito
bláznivě vypadající mladí lidé jsou ovoce. Jste odpovědní. Nutí vás k přemýšlení. Přemýšlejte o nich se soucitem.
Pádle mě Západ dospěl ke svému konci. Pokud v západním světě nedojde k velkému posunu
v duchovnu, není způsob, jak jej zachránit - a to se pokouším udělat.
Mí sannjásinové jsou také mladí; kdyby nebyli sannjásiny, byli by možná pankáči nebo
skinheady. Nalezli však způsob, jak žít na vyšší úrovni bytí. Také se vzbouřili, ale jejich vzpoura není
negování, ale revoluce. Snaží se žít život plný vyrovnanosti, lásky, klidu a světla. Zvolili si nový způsob ž
ivota. Pokud nepochopíte, že Západ naléhavě potřebuje nový způsob života, bude kolem vás stále více takovýchto
šokujících reakcí a vy za ně budete zodpovědní.
Mladá generace si užívá všeho, co ji činí šťastnou, a všeho, co způsobí, že život bude stát
za žití. Mohl byste promluvit o naší přirozené schopnosti vnímat extázi?
Extáze je způsob komunikace, kterou člověk naprosto zapomněl. Byl donucen na ni zapomenout;
byl přinucen ji zapomenout. Společnost i civilizace jsou proti ní. Společnost má nesmírný podíl na utrpení. Je
závislá na utrpení, je živena utrpením a přežívá na utrpení. Společnost není pro lidské bytosti. Společnost
využívá lidské bytosti jako próstředky pro své cíle. Společnost je důležitější než lidé. Kultura, civilizace
i církev, to vše je důležitější. Bylo to určeno pro člověka, ale nyní již tomu tak není. Téměř zvrátily celý
proces, protože nyní člověk existuje pro ně.
Každé dítě se rodí extatické. Extáze je přirozená. Není to něco, co se přihodí jen velkým
mudrcům. Na tento svět si ji přinesl každý; na tento svět se s ní každý narodil. Je to nejniternější podstata
života. Je to součást toho, že jsme naživu. Život je extáze. Každé dítě si ji přináší na svět, ale potom společnost
dítě napadne, začne ničit jeho schopnost dosáhnout extáze, podmiňovat ho a způsobovat, že je nešťastné.
Společnost je neurotická, a tak nemůže dovolit, aby v ní byli extatičtí lidé. Jsou pro ni
nebezpeční. Snažte se porozumět tomuto mechanismu; potom budou věci snadnější.
Nemůžete ovládat extatického člověka, protože to je nemožné. Můžete ovládat pouze nešťastného
člověka.
Extatický člověk musí být svobodný. Extáze je svoboda.
Takového člověka nemůžete snadno zničit; nemůžete ho přesvědčit, aby žil ve vězení. Rád by
tančil pod hvězdami, rád by se procházel ve větru a rád by mluvil se Sluncem i Měsícem. Potřebuje rozlehlý,
obrovský a ohromný prostor, nekonečno. Nemůže být sveden k tomu, aby žil v temné cele, ani z něj nemůžete
udělat otroka. Bude žít svůj vlastní život a bude se věnovat svým záležitostem.
Pro společnost je to velmi obtížné. Jestliže bude extatických lidí mnoho, pak společnost
pocítí, že se rozpadá, její struktura již nebude držet pohromadě.
Dítěti není již od raného dětství dovoleno poznat svobodu, protože jakmile pozná svobodu,
nebude dělat ústupky a kompromisy. Bude asertivní. Pokud dítě pozná chuť svobody, nebude nikdy součástí žádné
společnosti, církve, klubu nebo politické strany. Bude jedincem, bude svobodné a bude kolem sebe šířit vibrace
svobody. Samotné jeho bytí bude dveřmi ke svobodě.
Co je to extáze? Něco, čeho má být dosaženo? Ne, Něco, co musíte získat? Ne. Něco, čím
se musíte stát? Ne.
Extáze je bytí; stát se někým je neštěstí. Jestliže se chcete někým stát, budete nešťastní.
Touha stát se někým je samotný základ neštěstí. Extatičtí můžete být pouze nyní, zde a nyní, v tento okamžik.
Podívejte se na mě. V tento okamžik vám nikdo nebrání a můžete být šťastní. Štěstí je tak zjevné a snadné,
je vaší přirozeností. Již je v sobě nosíte, dejte mu pouze šanci, aby rozkvetlo a vzkvétalo;
Nezapomínejte, že extáze nesouvisí s hlavou, ale se srdcem. Extáze nesouvisí s myšlením,
ale s cítěním. Zanedbali jste cítění, odřízli jste se od cítění a nevíte, co to cítění je. Dokonce když říkáte:
"Já cítím," pouze si myslíte, že cítíte. Když říkáte: "Cítím se šťastná," pozorujete, analyzujete a zjistíte,
že si myslíte, že se cítíte šťastná.
Cítění dokonce musí projít myšlením, musí projít skrze censora myšlení; pouze když to
myšlení schválí, je to dovoleno. Jestliže to myšlení neschválí, je to odhozeno do nevědomí, do suterénu
vašeho bytí, a zapomenuto.
Vycházejte více ze srdce a méně z hlavy. Hlava je pouze vaše část; srdce je celé
vaše bytí. Srdce je váš celek.
Proto kdykoli jste do čehokoli naprosto zapojeni, fungujete z cítění. Kdykoli se
čehokoli účastníte jen částečně, fungujete z hlavy.
Kdykoli jste v něčem zcela zapojeni, jste extatičtí. Extáze vychází ze srdce, z celku.
Drogy jsou staré jako lidstvo samo a lidé se jimi snaží uspokojiHouhu po něčem
nesmírně cenném. Jsem proti drogám, ale to, že jsem proti drogám, vychází ze stejného důvodu, z jakého
byli lidé po tisíce let na drogách závislí.
Možná to vypadá velmi podivně. Drogy jsou schopné poskytnout halucinační zážitek
přesahující tento pozemský svět. Tuto zkušenost lidé také hledají pomocí meditace.
Meditace vám přináší skutečnou zkušenost, ale drogy vám poskytují pouze halucinaci,
snový zážitek, i když je velmi podobný skutečné zkušenosti. Meditovat je obtížr né. Drogy jsou levné, ale
jejich přitažlivost je duchovní.
Člověk není spokojený se svým obyčejným životem.
Chce poznat něco více, chce být něčím více. Obvyklý život se zdá být tak nezajímavý
a nesmyslný, že jestliže existuje toto vše, potom se zdá být sebevražda je~inou cestou, jak z toho ven.
Drogy nepřinesou žádnou extázi ani žádnou radost, ale naopak způsobují pořád větší utrpení, strach,
nemoc, stáří a nakonec smrt.
Člověka drogy přitahovaly od samotného začátku, protože mu poskytovaly přinejmenším
dočasnou úlevu.
Pouze pár lidí se pokusilo o meditaci.
Pod vhodným lékařským vedením mohou drogy přinést nesmírnou pomoc. Říkám, že jsem
proti drogám, protože jestliže budete na drogách závislí, potom budou působit destruktivně na vaši cestu
k vlastnímu Já. Budete okouzleni halucinacemi, a protože je to levné - nemusíte vyVinout žádnou snahu,
musíte pouze brát stále větší dávky...
Po tisíce let lidé brali drogy. Moralisté, zbožní lidé i vlády se naprosto neúspěšně
snažili o jejich zákaz. Nepochopili, že nikdy nemohou uspět.
Jediná cesta, jak uspět, je ta, kterou navrhuji já. Lepší, než zakazovat drogy,
je nechat vědce, aby objevili lepší drogu, jež poskytne hlubší, psychedeličtější, zajímavější a extatičtější
zážitek bez jakýchkoli vedlejších účinků a bez jakékoli návykovosti. Tyto drogy by měly být dostupné
na univerzitách, na kolejích i v nemocnicích - tam, kde je možné nějaké poradenství. Člověku nebudou
zakázány, ale bude mu poskytnuta naprostá svoboda užívat cokoli, co chce. Využíváme zkušeností člověka,
aby mu pomohly rozvíjet se autentickým procesem, aby mohl začít prožívat něco mnohem významnějšího,
než mu mohou poskytnout jakékoli drogy.
Pouze potom může pochopit, že toto je realita, a to, co přišlo s pomocí drog,
byl pouze sen a podvádění pomocí chemie. Může pochopit, že mu drogy nepomáhaly v duchovním růstu,
a dokonce mu bránily v rozvoji, udržovaly ho v závislosti a brzdily ho. Naproti tomu druhá možnost
v růstu napomáhá a člověk nyní začíná sbírat odvahu, aby ji více prozkoumal.
Člověk si nikdy neuvědomoval, že tyto zážitky jsou možné a že tyto zkušenosti
nejsou pouze výplodem fantazie.
Paranoia ohledně drog lidstvu neprospívá. Jestliže budou drogy nezákonné, nic
to nezmění. Ve skutečnosti budou přitažlivější, více vzrušující a zvláště pro mladé budou výzvou.
Pozná někdy člověk třeba jen základy psychologie?
Žasnu nad tím, že se odehrává tatáž hloupost, kterou udělal Bůh Adamovi a Evě:
něco se zakazuje. Nejezte ovoce tohoto stromu. Je z toho výzva.
Tisíce let minuly, ale představitelé moci zastávají pořád stejný názor: nepoužívejte
drogy, jinak budete na pět či sedm let uvězněni. Nikdo si nedělá starosti s tím, že drogy jsou dostupné i
ve vězeních. Musíte pouze zaplatit trochu vyšší cenu. Lidé, kteří vycházejí z vězení, nejsou vyléčeni.
Vracejí se k drogám zpátky, protože jim poskytují něco, co jim vaše společnost nedává.
Jsou ochotni zničit si zdraví a tělo; celý jejich život je pak plný potíží, ale
pořád jim droga poskytuje něco, co jim vaše společnost nedává.
Účinnější než bránit v užívání drog je vytvořit společnost, která vám poskytne
něco lepšího. Váš život ostatním lidem nic nedává. Vysáli jste z nich krev a co za to dostali? Žádnou
radost, pouze strach. Alkohol jim na pár hodin pomůže se uvolnit, zazpívat si a trochu si zatančit nebo
jim pomůže porvat se v hospodě.
Na pár hodin se tak přesunete ze svého světa. Samotná tato přitažlivost ukazuje,
že společnost není v pořádku, nikoli že alkohol je špatný.
Vaše společnost by měla lidem pomoci tančit, zpívat, radovat se a milovat.
Jsem proti drogám, protože mohou být návykové a mohou vám bránit v duchovním
růstu. Můžete si začít myslet, že jste dosáhli toho, co jste hledali, ale ruce máte prázdné a pouze sníte.
Na druhé straně však mám velmi racionální způsob myšlení a chtěl bych, aby
byly drogy užívány, a nikoli aby byly zakazovány - chtěl bych, aby byly užívány pod vhodným vedením
jako odrazový můstek k meditaci.
Vláda by měla věnovat větší pozornost zužitkování drog než bránění lidem v jejich
užívání. Kdyby byly k dispozici zdokonalené drogy, potom by se s ostatními drogami přestalo obchodovat.
Na světě není třeba cokoli zakazovat, stačí pouze předložit něco lepšího, levnějšího a legálního. Kdo se
potom bude obtěžovat s marihuanou, hašišem nebo heroinem! Kvůli čemu? Nebude k tomu důvod.
Něco lepšího bude k dispozici bez předpisu ve zdravotnických potřebách. Budete se
moci dokonce objednat v nemocnicích, kde na vás budou dohlížet lékaři, zatímco vy budete zkoušet drogu,
meditátoři vám mohou pomoci pochopit, co se s vámi dělo. Pomocí toho je možné se velmi snadno přesunout
k meditaci.
Jedno nebo dvě sezení s poradcem bude stačit a člověk se může přesunout k meditaci.
Jakmile se přesune k meditaci, nebudou pro něj drogy již vůbec důležité.
Je třeba pochopit veškeré snahy vědců a vlády. Jestliže po celou lidskou historii
byly drogy tak přitažlivé a žádná vláda nikdy neuspěla s jejich zákazem, potom musí e)(istovat nějaká
vnitřní potřeba, jež je jimi uspokojována. Pokud tato potřeba není uspokojena nějakým jiným způsobem,
drogy na světě zůstanou. Jsou destruktivní.
Čím více jsou vlády proti nim, tím jsou destruktivnější, protože nikdo je nemůže
zlepšit, nikdo s nimi nemůže provádět žádné experimenty a nikomu není dokonce ani dovoleno říci to, co říkám já.
Já to však říci mohu, protože jsem proti drogám. Neznamená to však, že by nemohly být
využity. Mohou být využity jako prostředek, ale neměly by být cílem.
V budoucnost bez drog můžeme doufat tehdy, jestliže člověk bude přirozeně meditativní...
Je to možné. Když dítě zjistí, že jeho otec medituje, že jeho matka medituje a že každý medituje, začne být
zvědavé. Bude chtít také meditovat.
V tomto věku je meditace velmi snadná, protože dítě ještě není zkaženo společností
a ještě je nevinné.
Jestliže bude každý kolem dítětemeditovat a užívat si toho, nemůže zůstat pozadu.
Bude s nimi sedět se zavřenýma očima. Nejprve se mu mohou smát, že to není pro děti, ale nechápou, že
pro děti je to ještě více možné než pro takzvané dospělé.
Stačí atmosféra meditace ve školách a na univerzitách - kamkoli člověk přijde,
nachází tuto atmosféru, která podporuje jeho meditativnost.
Rád bych zažil to, že na světě nebudou potřebné žádné drogy. Ne však kvůli
zákazu, ale kvůli vytvoření něčeho lepšího a opravdového. Drogy budou takto bez jakýchkoli potíží
přemoženy. Tyto hloupé vlády však pořád přikládají drogám důležitost a stále ničí mladé na celém světě.
Nejvzácnější období života je promarněno v halucinacích. Když pochopí, co si
provedli, bude možná již příliš pozdě. Nebudou se moci vrátit do normálního stavu, protože jejich
tělo bude zvyklé na určité chemikálie. Potom budou muset tělo, i když neradi, pořád zásobovat všemi možnými jedy.
Jestliže někdo bral tvrdé drogy a potom se vrátil zpátky do běžného života, bude život
pokládat za velmi nezajímavý, méně zajímavý, než za jaký ho považujete vy, protože viděl něco nádherného.
Vždy bude srovnávat. Miloval se pod vlivem drog a cítil se na samotném vrcholu světa. Když se miluje nyní,
zjišťuje, že to není nic jiného než jakési kýchnutí. Cítíte se dobře; kýchnete a cítíte se dobře, ale není
to něco, kvůli čemu žijete. Nikdo nemůže říci: "Žiji kvůli kýchání." Snažím se, abych přinesl něco významnějšího,
než mohou přinést drogy - to je rozhodující okolnost. Jestliže se může během meditace, sannjásy nebo terapeutické
skupiny přihodit něco, co vám umožní zdarma a lépe pochopit.
Neplatíte za to svým zdravím, narušeným chemickým složením těla, zničením svého těla a jinými
věcmi. Neplatíte za to nic, ale dojde k tomu! Jste nad tím pánem - nejste kvůli tomu na čemkoli závislí. Můžete to
mít k dispozici, kdykoli chcete. Jakmile znáte klíč, můžete odemknout dveře, kdykoli chcete. Musí vám být dostupné
něco významnějšího a většího.
Po staletí na celém světě spočíval problém v tom, že se lidé snažili pomoci druhým, aby se
dostali ze svých drogových halucinací, ale téměř nikdy neuspěli, protože jim nedokázali poskytnout něco lepšího.
Sami lidé, kteří jsou závislí na drogách, se z toho také chtějí dostat - každý se z toho chce dostat, protože je
to otroctví, a každý chápe, že toto sotva patrné otroctví jež si vytváří, se zvětšuje a zvětšuje a jednoho dne
bude obklopen vysokými zdmi a bude obtížné se odtamtud dostat. Sám člověk si kolem sebe buduje vysoké zdi. Bude
obtížné je zničit, protože v nich bude chycen, a celý jeho život bude jakousi nemocí.
Je to zlé. Jestliže berete drogy a jste pod jejich vlivem, zdá se být vše dobré. Bez nich
pak vše vnímáte jako natolik nezajímavé a bezvýznamné, že se drogy zdají být jedinou možností. Množství drogy
potom musí být zvyšováno a člověk je brzy ztracen. Drogy jsou tak mocné, že vám zničí samotné chemické složení
mozku. Mozekje velmi citlivý; nedokáže žít s takovým agresivním násilím, kterému jej podrobujete. Jeho velmi
drobounké a jemné nervy se poškodí a člověk ztrácí ostražitost, inteligenci, je netečný a apatický a drogy
pro něj zůstávají jedinou možností, jediným cílem života, na nějž je schopen se soustředit.
Nepomůže o tom pouze takto mluvit ani nepomůže tvrdit, že to je špatné a hřích - ve
skutečnosti to problém jen zhoršuje! Člověk již trpí a nyní mu způsobujete další problém - tvrdíte, že je
to hřích, a tak se navíc ještě cítí provinile. Droga stačí na to, aby ho zničila; nyní ho bude také ničit
vina. Přidalijste do problémujed. Způsobili jste, že se člověk cítí nemorální a trestuhodný - a to všechno
jsou špatné postoje.
Člověk potřebuje pomoc, soucit a lásku. Možná lásku postrádá, a proto se vydal tímto
směrem. Možná mu společnost nedala to, co potřeboval; možná mu rodiče nedali to, co potřeboval, a tak se
trápí. Člověk potřebuje veškerou pozornost, lásku a péči, ale dokonce ani toto nepomůže, pokud nepoznal
a nepocítil něco, co je větší a významnější, než co mu mohou poskytnout jakékoli drogy.
Proč se bojíme, a někdy dokonce odmítáme přijmout za sebe odpovědnost?
Je to proto, že vás od útlého dětství učili, abyste nebyli zodpovědní. Učili vás,
že máte být závislí. Učili vás, že se máte zodpovídat svému otci, matce, rodině, vlasti a všem těmto
nesmyslům. Neříkali vám však, že musíte být za sebe zodpovědní a že za vás nikdo zodpovědnost nepřevezme.
Ne, právě naopak - tvrdili, že v,aši rodiče převezmou vaši zodpovědnost a vaše
rodina převezme vaši zodpovědnost. Kněz převezme vaši zodpovědnost za váš duchovní růst. Musíte pouze
uposlechnout všechny tyto lidi a dělat, cokoli řeknou. Když jste vyrostli a již nejste dítětem, objeví
se velký strach, protože musíte přijmout zodpovědnost, ale nebyli jste k tomu vychováni.
Pořád se zpovídáte knězi ze svých hříchů. Co to děláte za hloupost? Zaprvé si myslíte, že jste
spáchali hřích; za druhé se cítíte provinile, že jste ho spáchali; za třetí pak musíte jít za knězem, abyste se
z něj vyzpovídali, aby se mohl pomodlit k Bohu za odpuštění. Jednoduchá věc se tak zkomplikovala a je zbytečně
zdlouhavá.
Cokoli jste udělali, chtěli jste to udělat, a proto jste to udělali. Kdo má právo, aby
rozhodoval, co hřích je a co hřích není? Nikde není žádné kritérium ani žádné odstupňování vah podle toho,
co jste spáchali - jedno kilo, dvě kila, tři kila. Jak dlouho jste hřích páchali? Jeden metr, dva metry,
tři metry? Čeho se ten hřích týkal a kdo je ten kněz, u kterého se budete zpovídat?
Učím vás, abyste nebyli zodpovědní nikomu - otci, matce, zemi,
náboženství ani politické straně - nebuďte zodpovědní vůči nikomu z nich. Nejste jim zodpovědní.
Buďte zodpovědní pouze sami sobě. Dělejte cokoli, co cítíte, že děláte rádi.
Jestliže je to špatné, trest přijde okamžitě. Jestliže je to správné; odměna přijde ihned, okamžitě.
Není jiné cesty.
Tímto způsobem začnete sami zjišťovat, co je špatné a co správné. Rozvinete svou
vnímavost. Začnete vidět novým pohledem a okamžitě poznáte, co je špatné, protože v minulosti jste to
udělali již mnohokrát, a vždy jste v důsledku toho trpěli. Poznáte, co je správné, protože kdykoli
jste to udělali, existence vás zahrnula velkým po~ žehnáním. Příčina a důsledek jdou ruku v ruce a
nejsou odděleny roky a životy.
Jste zodpovědní. Jestliže si užíváte určitého jednání a chcete to dělat, ačkoli
to přináší utrpení, potom to udělejte. Je to dobré, protože z toho máte radost. Trápení není dostatečně
veliké, aby vás odstrašilo od požitku, jejž vám čin přináší. Je to však na vás, zcela a jedině na vás,
jak se rozhodnete. Jestliže je utrpení příliš veliké a čin nepřinese nic, žádnou radost, pak nevyhnutelně
následuje dlouhé trápení a je na vás, zda se zachováte jako naprostý idiot.
Kdo jiný s tím může něco udělat?
Toto mám na mysli, když říkám, abyste byli zodpovědní sami sobě. Neexistuje nikdo,
na koho můžete přehodit svou zodpovědnost, ale vy se ji pořád snažíte na někoho přehodit, dokonce i na
slabého muže jako jsem já, který vám neustále říká, že není zodpovědný za nic a za nikoho. Přesto z nějakých
důvodů, které se nacházejí hluboko uvnitř vás, se stále klamně domníváte, že si musím dělat legraci.
Nedělám si legraci. Říkáte si: "Je náš mistr, jak může říci, že není zodpovědný?"
Nechápete to. Jestliže přehazujete svou zodpovědnost na mě, zůstanete zaostalí a nedospělí a nikdy nevyrostete.
Jediným, způsobem, jak vyrůst, je přijmout vše - dobré i špatné, radostné i smutné.
Za vše, co se vám děje, jste zodpovědní; a to Vám dává velkou svobodu.
Radujte sez této svobody. Radujte se z toho, že jste pochopili, že jste za Vše ve svém
životě zodpovědní. To z vás udělá skutečného jedince.
Kniha poznání, objevte vlastní cestu k vnitřní svobodě
brožovaná kniha za 198 Kč, 271 stran, Pragma 2007
POCHYBOVÁNÍ NENÍ HŘÍCH, JE TO PROJEV VAŠÍ INTELIGENCE.
Nemáte odpovědnost vůči žádnému národu, žádné církvi, žádnému Bohu. Vy máte odpovědnost
jen vůči jedné věci, a tou je poznání sebe sama. A úžasné na tom je, že pokud tuto odpovědnost splníte, budete
schopni bez jakéhoko i úsilí plnit i mnohé další odpovědnosti. Jakmile poznáte vlastní bytí, dojde k zásadnímu
převratu ve vašem vidění. Celý váš pohled na život prodělá radikální změnu. Začnete cítit nové odpovědnosti -
nikoli jako něco, co je třeba uděat, nikoli jako povinnost, kterou je třeba splnit, ale jako radost z konání.
OSHO
Láska svoboda samota, kóan vztahů
brožovaná kniha za 238 Kč, 237 stran, Eugenika 2007
Jestliže si musím vybrat mezi slovy láska a Bůh, zvolím lásku; zapomenu vše o Bohu,
protože ti, kdo znají lásku, znají Boha.
Obráceně to však neplatí: ti, kdo přemýšlejí o Bohu a filozofují o něm, možná nikdy nepoznají
lásku - a ani nikdy nepoznají Boha.
Slavného duchovního učitele Osha není třeba představovat. V tomto textu mluví z hlubšího
pohledu o všem, co souvisí s láskou, sexem a vztahy.
"Lásku zná velmi málo lidí na světě, jsou to ti lidé, kteří se vnitřně ztišili a díky tomuto
tichu a klidu navázali kontakt se svou nejniternější podstatou, se svou duší. Jakmile jste v kontaktu se svou duší,
přestává být vaše láska vztahem a stává se vaším stínem. Kamkoli jdete, s kýmkoli jste, milujete."
Buddha, karty poznání
460 Kč, nakladatelství Pragma
karetní komplet 53 meditačních karet (velikost 95 x 145 mm)
s texty súter k navození vnitřního klidu a ticha
a vázaná knížka - 144 stran
Buddhovo učení se předávalo po celá staletí z generace na generaci v básnické podobě
známé na Východě jako sútry - je to ten nejmenší počet slov s největším možným obsahem. Jakmile člověk tento
obsah pochopí, přinese mu pouhé čtení súter hluboký pocit klidu a uvolnění.
Sada obsahuje karty a knihu a lze ji používat jako každodenního pomocníka při meditaci.
Každý týden si vyberete z balíčku nějakou kartu a dáte ji tam, kde s ní budete ve spojení. Na přední straně
karty je fotografie sochy Buddhy a slova šutry ze sbírky Buddhova učení známého pod názvem Dhammapada.
Na její zadní straně je moudrý a nesmírně živý komentář mistra Osha odhalující stručné poselství súter
vyložené jazykem, který je pro nás srozumitelný.
Kniha také objasňuje původ základních učení Buddhy a napomáhá hlubšímu pochopení,
díky němuž bude práce s kartami pro čtenáře obrovským přínosem.
Když jsem učil na univerzitě, pracoval pro mě dlouhá léta jeden zahradník. Měl jsem nádhernou
zahradu. A toho starého pána jsem si vybral zcela záměrně - byl tehdy zahradníkem někoho jiného, byl zahradníkem
jednoho důstojníka. A každý rok vyhrával soutěž o největší a nejkrásnější růže. Na tu soutěž jsem se chodíval
dívat, protože se jí účastnilo celé město.
Do této akce se zapojili všichni boháči - zástupci města, úředníci, profesoři, doktoři,
ti, kteří si mohli dovolit mít zahradu. Tihle lidé mě ale nezajímali. Já jsem chtěl zjistit, kdo je ten zahradník,
protože o chudákovi zahradníkovi se nemluvilo ani ve chvíli, kdy se předávala cena vítězi. Tu dostal majitel
zahradníka. Hledal jsem ho, protože důstojník nemohl být sám sobě zahradníkem - a ten chudák zahradník dokonce
nebyl ani přítomen.
Jel jsem za důstojníkovým autem. Obešel jsem jeho dům. Chvíli jsem se tam rozhlížel a pak jsem
zjistil, kde zahradník pracuje. Když důstojník vcházel dovnitř, ani se neobtěžoval. že by mu řekl: "Vyhrál jsem tu
cenu díky tobě. Ve skutečnosti patří tobě." Prostě jen vjel do garáže a pak vešel do domu.
Vstoupil jsem do jeho zahrady. Tam pracoval onen ubohý stařík.
Zeptal jsem se ho: "Už jste slyšel, že vaše růže byly letos vyhlášeny za ty nejlepší ze všech?"
Odpověděl mi: "Níkdo mi to ještě neřekl."
Řekl jsem: "Kolik vám dává za vaši práci ten důstojník?"
Prohlásil: "Není to moc."
Řekl jsem: "Ať vám dává cokoli, já vám dám dvojnásobek. Později mi řeknete, kolik přesně dostáváte. Teď si odneste všechny své věci do mého auta a pojeďte se mnou."
A potom jsem zjistil, jak vyhrává... Jeho umění spočívalo v tom, že žádnému keři nedovolil,
aby na něm rozkvetla víc než jedna jediná růže. Všechny ostatní poupata odštípal a nechal tam jen to největší.
Zeptal jsem se ho: "V čem je tedy to tajemství?"
Řekl: "To tajemství je zcela prosté. Růžovému keři je dáno určité množství mízy.
Ta může proudit do stovky květů, ale když to nedovolím, pak se prostě dostane do jediného květu."
V tomto městě jsem zůstal devět let. A po celých devět let vítězil vždycky tenhle zahradník.
Jeho tajemství spočívalo v tom, že dovolil vykvést jen jednomu jedinému květu. Takže je možné - a to je ona
jedinečnost, o které jsem mluvil - že stejná semínka vyklíčí v různých srdcích v cosi zcela jiného.
A právě takový byl i začátek komentářů. Mistr zemřel, měl tisíce žáků, kteří mu naslouchali
- a pak začali přemýšlet, jaký význam má určitý výrok či určité slovo. Na Východě to byla vždy velmi citlivá záležitost.
Žádná přísná logika, ale velmi jemné, velmi citlivé umění.
Ukázka textu na kartě:
Buďte tiší - učte se víc a víc tichu - a buďte milující,
protože, není-li vaše ticho milující, začnete být necitliví.
Pak bude vaše ticho tichem hřbitovním - prázdné, mrtvé.
Nebuďe to ticho, které oslavuje. Nebuďe to ticho, které
zpívá a tančí. Nebude to ticho, které rozkvétá v tisíc
a jeden květ. Proto Buddha vzápětí říká - nechť je milující.
A láska se může projevit jen tehdy, nemáte-li strach.
Když se bojíte, nemůžete být milující. Ten, kdo má
z něčeho strach - ze smrti, policie, úřadů, vlády - ten,
kdo se něčeho bojí, nemůže milovat.
Buďte struční. Naslouchejte jen tomu, co je podstatné,
čtěte jen to, co je smysluplné. Vyhýbejte se zbytečnostem,
nepodstatným věcem. Říkejte jen to, co je k věci. Nechť je
každé vaše slovo i vaším srdcem. Nemluvte pořád dokola,
jako kdybyste byli gramofonová nahrávka.
Buddha nehlásá žádnou víru - víru v Boha, nebe či peklo. Klade důraz
na vytvoření klidného místa v nitru. Už jste získali dostatečné znalosti, víc jich už nepotřebujete.
Potřebujete víc nevinnosti. Musíte být nevinní jako malé
dítě. Potřebujete víc zázraků, víc posvátné úcty, víc čirosti.
A to vše se dostaví, když se mysl zklidní, fe-li mysl klidná,
jste ve spojení s existenci. Ie-li mysl neklidná, spojení
ztratíte. Váš vlastní neklid staví kolem vás zeď. Ticho je
most, poznání - hluk je bariéra. Čím víc toho víte, tím víc
jste zatemnění, tím víc je ve vás balastu a smetí.
Vytvořte si ve svém nitru prostorné bytí, naprosto prázdné,
tak prázdné, že v něm nebudete dokonce ani vy - tak
tiché, že vymizí i představa o vlastním "já".
Ať vás potká v meditaci cokoli, otevřete své srdce. I kďyž
máte strach z neznáma, klidně do něho vstupte. A tančete,
kráčejte radostně, protože v meditaci se vám nemůže stát
nic zlého.
A pamatujte si, že to, co se děje, vám náleží, a to, co se neděje,
na to ještě nejste dost vyzrálí. A nemůže se to stát
předčasně, a tak po tom neprahněte. Vyčkejte. Buďte
trpěliví, jak je to jen možné. Přijímejte vše, co přichází,
a neprahněte po tom, co vám nepřijde ďo cesty.
Ono to jednou přijde.
Soucit, vrchol lásky
brožovaná kniha, 218 Kč, 204 stran, nakladatelství Eugenika 2006
Soucit v podstatě znamená přijímat lidské slabostia nedostatky, nečekat, že se lidé budou chovat jako bohové.
Kdo jste vy, abyste mohli někoho měnit? To je nebezpečné; tak se rodí Adolfové Hitlerové. Berou na sebe zodpovědnost
změnit celý svět podle svého vzoru. Vždycky když vás někdo naprosto bezpodmínečně akceptuje, začnete se měnit.
Jeho přijetí vám dodává odvahu.
Přijměte všechno, co se kolem děje; ať je všechno organickým celkem. Všechno je se vším propojené,
ať si to uvědomujete nebo ne.
Život je tak složitý a život je tak jemný, že se nemůžete jen tak snadno rozhodnout,
že máte pravdu a někdo jiný se mýlí. Ve skutečnosti si dá ten, kdo má alespoň trochu pochopení, pozor, aby se
nikdy nechytil do pasti toho, že se bude považovat za spravedlivého. Při soucitu jednoduše dáváte. Vůbec vás
nenapadne, že byste měli něco dostat zpátky - prostě se jen dělíte o to, co máte. Buďte soucitem - bezpodmínečně,
bez nějakého směrování, bez obracení se na někoho. Pak se stanete uzdravující silou v tomto světě plném utrpení.
Osho zde nabízí svůj vlastní pohled na to, co je to soucit a opravdová láska. Vysvětluje
rozdíl mezi soucitem a citem, mezi formální potřebou konat dobro a hlubokým pochopením, sjedocením se s jinou
bytostí. Toto sjednocení, jež je jediným pramenem skutečného soucitu, je dosažitelné pouze meditací, která je
tak jako vždy nejlepším Mistrovým východiskem pro dosažení duchovní svobody a extatického života.
Tak pravím vám ...
kniha, 238 Kč, 220 stran, Fontána 2007
Text na zadní straně knihy:
Jaký je rozdíl mezi vámi a Ježíšem? Rozdíl není ve vašem bytí, výbrž pouze ve vašem vědění, poznání,
uvědomování. Ježíš ví, že je Boží syn a vy jste na to ještě nepřišli. Vy jste na svou podstatu zapomněli,
on si ji plně uvědomuje - to však není rozdíl ve vašem bytí. Jste stejně bohatí jako on - on to ví, vy ne.
Obsah:
Blahoslavení
Nejprve se usmiřte
Modlete se vskrytu
Dům na skále
Ani já tě neodsuzuji
Dříve než Abraham byl, já jsem
Tvé hříchy jsou ti odpuštěny
Má slova nepominou
V domě mého otce je mnoho přebytků
Léčení duše
brožovaná kniha, 178 Kč, 154 stran, nakladatelství Eugenika 2007
Soubor meditací, relaxací a cvičení na uvědomování si sebe sama a dalších metod
pro fyzickou a citovou pohodu.
Kniha nabízí bohatý výběr jednoduchých postupů, které se zabývají řešením stresu
bez použití chemie. Na jejích stránkách naleznete lék na vše - od bolesti hlavy po nespavost, od nejasných pocitů
mírného neklidu, jež zažíváme někdy všichni, po další velmi specifické problémy, kterými jsou například skoncování
s kouřením či změna stravování.
Postupy, jež jsou uvedeny v této knize, byly vybrány s přihlédnutím k tomu, že mnoho z nás nemá
čas a třeba ani možnost věnovat se meditaci každý den hodinu či více. Z tohoto důvodu najdete v této knize mnoho postupů,
které můžete provádět pár minut před tím, než jdete spát, nebo když se ráno probudíte.
Pro některé postupy budete potřebovat být v soukromí, ale je zde také hodné návodů, jež můžete
provádět u svého psacího stolu, v autobuse nebo při procházce parkem. Přitom nebude nikdo tušit, čemu se právě věnujete.
Jsou zde dokonce cvičení, která můžete uskutečnit se svým partnerem a jež mohou obohatit váš vztah o zvláštní druh
důvěrnosti.
Vyzkoušením rad z této "lékárničky plné rozmanitých léků" by pro vás mělo být především zábavou.
Ne všechny postupy jsou ovšem vhodné pro každého a proto Osho doporučoval nejprve s kteroukoli z uvedených metod tři
až pět dnů experimentovat - to obvykle stačí, abyste poznali, zdy vám daná metoda vyhovuje.
Osho Buddha-rebel, Oxana Hofmanová
brožovaná kniha, 178 Kč, 142 stran, nakladatelství Eugenika 2006
Když jsem sbírala materiály pro tuto knihu, znovu jsem si uvědomila, že po smrti,
bez tíhy zmoženého těla, má Osho téměř větší vliv než za života, že jeho příběh není u konce, že setkávání se
s Oshem je nekonečné, a že s námi může mluvit dokonce i po smrti.
Na otázku: „Kdo je to Osho?" neexistuje jednoduchá odpověď a vše, co o něm
napíši, je pouze Částí naší cesty k sobě samým.
Autorka se snaží podat co nejpravdivější obraz toho, kdo je (či byl) Osho - světově proslulý,
nesmírně populární guru, původem Ind, který později žil v USA. Ve své knize přináší zajímavá fakta o jeho dětství,
mládí a životě vůbec, nezaměřuje se však přitom na skandály ani Osha nekriticky nezbožňuje; spíše se snaží postihnout
neoddělitelnou spjatost Oshova života a osobnosti s převratným, osvobozujícím vlivem, jež mají jeho knihy (které jsou
vlastně záznamy přednášek) dodnes.
Inteligence, tvořivá odpověď na přítomnost
brožovaná kniha, 218 Kč, 205 stran, nakladatelství Eugenika 2006
Skutečná důvěra přichází jedině na základě pochybností, kladení otázek, průzkumu.
Falešná důvěra, kterou známe jako víru, přichází tak, že zabije pochybnost, zruší kladení otázek, zruší jakékoliv
zkoumání, hledání, pátrání a poskytuje lidem hotové pravdy.
Osho pokračuje v sérii promluv na různá ucelená témata.
V knize nazvané Inteligence Osho mluví o tom, co je to opravdová inteligence. Výrazně a varovně ji
odlišuje od intelektuality, a tedy naučeného, netvořivého způsobu myšlení. Věnuje se i širšímu pojmu mysli, proti
níž staví takzvanou ne-mysl - stav, kterého člověk dosahuje při meditaci.
Inteligence je v podání tohoto velkého mistra výzvou, jak bděle, svěže a svobodně reagovat na požadavky okamžiku co
nejvhodnějším způsobem - takovým, jenž podporuje skutečný život.
Svoboda, odvaha být sebou
kniha, 198 Kč, nakladatelství Eugenika, brožovaná knížka 170 stran
Osho pokračuje v sérii promluv na různá ucelená témata.
V knize nazvané Svoboda Osho mluví o tom, co je to opravdová svoboda. Rozlišuje tři
rozměry svobody: fyzický, psychologický a duchovní. Varuje před zotročováním, které na lidech páchá stát,
politické systémy a náš běžný způsob vzdělávání, a tvrdí, že svobodný není ani ten, kdo patří k nějakému
náboženství. Vrcholem svobody je podle Osha uvědomění, že nejsme ani tělem, ani myslí - uvědomění, jež přichází
jako výsledek meditace.
Můžete mi věřit, když vám říkám, že poslední věc, kterou Bůh udělal poté, co za šest dnů
stvořil svět, bylo to, že si zničil uši. Od té doby nic neslyší a od té doby jsme o něm neslyšeli nic ani my.
Nikdy se nenarodí člověk, jenž by neměl nějakou schopnost, na niž by mohl být hrdý, který
by v sobě nechoval něco, co by mohl vytvořit, jenž by nemohl dát vzniknout něčemu novému a krásnému, a obohatit
tak existenci. Neexistuje jediný člověk, který by se narodil prázdný.
Osvobodit se od něčeho je obyčejné, všední. Lidé se vždy snažili osvobodit od nejrůznějších
věcí. To není tvoňvé. Představuje to negativní stránku svobody. Tvořivost je osvobodit se k něčemu. Máte určitou
vizi, již byste rádi uskutečnili, a chcete k tomu mít volnost.
V knize nazvané Svoboda Osho mluví o tom, co je to opravdová svoboda. Rozlišuje tři
rozměry svobody: fyzický, psychologický a duchovní. Varuje před zotročováním, které na lidech páchá stát,
politické systémy a náš běžný způsob vzdělávání, a tvrdí, že svobodný není ani ten, kdo patří k nějakému
náboženství. Vrcholem svobody je podle Osha uvědomění, že nejsme ani tělem, ani myslí - uvědomění, jež přichází
jako výsledek meditace.
Svoboda k něčemu má duchovní rozměr, poněvadž se pohybujete směrem k neznámému a jednoho
dne možná i k nepoznatelnému. Dává vám to křídla. Osvobození se od něčeho vám může maximálně sundat pouta. Není
to nutně prospěšné, jak ostatně dokazuje celá historie. Lidé se nikdy nezamysleli nad druhým typem svobody,
o němž mluvím. Mysleli pouze na první, neboť nemají dostatečný vhled k tomu, aby si uvědomili, že druhá
svoboda existuje. První svoboda je viditelná - jsou to řetězy na jejich nohách, želízka na jejich zápěstích.
Touží se z nich vysvobodit, ale co potom? Co budete dělat se svýma rukama? Je dokonce možné, že budete litovat,
že jste se z pout chtěli vysvobodit.
Stalo se to v Bastile během Francouzské revoluce. Bastila byla nejznámějším francouzským
vězením, kde pykali vězni, již byli odsouzeni ke smrti. Člověk tedy vešel do Bastily živý, ale už z ní nikdy
živý nevyšel. Ven se dostaly pouze mrtvoly. A když strážní nasadili vězňům pouta, když je spoutali řetězy,
hodili klíče do studny uprostřed vězení, protože jich už nebylo zapotřebí. Zámky na poutech již neměly být
nikdy odemčeny - k čemu by jim tedy byly klíče? V tomto vězení bylo uvězněno více než pět tisíc lidí. Jaký
má smysl schraňovat klíče od pout pěti tisíc lidí a zbytečně o ně pečovat? Jakmile byli vězni zavřeni
do své temné cely, byli do ní zavřeni navěky.
Francouzští revolucionáři se samozřejmě domnívali, že nejdůležitější je, aby
osvobodili vězně z Bastily. Zavřít někoho do temné vězeňské kobky a nechat ho padesát či šedesát
let čekat na popravu je nelidské. Šedesát let čekání představuje pro duši nesmírné mučení. Není
to trest, je to pomsta.
Pomsta za to, že odsouzení porušili zákon. Jejich trest však neodpovídal
jejich provinění.
Revolucionáři odemkli dveře a vytáhli vězně z jejich ponurých cel. S překvapením však
shledali, že vězní nechtěli své kobky opustit.
Není těžké to pochopit. Pro člověka, který strávil šedesát let v temnotě, je sluneční
svit příliš agresivní. Nechce vyjít na světlo. Jeho zrak velice zcitlivěl. A jaký to má smysl? Je mu osmdesát
let. Když ho zavřeli, bylo mu dvacet. Celý svůj život strávil v temnotě. Temnota se pro něho stala domovem.
Revolucionáři chtěli vězně osvobodit. Zpřetrhali jim řetězy a rozbili pouta, jelikož
neměli klíče. Vězni se však bránili.
Nechtěli z vězení odejít. Říkali: "Vy nás nechápete. Co bude člověk, který zde prožil
šedesát let, dělat venku? Kdo se mu postará o jídlo? Zde má stravu zaručenou a může odpočívat ve své pokojné,
temné cele. Ví, že je téměř mrtvý. Venku se mu nepodaří najít svou ženu a ani nezjistí, co se s ní stalo.
Jeho rodiče budou mrtví a stejně tak i jeho kamarádi, kteří na něho již možná dávno
zapomněli. Nedostane žádnou práci. Kdo by zaměstnal bývalého vězně z Bastily, kde byli drženi nejnebezpečnější
kriminálníci, a navíc člověka, jenž za posledních šedesát let nehnul ani prstem? Stačí vyslovit Bastila a bývalý
vězeň si může být jistý, že žádnou práci nedostane.
Proč nás nutíte? Kde budeme spát? Nemáme žádný domov.
Téměř jsme zapomněli, kde jsme bydleli - nyní tam musí bydlet někdo jiný. Naše domy, rodiny,
přátelé - celý náš svět ze za šedesát let nesmírně změnil. To prostě nezvládneme. Nemučte nás. Mučení jsme si užili
až až."
Na slovech vězňů byl kus pravdy. Revolucionáři jsou ale tvrdohlaví; neposlouchali je. Donutili
je vyjít z Bastily, ale do večera se téměř všichni vězni vrátili. Říkali: "Dejte nám najíst, máme hlad." Několik
z nich se vrátilo uprostřed noci a prohlásilo:
"Vraťte nám naše řetězy, protože bez nich nemůžeme spát. Padesát, šedesát let jsme spali
v temnotě s pouty a řetězy na nohou. Staly se téměř součástí našeho těla, nemůžeme bez nich spát. Vraťte nám
naše řetězy. Chceme zpět rovněž své cely. Jsme naprosto šťastní. Nenuťte nám svoji revoluci. My jsme chudí.
Svou revoluci si můžete dělat někde jinde."
Revolucionáři byli v šoku. Tato událost však prokázala, že osvobodit se od něčeho není
nutně požehnání.
Tento fenomén můžete pozorovat po celém světě. Mnoho zemí se vymanilo z poddanství
britského, španělského či portugalského impéria, ale jejich situace je nyní mnohem horší, než když byli
otroky. Na otroctví si zvykli. Vzdali se všech ambicí a přijali svou situaci jako svůj osud.
Osvobození od otroctví prostě vyvolává chaos.
Celá moje rodina se podílela na boji za svobodu Indie.
Všichni skončili ve vězení, všichni měli problémy se vzděláváním. Žádný ze členů
mé rodiny nemohl odpromovat na univerzitě, protože každého zatkli ještě před tím, než stihl složit zkoušky
- jeden z mých příbuzných strávil ve vězení tři roky, druhý čtyři. Pak již bylo příliš pozdě na to, aby
začali znovu, a tak se v dobrém úmyslu stali revolucionáři.
Ve vězení navázali kontakt s vůdci revoluce a zasvětili jí celý svůj život.
Byl jsem malý, ale se svým otcem a strýci jsem se neustále dohadoval: "Chápu, že otroctví
je odporné, že vás ponižuje, pokořuje, že pošpiňuje váš lesk lidské bytosti. Je zapotřebí s ním bojovat. Jde mi
však o to, co budete dělat, až budete svobodní? Chápu, proč se chcete osvobodit od otroctví, a nic proti tomu
nemám. Chtěl bych však vědět, jak se svou svobodou naložíte. Umíte žít v otroctví. Víte však, jak žít na svobodě?
Víte, že v otroctví musíte dodržovat určitý řád, nebo vás zlikvidují, zabijí, zastřelí. Uvědomujete si, že až budete
svobodní, bude zodpovědnost za tento řád ležet na vašich bedrech? Nikdo vás nebude zabíjet, nikdo jiný za něj
neponese zodpovědnost - bude to na vás. Zeptali jste se svých vůdců, k čemu vám tato svoboda bude?" Nikdy
jsem na svou otázku nedostal odpověď.
Říkali mi: "Právě teď jsme příliš zaneprázdnění tím, abychom se zbavili otroctví.
O svobodu se postaráme později."
Odpovídal jsem jim: "To není příliš vědecký postup. Jestliže bouráte starý dům a jste
inteligentní, měli byste si alespoň připravit plány nového domu. Nejlepší by bylo, kdybyste nový dům postavili
ještě předtím, než ten starý zbouráte. Jinak se může stát, že nebudete mít kde bydlet a budete trpět, protože
je lepší bydlet ve staré boudě než pod otevřeným nebem." Slavní vůdci indické revoluce se pravidelně scházívali
u nás doma a já jsem se s nimi takto nepřetržitě dohadoval. Nikdy jsem nepotkal jediného vůdce revoluce, jenž by
mi odpověděl, jak revolucionáři naloží se svobodou.
Nakonec Indie svobodu získala. Hinduisté a muslimové se začali zabíjet po milionech. V tom,
aby se vraždili předtím, jim bránila britská armáda. Britská armáda však byla ze země odvolána a v celé Indii
propukly nepokoje. Život všech lidí byl v ohrožení. Hořela celá města, celé vlaky a lidé z těchto vlaků nesměli
vyskákat.
Prohlásil jsem: "To je zvláštní. Když jsme žili v otroctví, tak se takovéto věci neděly,
zatímco nyní, když jsme svobodní, jsou na denním pořádku. A děje se to jen proto, že jste na svobodu nebyli
připraveni." Země se rozdělila na dvě části - to revolucionáře nikdy nenapadlo. V celé Indii zavládl chaos
a lidé, již se dostali k moci, byli v jistém slova smyslu experti - experti v pálení mostů, uvězňování
a vraždění lidí; podrobili si zemi. Tyto odborné znalosti neměly nic společného s budováním nového státu.
Tito lidé však řídili revoluci, a tak se přirozeně dostali k moci. Bojovali, zvítězili a získali moc
do svých rukou.
Byly to však špatné ruce.
Žádný revolucionář by se neměl dostat k moci, poněvadž nemá ponětí, jak tvořit. Ví,
jak sabotovat, jak ničit. Měli byste si ho vážit, uctívat ho, vyznamenat ho zlatými metály a poskytnout
mu všechno možné, ale rozhodně ne moc.
Musíte vyhledat lidi, již dokážou tvořit. Budou to však lidé, kteří se na revoluci
nijak nepodíleli.
Je to velmi ožehavá záležitost. Tvořiví lidé se starali o svou tvořivost a nezajímalo
je, kdo je u moci. Někdo musí vládnout - je jim jedno, zda to budou Britové nebo Indové.
Svou energii vlévali do svého díla, a revoluce se tak neúčastnili. Revolucionáři ale
těmto lidem neumožní, aby vládli.
Ve skutečnosti je budou považovat za odpadlíky. Chcete dát moc někomu, kdo se na revoluci
ani krapet nepodílel?
Z tohoto prostého důvodu - že lidé, jež provedli revoluci, jsou dobří pouze v určitých
věcech, a lidé, kteří dokážou vybudovat nový stát a již v lidech umějí probudit zodpovědnost, patří do jiné
skupiny - každá revoluce na světě selhala.
Tito lidé se nepodílejí ani na ničení ani na vraždách, a proto se nemohou dostat k moci.
Moc spadne do rukou těch, kdo bojovali. Jestliže jasně nepochopíte to, co říkám, jakákoliv revoluce bude předem
odsouzena k zániku.
Revoluce se skládá ze dvou částí - osvobození se od něčeho a osvobození se k něčemu. Měly
by proto existovat dva typy revolucionářů - ti, již budou pracovat na osvobození se od něčeho, a ti, kteří začnou
vynakládat své síly, až první skupina dokončí svůj úkol, aby získali svobodu k něčemu.
Je však obtížné zařídit to. Kdo se o to postará? Všichni touží po moci. Jakmile revolucionáři
dosáhnou vítězství, moc patří jim. Nebudou schopni předat ji nikomu jinému a země podlehne chaosu. A každým dnem
se to bude jen zhoršovat.
To je důvod, proč nevyučuji revoluci - místo toho vás učím rebelii. Revoluce je
záležitostí davu, rebelie je věcí jednotlivce. Jednotlivec mění sám sebe. Nestará se o mocenské struktury.
Snaží se prostě změnit svou bytost, počít ve svém nitru nového člověka. A začne-li rebelovat celá země...
Na celé této záležitosti je nejkrásnější toto: na rebelii se mohou podílet oba typy
revolucionářů, protože při rebelii je zapotřebí mnohé zničit a mnohé vybudovat. Abyste mohli tvořit, musíte
nejdříve ničit, a proto to přitahuje všechny typy lidí - jak ty, jež zajímá ničení, tak ty, které láká tvoření.
Rebelie není davovou záležitostí. Při rebelii jde jen o vás. A jestliže jí projdou miliony
lidí, vláda nad zeměmi, nad národy se dostane do rukou těchto lidí - osob, které jsou rebely.
Revoluce může mít úspěch, jen půjde-li ruku v roce s rebelií. V opačném případě není revoluce
nic jiného než rozštěpená osobnost. Rebelie je jednotná, jediná.
A zapamatujte si toto: při rebelii ničení a tvořivost stojí bok po boku, navzájem se podporují.
Nejsou to oddělené procesy. Jakmile je, oddělíte - jako při revoluci - zopakujete příběh, jejž jsem vám před chviličkou
vyprávěl.
Radost, štěstí, jež pramení z nitra
kniha, 218 Kč, 184 stran, nakladatelství Eugenika
Proč děláme z komárů velbloudy?
Protože ego se s komáry necítí dobře, necítí se v klidu touží po velbloudech. Dokonce
i když jde o neštěstí, neměl by to být jen komár, měl by to být slon. Je-li ego nešťastné, nechce být nešťastné
normálně, chce být nešťastné neobyčejně! Toužíme být na prvním místě a je nám jedno jakým způsobem. Proto lidé
dělají z komárů velbloudy.
Opakují to znovu a znovu, dělají veliké problémy z ničeho. Mluvil jsem o problémech
s tisíci lidmi, a dosud jsem nenarazil na skutečný problém! Veškeré problémy jsou falešné - vytváříte je
sami, poněvadž bez nich máte pocit, že jste prázdní. Bez problémů nemáte co dělat, hic, s čím byste bojovali,
nikam, kam byste se hnali. Lidé chodí od jednoho gurua ke druhému, od jednoho mistra k dalšímu, od jednoho
psychoanalytika k jinému, z jedné psychoterapeutické skupiny do druhé, protože pokud to nedělají, mají pocit,
že jsou prázdní, a připadá jim, že život nemá smysl. Vytváříte problémy, abyste měli pocit, že život je těžká
práce a růst a že se mvsíte usilovně snažit.
Pamatujte si, že ego může existovat, jen pokud se namáhá - jen když bojuje. A čím je
problém větší, čím větší je to výzva, tím více vaše ego narůstá, tím výšé stoupá.
Problémy neexistují. Problémy vytváříte. A pokud mi to dovolíte, budu tvrdit, že neexistují
ani komáři. I to je váš trik.
Říkáte: "Dobrá, možná že neexistují velbloudi, ale komáři ano."
Ne, dokonce ani komáři neexistují - jsou to jen vaše výtvory. Nejdříve vytvoříte
z ničeho komára a poté z komára velblouda.
Kněží, psychoanalytici a guruové jsou šťastní, poněvadž celé jejich řemeslo existuje
díky vám. Jaký by mělo smysl, aby vám guruové pomáhali, pokud byste z ničeho nedělali komáry a potom
z komárů velbloudy? Nejprve se musíte nacházet ve stavu, v němž potřebujete pomoc.
Podívejte se prosím na to, co děláte, jaké děláte nesmysly. Nejdříve vytvoříte
problém, a pak hledáte jeho řešení. Zjistěte, proč vytváříte problémy. Řešení vašich problémů leží
přesně na začátku, kdy je vytváříte - nevytvářejte je!
To se vám ale nebude líbit, protože pak nebudete mít co dělat. Nemít nic
na práci? Žádné osvícení, žádné satori ani samádhi? Jste tak neklidní a prázdní, snažíte se nacpat
a je vám jedno čím.
Nemáte žádné problémy - to je jediné, co musíte pochopit.
Svých problémů se můžete zbavit právě v tomto okamžiku, poněvadž jsou vaším výtvorem.
Podívejte se na své problémy ještě jednou. Čím pozorněji si je prohlédnete,
tím menší vám budou připadat. Neustále je pozorujte a ony pozvolna začnou mizet. Upírejte na ně
svůj pohled a najednou zjistíte, že je tam prázdnota - obklopuje vás nádherná prázdnota. Není
co dělat, není čím být, protože tím již jste.
Osvícení není nic, čeho by bylo zapotřebí dosáhnout, musíte je pouze žít.
Když říkám, že jsem dosáhl osvícení, myslím tím prostě to, že jsem se rozhodl je žít. Čeho je dost,
toho je dost! A od toho okamžiku je žiji.
Důvěrnost
kniha, cena 218 Kč, 196 stran, nakladatelství Eugenika
Víra, povinnost, váženost - loajalita není nic jiného než kombinace těchto virů. Všechno
to vyživuje vaše ego.
Všechno to směřuje proti vašemu duchovnímu růstu, avšak ve prospěch nezadatelných zájmů.
Kněží si nepřejí, abyste se jich zeptali na cokoliv, co se týká jejich systému víry, protože vědí, že vám nemohou
odpovědět. Všechny systémy víry jsou natolik falešné, že jakmile o nich začnete pochybovat, zhroutí se. Jestliže o
nich nebudete pochybovat, vzniknou z nich velká náboženství, která budou mít ve svých stádech miliony oveček.
Papež má pod sebou miliony lidí a z těchto milionů lidí se ani jeden člověk nezeptá: "Jak může
panna porodit dítě?" To by byla svatokrádež! Z milionů lidí ani jediný člověk nepoloží otázku: "Jaký existuje důkaz,
že jediným Synem Božímje Ježíš? To může tvrdit kdokoliv. Co dokazuje, že Ježíš zachránil lidi před utrpením? Nedokázal
před ním ochránit ani sám sebe." Takovéto dotazy jsou však trapné a nikdo je prostě nevznese. Dokonce i Bůh není nic
jiného než hypotéza, kterou se pobožní lidé snaží dokázat po tisíce let... předkládají všechny možné důkazy a všechno
to jsou jen padělky, jež nemají žádné opodstatnění, žádný skutečný podklad. Nikdo se však na nic neptá.
Lidé jsou hned od prvního dne vedeni k tomu, aby byli loajální k systému víry, v němž se narodili.
Pro kněží je výhodné, aby vás využívali, pro politiky, aby vás vykořisťovali, pro manžela, aby zneužíval manželku,
pro rodiče, aby zneužívali děti, pro učitele, aby zneužívali žáky. Loajalita je pro jakýkoliv nezadatelný zájem
zkrátka nezbytná. Celé lidstvo však uvrhuje do stavu duševní zaostalosti.
Nedovoluje otázky. Nedovoluje pochybnosti. Nedovoluje lidem, aby byli inteligentní. A člověk,
který není schopen pochybovat, jenž se nedokáže ptát a říkat "ne", pokud cítí, že je něco špatné, klesl pod úroveň
člověka, stala se z něj nelidská bestie.
Je-li láska vyžadována, stane se z ní loajalita. Jestliže lásku dáváte, aniž by ji od vás
někdo vyžadoval, jde o dar vaší svobodné vůle. V takovém případě pozvedá vaše vědomí.
Je-li od vás vyžadována důvěra, jste zotročováni. Pokud se však důvěra zrodí ve vás, rozkvétá
ve vašem srdci něco nadlidského. Ten rozdíl je velmi malý, avšak nesmírně důležitý: je-li láska či důvěra vyžadována
nebo nařizována, stane se falešnou. Vznikne-li sama od sebe, má obrovskou vnitřní hodnotu. Nedělá z vás otroka, činí
z vás pána sebe sama, protože je to vaše láska, je to vaše důvěra. Následujete své srdce. Neposloucháte nikoho jiného.
Nejste nuceni někoho poslouchat. Vaše láska vyvěrá z vaší svobody. Vaše důvěra pramení z vaší důstojnosti. A jak láska,
tak i důvěra z vás udělají bohatší lidské bytosti.
To je moje představa nového lidstva. Lidé budou milovat, avšak nedovolí, aby jim byla láska
nařizována. Budou důvěřovat, ale budou důvěřovat podle svého uvážení - nikoliv podle nějaké posvátné knihy,
společenské struktury, kněze či politika.
Žít podle svého srdce, v souladu s jeho tepem, nořit se do neznáma stejně jako orel,
který plachtí ve slunečním světle v naprosté svobodě a bez jakýchkoliv omezení. .. to není rozkaz. To je radost
sama o sobě. Je to praxe vašeho duchovna.
Jóga věda o duši
kniha, 148 Kč, 211 stran, nakladatelství Pragma
Je třeba ještě probrat pár důležitých věcí, kterým musíte dobře porozumět, protože tvoří páteř Patanjaliho učení.
Yam je most mezi vámi a okolím, sebeovládání znamená ovládání vašeho chování. Yam se děje mezi vámi a ostatními, mezi
vámi a společností. Je to vědomé jednání. Nereagujete nevědomě, jako stroj, jako robot. Více si uvědomujete, co
se děje, jste více přítomní. Reagujete na něco jen, když je to nutné, a snažíte se, aby vaše reakce byla odpovědí a
ne jen pouhou reakcí.
Odpověď je něco jiného než reakce. První rozdíl je v tom, že reakce je automatická, zatímco
odpověď je vědomá. Někdo vás urazí a vy okamžitě zareagujete tím, že ho také urazíte - nesnažíte se ani chviličku
této situaci porozumět to je reakce. Člověk, který se ovládá, počká, vyslechne si urážku a zamyslí se nad tím.
Gurdjieff říká, že se mu změnil život, když jeho dědeček umíral. Tehdy mu bylo devět let.
Dědeček si ho zavolal a řekl mu:
"Jsem chudý muž a nemám ti co dát. Něco bych ti přece jenom rád předal. Je to poklad,
který jsem dostal od svého otce a který jsem celý život opatroval. Ty jsi ještě velmi mladý, ale zapamatuj si to.
Jednoho dne to pochopíš, teď postačí, když si to zapamatuješ. Ani nedoufám, že tomu budeš rozumět teď hned, ale
nezapomeň to a jednoho dne mou radu oceníš. Když tě někdo urazí nebo zraní, počkej se svou reakcí dvacet čtyři
hodin."
Je potřeba to trochu pozměnit, protože jak můžete reagovat až po čtyřiadvaceti hodinách?
Reagovat je potřeba hned. Gurdjieff tvrdí: "Když mě někdo urazí nebo mi řekne něco nepěkného, reaguji takto: vrátím se
zítra. Mohu vám odpovědět až po čtyřiadvaceti hodinách. Slíbil jsem to svému dědečkovi, který je už mrtvý, a tak ten
slib nelze vzít zpět. Určitě přijdu." Ten člověk by tím byl asi zaskočen. Nechápal by, co se děje. A Gurdjieff by se
nad tím zamyslel. Čím déle by o tom přemýšlel, tím víc by mu to přišlo zbytečné. Někdy by mohl mít pocit, že ten člověk
měl pravdu, že všechno, co řekl, byla pravda. Pak by se vrátil a poděkoval mu: "Osvětlil jsi mi něco, o čem jsem
nevěděl." Jindy by zase mohl dojít k tomu, že ten člověk byl úplně mimo. A když neměl pravdu, proč se tím trápit?
Nikdo si nedělá starosti se lží.
Pokud se vás něco dotklo, pak na tom alespoň trochu pravdy bude, jinak by vás to nezranilo.
Pak je to také jasné, není co řešit.
Gurdjieff říká: "Mnohokrát jsem dědečkův recept vyzkoušel a hněv se vždycky postupně vytratil
- a nejen hněv." Uvědomil si, že tato technika může být použita i pro další emoce, které také postupně zmizí. Gurdjieff
dosáhl jednoho z nejvyšších možných vrcholů současné doby, stal se buddhou.
A celá jeho cesta začala velmi malým krokem, dal slib starému umírajícímu muži. Změnilo to celý
jeho život.
Intuice
kniha, cena 218 Kč, 185 stran, nakladatelství Eugenika
Jen na jeden den, na čtyřiadvacet hodin, si vyměňte svou práci. Nechejte ji kontemplovat, tvořit poezii
či hudbu a sami se na čtyřiadvacet hodin starejte o děti, kuchyň, domácnost.
Pak poznáte, kdo je nadřazený! Pouhých čtyřiadvacet hodin vám bude stačit na to,
abyste se přesvědčili, že starat se o tolik dětí je jako být v blázinci. Nejsou tak nevinné, jak vypadají.
Jsou tak nezbedné, jak si jen umíte představit, a vyvádějí všechny možné neplechy. Nedají vám pokoj na jediný
okamžik, nepřetržitě se dožadují pozornosti možná je to přirozená potřeba. Pozornost je výživou.
Během jediného dne vaření pro rodinu a hosty poznáte, že jste v průběhu dvaceti čtyř
hodin prožili peklo a na myšlenku, že jste nadřazení, zapomenete. Dvacet čtyři hodin totiž nebudete ani na jediný
zlomek sekundy přemýšlet o teologii, filozofii či náboženství.
Musíte se dívat také z jiných úhlů pohledu. Žena je odolnější než muž. To je lékařsky
prokázaná skutečnost.
Ženy jsou méně nemocné než muži, žijí déle, v průměru o pět let déle. Je to hloupá
společnost, v níž jsme rozhodli, že muž by měl být v manželství o čtyři nebo pět let starší než žena -
jen proto, abychom dokázali, že je zkušenější, starší, abychom udrželi jeho nadřazenost nedotčenou.
Lékařsky to však správné není, poněvadž žena bude žít o pět let déle. Přemýšlíte-li lékařsky, pak by muž
měl být o pět let mladší než žena, aby mohli zemřít téměř současně.
Najedné straně musí být muž o čtyři nebo o pět let starší a na straně druhé nemá
žena ve většině kultur a společností dovoleno, aby se znovu provdala. To, že jí to je dovoleno, je nový vývoj
a je tomu tak pouze v rozvinutých zemích.
Nedovolujete jí, aby se znovu provdala, takže bude žít minimálně deset let jako vdova.
To je z lékařského hlediska v nepořádku - ty počty prostě nejsou správné. Proč na ženu uvalovat deset let
vdovství? Nejlepší by bylo, kdyby žena byla o pět let starší než muž. To by všechno vyřešilo. Vdovců a vdov
by nebylo zapotřebí.
Jestliže nyní zvážíte, že žena žije o pět let déle než muž, tak kdo je nadřazený?
Jestliže je méně nemocná, odolnější, kdo je nadřazený? Ženy spáchají o 50 procent méně sebevražd než muži.
Stejný poměr platí pro duševní choroby: o 50 procent méně žen než mužů zešílí. Tato akta nebyla nikdy
brána v úvahu - proč?
Meditace první a jediná svoboda
kniha, 180 Kč, 213 stran, nakladatelství Pragma
Srdce je branou bez vrat do skutečnosti. Přesuňte se od hlavy k srdci.
Jsme příliš závislí na hlavě. Tohle je náš problém, to je náš jediný problém.
A existuje jedno jediné řešení: sestoupit od hlavy dolů k srdci a všechny problémy zmizí. Jsou vytvářeny hlavou.
A najednou je všechno jasné a tak průhledné, že je člověk překvapen, jak si mohl dříve neustále vymýšlet problémy.
Tajemství zůstanou, ale problémy zmizí. Tajemství jsou tu dál, ale problémy se vypaří.
A tajemství jsou nádherná. Nemají být řešena. Mají být prožita.
Takže za prvé - snažte se zbavit hlavy. Představte si, že nemáte hlavu, pohybujte se bez hlavy.
Zní to absurdně, ale je to jedno z nejdůležitějších cvičení. Zkuste to a sami to poznáte. Kráčejte s pocitem, jako
byste neměli hlavu. Ze začátku to bude "jenom jako". Bude to velmi zvláštní. Až se najednou objeví pocit,
že nemáte hlavu, bude to nesmírně zvláštní a podivné. Ale s postupem času se usídlíte ve svém srdci.
Je to fungující pravidlo. Možná jste si všimli, že slepý člověk má mnohem lepší sluch,
mnohem muzikálnější sluch. Slepí lidé bývají velmi muzikální; jejich vnímání hudby je hlubší. Proč?
Energie, která běžně proudí očima, u takových lidí nemůže jít touto cestou, a tak
si vybere jinou cestu - proudí ušima.
Slepí lidé mají mnohem dokonalejší hmat. Když se vás slepec dotkne, cítíte rozdíl,
protože lidé většinou používají ve spojení s hmatem i zrak; dotýkáme se jeden druhého i očima. Slepec se nemůže
dotýkat očima, a proto jeho energie proudí rukama. Slepec je mnohem citlivější než ten, kdo vidí. Někdy to tak možná
není, ale všeobecně to takhle funguje. Energie začne proudit z jiného centra, pokud to původní centrum chybí.
Proto vyzkoušejte cvičení, o kterém tu mluvím - cvičení spočívající v tom, že se zbavíte
hlavy a najednou pocítíte velmi podivnou věc - bude to, jako kdybyste vstoupili do srdce. Kráčejte
bez hlavy. Usaďte se k meditaci, zavřete oči a mějte prostě jen pocit, že nemáte žádnou hlavu.
"Moje hlava zmizela." Ze začátku to bude "jenom jako", ale po čase zjistíte, že se hlava
skutečně vytratila. A jakmile ucítíte, že vaše hlava zmizela, centrum se přesune dolů k srdci - okamžitě! Budete se
dívat na svět svým srdcem a ne hlavou.
Když se lidé ze Západu poprvé dostali do Japonska, nemohli uvěřit tomu, že Japonci po staletí
tradičně věří, že myslí břichem.
Kdybyste se zeptali japonského dítěte - pokud nebylo vychováno západním způsobem -
"Odkud vychází myšlení?", ukázalo by na břicho.
Uplynula celá staletí a Japonsko žije bez hlavy. Je to jen představa. Když se vás
zeptám "Kde probíhá vaše myšlení?" ukážete na hlavu, ale Japonec ukáže na břicho, ne na hlavu a to je jeden
z důvodů, proč je japonská mysl mnohem klidnější, tišší a sjednocenější.
Teď už to tolik neplatí, protože Západ se šíří po celém světě. Teď už neexistuje žádný Východ.
Jsou jen lidé, kterým se ty ostrovy líbí a udržují tím pojem
o Východě. Z geografického pohledu Východ zmizel. Teď je celý svět Západ.
Snažte se zbavit hlavy. Meditujte vestoje před zrcadlem v koupelně. Hluboce se sami
sobě zadívejte do očí a vnímejte pocit, že se díváte ze srdce. A postupně, po čase, začne centrum srdce
fungovat. A jakmile začne srdce fungovat, změní se vaše osobnost, celá její struktura, protože srdce má své
vlastní cesty.
Takže za prvé - zkuste se zbavit hlavy. Za druhé - buďte láskyplní, protože láska se nemůže
projevovat prostřednictvím hlavy. Buďte láskyplnější! Pokud se někdo zamiluje, říká se o něm, že ztratil hlavu.
Lidé tvrdí, že se zbláznil. Pokud jste zamilovaní, ale nejste přitom blázni, pak nejste skutečně pořádně
zamilovaní. Musíte ztratit hlavu. Pokud zůstane hlava nedotčena a funguje dál jako dřív, pak to není láska,
protože v lásce musí hrát hlavní roli srdce. Je to funkce srdce.
Stává se, že když se zamiluje velmi racionální člověk, začne se chovat hloupě. Sám cítí,
jaký nesmysl dělá, jaká je to pošetilost.
Co to vyvádí? Pak se jeho život
rozdělí na dvě části, vzniknou dva světy. Srdce je intimním světem ticha. A jakmile takový člověk vyjde z domu,
vystoupí ze svého srdce. Žije v okolním světě, kde zase funguje jeho hlava - a dolů k srdci sestoupí jen tehdy,
když miluje. Ale je to velmi obtížné. Je to velmi obtížné a běžně se to nestává.
Pobýval jsem v Kalkatě v domě svého přítele, který byl soudcem u Nejvyššího soudu. Jeho
žena mi řekla: "Chtěla bych se s vámi o něčem poradit. Můžete mi pomoct?" A tak jsem řekl: "V čem je problém?"
Odpověděla: "Můj manžel je váš přítel. Má vás moc rád a váží si vás, a tak by určitě přijal, kdybyste si s ním
promluvil."
Znovu jsem se jí zeptal: "Co mu mám říct? Tak ven s tím." Žena řekla: "On je soudcem
Nejvyššího soudu i v posteli. Já nemám milence, přítele, ani manžela. On je soudcem Nejvyššího soudu celých
dvacet čtyři hodin denně." Je to obtížné - je velmi obtížné sestoupit dolů z piedestalu. Jestliže jste vážený
obchodník, pak budete vážený obchodník i v posteli. Je obtížné soustředit dvě osoby do jednoho člověka a není
nijak snadné změnit zaběhlý systém života - okamžitě, když se k tomu rozhodnete. Není to snadné, ale pokud
se zamilujete, není tolik těžké sestoupit dolů do svého srdce.
Při této meditaci se tedy snažte být láskyplnější. A když říkám, že máte být láskyplnější,
říkám tím, že musíte změnit kvalitu svých vztahů - měly by být založeny na lásce. A to nejen na lásce k vašim dětem,
ženě, manželovi, přátelům, ale na lásce k životu jako takovému; buďte láskyplnější. A proto také Mahávíra a Buddha
hovořili o nenásilí - je to otázka vytvoření láskyplného vztahu k životu; jde o vytvoření láskyplného postoje
k životu.
Když Mahávíra kráčel, byl natolik pozorný, že nezašlápl ani mravence. Proč? Vždyť
o mravence nejde. Mahávíra sestoupil od hlavy dolů k srdci a vytvořil tak láskyplný vztah k životu jako
takovému, v celé jeho šíři.
Čím více jsou vaše vztahy založeny na lásce - všechny vztahy - tím lépe funguje
vaše centrum srdce. Začne pracovat a vy se budete dívat na svět jinýma očima, protože srdce má svůj
vlastní způsob dívání se na svět.
Mysl se takhle nikdy nedívá u mysli to prostě není možné.
Mysl může pouze analyzovat.
Srdce provádí syntézu; mysl provádí analýzu, rozděluje, třídí. Je to rozdělovatel.
Pouze srdce přináší jednotu.
Když se díváte srdcem, vypadá celý vesmír jako jednotný celek.
Když se díváte prostřednictvím mysli, uvidíte celý vesmír skládající se z atomů.
Není jednotný jsou to jen samé atomy, atomy a atomy. Srdce přináší sjednocující prožitek. Spojuje vše
dohromady a tou konečnou syntézou je pak Bůh. Díváte-li se srdcem, celý vesmír se stává jedním celkem.
Bohem.
Proto také nemůže věda Boha nikdy najít. Není to možné, protože analytické metody
nemohou nikdy dosáhnout konečné jednoty. Základem vědeckých metod je rozum, analýza, rozdělení.
A tak se věda dostává k molekulám, atomům, elektronům a pokračuje dál a dál v dělení.
Nikdy se nemůže dostat k organické jednotě celku. Na celek se nemůžete dívat prostřednictvím hlavy.
Osho o zenu
kniha, 160 Kč, 190 stran, nakladatelství Pragma
Keichu, velký učitel zenu v době Meiji, byl hlavou katedrály Tofuku v Kjótu. Jednoho dne ho navštívil
guvernér města Kjóto.
Jeho sluha mu dal guvernérovu vizitku, na které stálo:
KITAGAKI, GUVERNÉR MĚSTA KJÓTO.
"S takovým člověkem se nebavím," řekl Keichu. "Řekni mu, ať vypadne." Sluha
se omluvil a odešel.
"Byla to moje chyba," řekl guvernér a vymazal slova Guvernér města Kjóto.
"Jdi za svým učitelem a požádej ho ještě jednou."
"To je Kitagaki?" zvolal učitel, když mu sluha podal vizitku. "Toho bych rád viděl."
Co se stalo? Tohle je velice jednoduchý, ale důležitý příběh. Guvernér přijde
za mistrem zenu. Napíše na vizitku své jméno, ale nemůže zapomenout, že je guvernérem města. Když
jdete za mistrem, takové věci musíte zapomenout. Jinak za ním nemůžete přijít. Můžete přijít fyzicky,
ale duchovně budete na míle daleko. Guvernér bude stát mezi vámi; funkce se stane překážkou.
Jak může přijít guvernér k mistrovi zenu? Muž přijít může, žena přijít může,
ale guvernér přijít nemůže. "Guvernér" je funkce. Může přijít vědomí, nemůže přijít ego.
Když mistr uviděl vizitku, řekl: "S takovým člověkem se nebavím." Nezná ani
abecedu, tak proč přichází? K mistrovi jdete s hlubokou pokorou, protože bez pokory se nemůžete nic naučit.
Přicházíte proto, abyste se něco naučili, ne proto, abyste ukázali, kdo jste. Přicházíte, abyste se vzdali,
ne abyste udělali dojem. Přicházíte jedině v hluboké pokoře. Když přijdete s určitými myšlenkami abyste
ukázali, že jste to či ono - nepřijdete vůbec.
My však nosíme svou funkci jako masku. Naše skutečná tvář je skrytá. Máte-li spoustu
peněz, máte to napsané na tváři, zakrývá to vaši skutečnou tvář. Jste-li politik, máte to napsané na tváři.
Mistr zenu není obyčejný náboženský učitel. Není to kněz; není to papež ani
šankaracharja. Nevěří v žádnou hierarchii. Chce vás vidět přímo a chce, abyste ho i vy viděli přímo.
Nechce, aby něco stálo mezi vámi.
Tenhle "guvernér" stojí mezi Kitagakim a mistrem zenu.
Vědomí klíč k životu v rovnováze
kniha, cena 218 Kč, 197 stran, nakladatelství Eugenika
Je nutné pochopit jednu věc. Hypnotizéři objevili principiální zákon, který nazývají
zákonem obráceného účinku. Budete-li se o něco usilovně snažit, aniž byste rozuměli základům, výsledkem bude
přesný opak.
Je to, jako když se učíte jezdit na kole. Časně ráno jedete po klidné silnici,
žádný provoz, a vedle silnice spatříte červený patník. Jen si tam tak stojí. Silnice je osmnáct metrů široká,
patník malý, a vy dostanete obavy: co když k tomu patníku přijedete a narazíte do něj. V té chvíli zapomenete
na osmnáct metrů širokou silnici. I kdybyste jeli se zavázanýma očima, není příliš pravděpodobné,
že byste do toho patníku narazili. S otevřenýma očima však celá silnice upadá v zapomnění. Začali jste se
koncentrovat. Červená barva velmi přitahuje vaši pozornost. A máte veliký strach - chcete se patníku vyhnout.
Zapomněli jste, že jedete na kole, zapomněli jste na všechno. Momentálně vás zajímá jedině to, jak se parníku
vyhnout. Jinak byste se totiž mohli zranit, mohli byste do něj narazit.
Srážka je v takové chvíli nevyhnutelná, do parníku zákonitě narazíte. A pak budete
udiveni: "Tolik jsem se snažil do něj nenarazit." To, že jste do něj narazili, je ve skutečnosti kvůli tomu,
že jste se tolik snažili. Čím víc se přibližujete, tím víc se snažíte vyhnout. Ale čím víc se snažíte vyhnout,
tím víc se na parník soustředíte. Parník získá hypnotickou přitažlivost, hypnotizuje vás. Stává se z něj magnet.
To je principiální životní zákon. Velké množství lidí se snaží vyhnout mnoha věcem,
a stejné věci se jich zmocňují. Snažte se usilovně něčemu vyhnout, a zákonitě spadnete do stejné jámy.
Nemůžete se tomu vyhnout.
Toto není způsob, jak se tomu vyhnout.
Buďte uvolnění. Nesnažte se vyvíjet přílišné úsilí, poněvadž bdělosti můžete dosáhnout
skrze uvolnění, a nikoliv prostřednictvím usilovné snahy. Buďte pokojní, klidní, tiší.
CO JE VAŠE NAPĚTÍ? Je to vaše ztotožnění se se všelijakými myšlenkami, strachy - se smrtí,
bankrotem, propadem dolaru, se všemi možnými strachy. To je vaše napětí, které rovněž ovlivňuje -vaše tělo. I to
se stává napjatým, neboť tělo a mysl nejsou dvěma oddělenými entitami. Tělo a mysl jsou jediným systémem, takže
pokud se dostane do napětí mysl, stane se napjatým i tělo.
Můžete začít s vědomím. Vědomí vás pak odvede od mysli a ztotožnění s ní. Tělo se začne
přirozeně uvolňovat. Již nejste připoutáni a napětí ve světle vědomí nemůže existovat.
Vaše ztotožněni se se všelijakými myšlenkami, strachy, se smrtí, bankrotem, propadem
dolaru, se všemi možnými strachy. To je vaše napětí které rovněž ovlivňuje vaše tělo.
Můžete začít také z druhého konce. Jenom se uvolněte, nechejte všechno napětí odejít...
a jak se uvolníte, budete překvapeni, že ve vás vzniká jisté vědomí. Je to neoddělitelné. Začít od vědomí
je však jednodušší. Začít s relaxací je trošku obtížnější, neboť i úsilí o uvolnění vytváří určité napětí.
Existuje jedna americká kniha - a jestliže chcete najít nejrůznější hloupé knihy,
pak Amerika je tím pravým místem. Jakmile jsem spatřil název té knihy, nemohljsem tomu věřit. Jmenuje se
"Musíte se uvolnit". Jestliže je ale přítomno musíte, jak se můžete uvolnit? Musíte vás učiní napjatými.
Samotné to slovo okamžitě vytváří napětí.
Musíte je jako Boží přikázání. Možná že člověk, který napsal tu knihu, neví nic
o uvolnění ani o jeho spletitosti.
Jakmile se uvolníte, budete překvapeni, že ve vás vzniká jisté vědomí. Je to neoddělitelné.
Začít od vědomíje však jednodušší. Začít s relaxacíje trošku obtížnější, neboť i úsilí o uvolnění vytváří určité
napětí.
Na Východě jsme nikdy nezačínali s meditací od uvolnění. S meditací jsme začínali od vědomí.
Uvolnění pak přijde samo, nemusíte si je přinést. Pokud si je musíte přinést, bude přítomno určité napětí. Uvolnění
by mělo přijít samo od sebe. Jen tehdy to bude skutečné uvolnění.
A ono se dostavuje...
Jestliže chcete, můžete začít od relaxace, ale nezkoušejte to podle amerických rádců.
Pokud se jedná o smysl prožitku vnitřního světa, Amerika je tím nejméně vyspělým místem na Zemi. Evropa je
o trochu vyspělejší. Východ hledal vnitřní Já po tisíce let. Amerika je stará jen tři sta let - a tři sta let
není v životě národa ničím - proto Amerika představuje pro svět to největší nebezpečí. Jaderné zbraně v rukou
dětí... Rusko se bude chovat rozumněji - je to stará a dávná země, která prošla všemi
zkušenostmi dlouhé minulosti. Amerika nemá minulost.
Každý zná jméno svého otce a praotce, a to je vše. Tam váš rodokmen končí.
Amerika je jen dítě - vlastně není ani dítě, je ještě v děloze. Ve srovnání
se zeměmi jako je Indie nebo Čína, byla Amerika právě počata. Je nebezpečné dát takovýmto lidem jaderné zbraně.
Existují politické, náboženské, společenské a ekonomické problémy a všechny
tyto problémy vás mučí. Začít s relaxací je obtížné. Proto jsme na Východě nikdy nezačínali s relaxací.
Jestliže ale chcete, pak mám určitou představu, jak byste měli začít. Pracoval jsem s lidmi ze Západu
a uvědomil jsem si, že nepatří k Východu a že neznají východní proud vědomí. Vycházejí z odlišné tradice,
jež nikdy žádné vědomí neznala.
Zejména pro lidi ze Západu jsem vytvořil meditace, jako je dynamická meditace. Když jsem
vedl meditační soustředění, prováděli jsme meditaci gibberish a kundalini. Jestliže chcete začít od relaxace,
pak je třeba provádět tyto meditace jako první. Odstraní z vaší mysli a těla všechno napětí, a relaxace je
poté snadná. Netušíte, kolik toho v sobě držíte ani že je to příčinou napětí.
Když jsem povolil meditaci gibberish na soustředění v horách... Je obtížné povolit
ji ve městě, protože sousedé začnou šílet. Začnou volat na policii a stěžovat si, že jim ničíte celý život.
Netuší, že kdyby se doma přidali, vystoupili by z šílenství, ve kterém žijí. Oni si však své šílenství
ani neuvědomují.
Meditace gibberish spočívala v tom, že každý měl dovoleno nahlas vyslovovat to,
co mu přišlo na mys1. Byla veliká legrace poslouchat, co nesmyslného a absurdního lidé říkají - byl jsem
totiž jediným divákem. Nebyla stanovena žádná omezení s výjimkou toho, že byste se neměli dotknout nikoho
jiného. A lidé dělali všechno
možné. Mohli jste dělat, cokoliv jste chtěli... Někdo stál na hlavě, někdo ze sebe setřásl všechno oblečení
a nahý pobíhal okolo - celou jednu hodinu.
Jistý muž přede mnou sedával každý den - musel to být burzovní makléř nebo někdo takový
- a jakmile začala meditace, nejdříve se pousmál již jen nad pouhou představou toho, co se chystal dělat.
Pak zvedl svůj telefon: "Haló, haló..." Koutkem oka mě pozoroval. Vyhýbal jsem se pohledu na něho, abych
mu meditaci nenarušoval. Prodával a nakupoval své akcie... celou hodinu byl na telefonu.
Všichni dělali prapodivné věci, které v sobě drželi. Na konci meditace bylo vyhrazeno
deset minut pro relaxaci a v těch deseti minutách jste viděli lidi padat k zemi - bez jakéhokoliv úsilí,
neboť byli naprosto vyčerpáni. Jelikož ze sebe vyházeli všechno smetí, měli v sobě určitou čistotu a relaxovali.
Tisíce lidí... a ani by vás nenapadlo, že tam bylo tisíc lidí.
Lidé za mnou přicházeli a říkali: "Prodluž těch deset minut, protože za celý svůj život
jsme nezažili takové uvolnění, takovou radost. Nikdy jsme si nepomysleli, že bychom někdy pochopili, co je
vědomí, ale cítili jsme, že přichází."
Zralost
kniha, cena 228 Kč, 200 stran, nakladatelství Eugenika
Špinavej starej chlap
Špinavej starej chlap existuje zásluhou dlouhé, předlouhé historie společenského
potlačování. Špinavej starej chlap je tu následkem působení vašich světců, vašich kněží, vašich puritánů.
Kdyby bylo lidem dovoleno prožívat svůj sexuální život radostně do věku okolo
dvaačtyřiceti let - znovu si všimněte, že říkám dvaačtyřiceti, ne čtyřiaosmdesáti - přestali by být ovládáni sexem.
Zrovna jako se sex probouzí a sílí kolem čtrnácti let, přesně tím stejným způsobem začne ve dvaačtyřiceti mizet.
Je to přirozený proces. A až se vytratí sex, projeví se u starého muže láska a soucit úplně jiného druhu.
Jeho láska už neobsahuje žádný chtíč, žádnou touhu; nechce s nimi mít nic společného. Jeho láska v sobě
nese čistotu, nevinnost; jeho láska je radostí.
Ve skutečnosti není správné dívat se na ženu jako na ženu a na muže jako na muže -
pohlaví vytváří rozdíly. Když už není pohlaví dělicí silou, začnete vidět lidské bytosti.
Sex vám dává rozkoš. A poskytuje vám ji jen tehdy, když se do něj ponoříte; rozkoš
je pak konečným výsledkem. Pokud sex není podstatný - není potlačený, ale není důležitý, protože jste jej
prožili tak hluboce, že už nemá žádnou cenu... poznali jste jej, a poznání přináší svobodu. Prozkoumali
jste jej naprosto důkladně, a protože jste jej poznali, je konec záhady, už není co zkoumat. V okamžiku tohoto
poznání se veškerá energie, celá sexuální energie mění v lásku, v soucit. Člověk dává z radosti. Pak je starý
muž tím nejkrásnějším mužem na světě, tím nejčistějším mužem na světě.
V žádném jazyce neexistuje spojení jako "čistý starý muž". Nikdy jsem nic takového neslyšel.
Tvořivost Uvolnění vnitřních sil
kniha, cena 218 Kč, 222 stran, nakladatelství Eugenika
Skrývají se hluboko v nejniternějším jádru vaší bytosti. Musíte je vynést na povrch,
musíte je vyjádřit. To znamená sebeaktualizace.
1. Paměť a představivost
Neustále nás vyzýváš, abychom se vzdali paměti a žili v přítomnosti. Ale když se vzdám paměti,
musím se vzdát i své tvořivé obrazotvornosti, protože jsem spisovatel a všechno, o čem píšu, má kořeny v mých vzpomínkách.
Zajímalo by mě, jaký by byl svět bez umění a tvořivé imaginace, která dělá umění možným. Tolstoj
by se nikdy nemohl stát Buddhou, ale dokázal by Buddha napsat Vojnu a mír?
Nepochopili jste mě správně, ale to je přirozené. Pochopit mě správně je nemožné, protože k tomu,
abyste mě pochopili, byste museli odhodit svou paměť. Vaše paměťje překážkou. Posloucháte jenom má slova, a pak si je
vysvětlujete na základě své paměti, podle své minulosti. Dokud nejste plně tady a teď, nemůžete mě pochopit...
Jedině pak se můžeme setkat, jedině v tu chvíli jste se mnou; jinak jste tady sice fyzicky,
ale psychologicky jste nepřítomní.
Já vám neříkám, abyste odhodili svou faktografickou paměť. Musíte přece znát své jméno, vědět,
kdo jsou vaši rodiče a vaše rodina, musíte vědět, kde bydlíte; musíte se dostat zpátky domů, do svého bytu. Nemám na mysli
faktografickou paměť - mám na mysli psychologickou paměť. Faktografická paměť není problémem, je to pouhé pamatování si.
Když vás ale začne psychologicky ovlivňovat, pak je tu problém. Pokuste se ten rozdíl pochopit.
Včera vás někdo urazil. Dnes se s tím člověkem opět potkáte. Faktografická paměť vám říká, "tento člověk mě včera urazil".
Psychologická paměť je to, že když toho člověka uvidíte, rozzlobíte se; jakmile jej zahlédnete,
začne to ve vás vřít. A ten člověk přitom za vámi mŮže jít jen proto, aby se omluvil; možná si jde pro prominutí,
pro odpuštění. Možná si svou chybu uvědomil; možná si uvědomil své nevědomé chování. Možná jde za vámi proto, aby se
s vámi usmířil, ale ve vás to začalo vřít. Jste naštvaní, rozkřičíte se. Nevidíte jeho obličej v přítomnosti; jste
pořád ovlivněni tím, jak jste ho viděli včera.
Jenže včera bylo včera! Kolik vody zatím uběhlo v řece?
Ten člověk není tentýž jako včera. Za čtyřiadvacet hodin dojde k mnoha změnám - ani vy už nejste stejní.
Faktografická paměť říká: "Tento člověk mě včera urazi1." Ale to mě je už jiné. I ten člověk
je už jiný. Takže k tomu incidentu došlo jakoby mezi dvěma lidmi, se kterými už vlastně nemáte nic společného - v tom případě
jste psychologicky svobodní. Neříkáte: "Jsem pořád naštvaný." Nelpíte na žádném hněvu. Máte paměť, ale nejste jí psychologicky
ovlivněni. Potkáváte toho člověka takového, jaký je teď, a sami jste takoví, jací jste teď.
Jistý muž plivl Buddhovi do tváře. Byl hrozně rozzlobený. Byl to bráhman a velice ho rozčilovalo to,
co Buddha hlásal. Buddha si otřel obličej a zeptal se: "Chceš mi ještě něco říct?".
Jeho žák Ánanda se hrozně rozzlobil. Rozzlobil se tak, že Buddhovi řekl: "Dovol mi, abych
toho chlapa srovnal. To je příliš! Nesnesu to."
Buddha řekl: "Jenomže on neplivl do tvé tváře. Je to můj obličej. A pak, jen se na toho muže podívej!
Měj s ním soucit. Chce mi něco říct, ale chybí mu slova. To je i můj problém - muj celoživotní problém, a ten muž je
na tom stejně jako já! Rád bych ti sdělil to, co jsem pochopil, ale chybí mi slova. Tento muž je na stejné lodi:
je tak naštvaný, že nemá slov - zrovna jako já cítím tak velkou lásku, že nemám slov, nemám, čím bych ji vyjádřil.
Vidím, jak to má ten muž těžké - no jen se podívej!"
Buddha vidí i Ánanda vidí. Buddha prostě jen používá faktografickou paměť; Ánanda si vytváří
psychologickou paměť.
Ten muž nevěřil svým uším. Šokovalo ho to. Nešokovalo by ho, kdyby ho Buddha na oplátku uhodil
anebo kdyby po něm Ánanda skočil. To by nebyl žádný šok;
to by bylo přirozené, dalo by se to očekávat. Tak reagují lidské bytosti. Ale Buddha, jenž s ním má soucit, který chápe
jeho potíže...
Muž , odešel, ale celou noc nemohl spát. Přemýšlelo tom, meditoval nad tím. Začalo ho to velmi bolet,
začal si uvědomovat, co udělal. Jeho srdce bylo zraněné.
Brzy ráno přiběhl k Buddhovi a vrhl se mu k nohám,
políbil mu nohy. A Buddha řekl Ánandovi: "Vidíš, je to
pořád stejný problém! Teď toho ke mně cítí tolik, že to
nedokáže obléci do slov. Dotýká se mých nohou. Člověk je tak bezmocný. Nedokáže vyjádřit, nedokáže sdělit nic,
čeho je příliš, nedokáže o tom komunikovat. Musí hledat symbolická gesta. Jen se podívej!" A ten muž se rozplakala řekl:
"Odpusť mi, pane. Je mi to nesmírně líto. Bylo to ode mě nepředstavitelně hloupé, plivnout na muže, jako jste vy."
Buddha mu řekl: "Zapomeň na to! Ten muž, na kterého si plivl, tady už není, a není ani ten,
kdo plival. Jsi nový člověk i já jsem nový člověk! Podívej - vycházející slunce je také nové. Všechno je nové.
Včerejšek neexistuje. Skoncuj s ním! Jak bych ti mohl odpustit? Vždyť si na mně nikdy neplivl. Plivl si na někoho,
kdo odešel." Vědomí je stále plynoucí řeka.
Když říkám, zbavte se paměti, mám na mysli psychologickou paměť, ne faktografickou paměť.
Buddha si velice dobře pamatuje, že včera na něj onen muž plivl, ale pamatuje si i to, že ani on, ani ten druhý
nejsou titíž lidé, co včera. Ta kapitola je uzavřená; nestojí za to nosit ji s sebou celý život. Ale vy si to
s sebou nosíte. Vaše matka se na vás v dětství zlobila, a vy to v sobě p,ořád nosíte. Váš otec vám dal facku,
když jste byli ještě malí, a vy to v sobě stále nosíte, i když je vám možná už sedmdesát.
Tyto psychologické vzpomínky vás neustále zatěžují.
Ničí vaši svobodu, ničí váš život, vězní vás. Faktická paměť je ale naprosto v pořádku.
Aještě jedno je třeba si pamatovat: když nemáte žádnou psychologickou paměť, pak je faktická paměť velice přesná -
protože psychologická paměť je rušivá. Jestliže jste psychologicky silně rozrušení, jak si můžete něco přesně
pamatovat? Je to nemožné! Třesete se, jste rozechvěn, jste jako při zemětřesení - jak byste si tedy mohli
něco přesně pamatovat? Budete přehánět; něco přidáte, něco smažete, uděláte z toho něco nového. Není na vás spolehnutí.
Psychologie ezoteriky
kniha, 218 Kč, 192 stran, nakladatelství Eugenika
Sex, láska a modlitba - tři stupně k božskosti
Prosím, popiš nám duchovní význam sexuální energie. Jak můžeme sublimovat sex a
vytvořit z něj duchovní záležitost?
Je možné milovat se, prožívat sex jako meditaci, jako odrazový můstek k vyšším úrovním vědomí?
Nic takového jako sexuální energie neexistuje. Energie je pouze jedna. Sex je jen jeden směr,
jeden ventil, je to jedna z možností, jíž se tato energie projevuje. Životní energie je jenom jedna, ale může se
projevovat různými způsoby.
Sex je jedním z nich. Pokud plní životní energie biologickou funkci, pak se manifestuje
jako sexuální energie.
Sex je jednou z možností, jak lze využít životní energii. Nelze mluvit ani o sublimaci.
Pokud životní energie teče jinudy, neexistuje sex. Nejedná se o sublimaci, nýbrž o transformaci.
Sex je přirozený, biologický tok životní energie, představuje nejnižší projev této
energie, její nejnižší využití. Je přirozený, neboť život nemůže bez sexu existovat, a nejnižší, protože
tvoří základ, ne vrchol. Celý život bude promrhaný,jestliže se sex stane totalitou, Je to, jako kdybyste
stavěli pouze základy, aniž byste na nich vybudovali dům.
Sex je příležitost k vyšší transformaci životní energie. Tak by tomu mělo být, ovšem
stane-li se sex hlavním a jediným ventilem životni energie, působí destruktivně. Sex může být jen prostředek,
a nikoli cíl. Prostředky mají význam pouze tehdy, jestliže umožní dosáhnout cíle. Zneužitím prostředků se celý
záměr zmaří. Pokud se sex stane centrálním bodem života, jak to často vidíme, pak se prostředky změní v cíle.
Sex tvoří biologickou základnu pro existenci a pokračování života. To znamená, že by
neměl být konečným cílem.
V okamžiku, kdy se sex stává cílem, duchovní dimenze se vytratí. Je-li sex meditativní,
pak nabývá duchovního rozměru. Stane se schodem, odrazovým můstkem.
Žádné sublimace není zapotřebí, poněvadž energie sama o sobě není ani sexuální, ani
duchovní. Energie je vždy neutrální. Energie je bezejmenná. Pojmenovává ji otvor, jímž protéká. Není to však
jméno vlastní energie, je to název formy, již na sebe bere. Pokud řeknete sexuální energie, znamená to, že energie
proudí sexuálním otvorem, jedná se o biologický únik energie. Jestliže táž energie plyne k božskosti, je duchovní
energií.
Energie je neutrální. Projeví-li se biologickou cestou, je to sex. Pokud se manifestuje
emocionálně, může to být láska nebo nenávist. Může z ní být zlost. Intelektuální projev této energie - to je věda
nebo literatura. Cesta této energie tělem z ní udělá fyzickou energii, průnik myslí energii mentální. Rozdíl není
v energii, ale ve formě jejího projevu.
Perly v kapse u vesty
kniha - 148 Kč, 179 stran, nakladatelství Pragma
Bylo pozdní léto roku 1986. Uplynulých devět měsíců Osho cestoval po světě a hledal místo, kde by pokračoval ve své práci na transformaci lidského vědomí.
A všude nacházel jen zavřené dveře, vystrašené politiky, rozhněvané a pohrdavé představitele ortodoxních náboženství.
Pro ty z nás, kteří s ním žili v americké komuně Rajneeshpuram, nebo pro ty, kteří komunu
pravidelně navštěvovali - toto byl čas čekání, nejistoty, přehodnocování a změn. Mnoho z nás dokonce nevědělo, kde se Osho
ze dne na den nalézá. Nebylo jasné, zda vůbec budeme schopni se s ním znovu setkat.
V srpnu světem začala prosakovat zpráva: Osho je v Bombaji, žije ve vile svého žáka poblíž Juhu Beach.
Obývací pokoj je tak prostorný, že se v něm může najednou ubytovat 60 až 70 lidí a probýhají tam
večerní přednášky. Nikdo nevěděl, jak dlouho může tato zvláštní situace trvat. Ale navzdory všem nejistotám
se hotely v Juhu Beach začaly plnit lidmi z celého světa. Hovory u hotelových bazénů a restaurací se točily okolo starých časů
okolo časů nejistoty, setkání se "skutečným světem" vně komuny a o jeho strastech a radostech, zpráv o starých známých,
dojemných a radostných znovushledání. Oshovy přednášky byly nahrávány na videokazety a promítány večer v hotelu,
takže ti, kteří nemohli být ubytováni ve vile se mohli shromáždit a naslouchat jeho slovům, dívat se do jeho
očí a sledovat jeho gesta na obrazovce. Odpovídal na naše otázky - otázky plné malicherností života,
které jsme všichni v čase uplynulého pozdvižení prožili. ...
Ma Deva Sarito, červen 1989
Ukázka jednoho odstavce, strana 35:
Co je to mystik?
Člověk, který nezná odpověď člověk, který položil všechny možné otázky a zjistil, že na žádnou nelze odpovědět. Když to zjistil, přestal se ptát.
Ne, že by našel odpověď - jednoduše zjistil, že žádná odpověď neexistuje.
Život je tajemství, ne ne otázka. Ne hádanka k vyřešení, ne otázka k zodpovězení,
ale tajemství k prožití, promilování a protancování.
Ukázka odstavce, strana 61-62:
Život je škola a dokud se nenaučíš lekci, budeš se znovu a znovu vracet do stejné třídy. Ve chvíli, kdy se lekci naučíš a
uděláš zkoušky, pak dokonce i kdyby ses chtěl do třídy vrátit, zjistíš, že všechny dveře jsou zavřené.
Musíš postoupit do vyšší, jiné úrovně bytí.
Člověk je poslední forma.
Za člověkem je beztvaré, oceánické vědomí.
Od medikací k meditaci
kniha - 160 Kč, 344 stran, nakladatelství Pragma
Lékařská vědadosud nedokázala určit, co je to zdraví. Může nám pouze říct, co je nemoc. Je to pochopitelné. Hlavním důvodem je to, že se
dívá jen zvenčí; sleduje jenom tělesné projevy - a zvenčí je možno rozpoznat pouze nemoc. Zdraví můžeme nalézt jen uvnitř člověka, v jeho nejniternějším bytí
a v jeho duši. Z tohoto pohledu je hindské slovo "svásthja" skutečně nádherné. Anglický výraz "health" (zdraví) není jeho synonymem. Slovo "health" je odvozeno
z "healing" (léčení); je s ním spojena představa nemoci. Zdravý je ten, kdo je vyléčen - ten kdo se uzdravil z nemoci.
Svásthja tento význam nemá. Svásthja označuje toho, kdo je vnitřně vyrovnán a dosáhl tak sám sebe. Svásthja je ten, kdo je schopen jít do svého nitra,
a proto svástja neoznačuje pouze zdraví. Žádný jazyk na světě nemá výraz srovnatelný se slovem svásthja. Všechny jazyky mají pouze buď synonyma
nemoci nebo uzdravení se. ...
Osho, projev pronesený k Lékařské asociaci v Ahmadábádu, Gudžarát.
Život láska smích
kniha, 140 Kč, 115 stran, nakladatelství Pragma
Osho je osvícený mistr našeho věku. Tato kniha je záznamem jeho přednášek, které spontánně promlouval ke svým posluchačům.
Lidé, kteří umějí milovat nepotřebují psychiatra. Láska je největší léčivá síla v životě.
Ti, kteří neumějí milovat zůstali prázdní, nenaplnění. Obyčejná bláznivost nemá žádnou metodu, ale bláznivost zvaná láska ji má. A co je to za metodu?
Způsobuje vám radost, vytváří z vašeho života píseň a přináší vám velký půvab.
Pozorovali jste někdy zamilované lidi? Když se někdo zamiluje, nepotřebuje to vyhlašovat do světa,
jeho oči dostanou novou hloubku. V jeho tváři se zračí nový půvab a nová krása.
Když jde, jakoby tančil. Je to tentýž člověk, a přece je to někdo úplně jiný.
Do jeho života vstoupila láska, nadešlo jaro, a v jeho duši rozkvetly květiny.
Láska způsobuje náhlou proměnu.
Sex
kniha, 98 Kč, 100 stran, nakladatelství Pragma
Nejdřív je SEX... potom je LÁSKA... a nakonec MODLITBA.
ukázka strana 99-100:
V budoucnu budeme k sexu přistupovat úplně jinak než dnes.
Sex přestane být vážnou záležitostí, kterou byl v minulosti, a stane se zábavou, radostí a hrou.
Sex je začátek, nikoli konec.
A pokud promarníte začátek, promarníte i konec.
Sútra srdce
kniha - 149 Kč, 287 stran, nakladatelství Votobia
Kniha spontánních rozprav nad Buddhovou sútrou
Zdravím Buddhu unitř ve vás. Možná si toho nejste vědomi, možná jste o tom nikdy ani nesnili - že jste Buddhou,
že nikdo nemůže být ničím jiným, že buddhovství je tím nejzákladnějším jádrem vašeho bytí, že to není nečím, co se má stát
v budoucnosti, ale že se to již stalo. Je to samotný zdroj, ze kterého pocházíte; je to zdroj a také cíl. Z buddhovstí vystupujeme
a je to buddhovství, k čemu se přibližujeme. Toto jediné slovo, buddhovství obsahuje vše - je to uzavřený kruh života,
od alfy po omegu.
Cesta bílého oblaku
kniha - 120 Kč, 303 stran, nakladatelství Pragma
Ukázka strana 115:
Také říkám, že nepřijdete do království božího, dokud nezmizí sex.
Sex však zmizí jen tehdy, když jste jej plně akceptovali, nepotlačovali, ale transformovali.
Náboženství využívalo uvedeného strach a tendence lidí být egoistickými a vynalezlo nespočetné techniky
potlačování sexu. Není těžké sex potlačovat, ale musí za to být zaplacena vysoká daň. Veškerá vaše energie je rozptýlena bojem
proti vám samotným a celý život promarněn.
Sex je nejvitálnější energií - a jak jsem řekl, jedinou energií, kterou máte.
Nebojujte proti ní, to je ztráta života a času - přeměňujte ji.
Jak se to dělá? Jak se přemění? Jak se to může udělat?
Hořčičné semínko
kniha - 148 Kč, 439 stran, nakladatelství Pragma
Promluvy o evangeliu podle svatého Tomáše
Promluva prvá: (strana 8)
Učedníci pravili k Ježíši:
Povez nám, čemu podobá se ono království nebeské.
On jim odvětil: Je jako hořčičné semínko, menší než kterékoli jiné,
padne-li však na úrodnou půdu, vzejde z něj veliký strom, jenž ukryje všechny ptáky nebes.
... podrobný rozbor na 19-ti stránkách a na straně 27:
Padne-li na úrodnou půdu...
Přichystejte se na smrt! Ale ještě než se odhodláte ke skoku, nechte se zúrodnit - staňte se učedníky, vzdělávejte se,
buďte pokorní; buďte takoví, jako byste ani nebyli. A brzo opravdu nebudete - ale připravujete se,
chovejte se tak, jako kdybyste nebyli. A pak:
...vzejde z něj veliký strom, jenž ukryje všechny ptáky nebes.
Nikdy tomu nebylo jinak. Jsme si nablízku; mé semínko zahynulo -
proto jste tady. Nejste tady díky vám, ale díky mně. Ovšem říkat "díky mně" není přesné, protože já sám
neexistuji; semínko zmizelo, teď je pouze stromem. A až jednou zčistajesna díky mně prohlédnete, jaké jsou vaše možnosti,
dílo bude hotovo.
Nejvyšší nauka Promluvy o kéna-upanišádách
kniha, 178 Kč, 404 stran, nakladatelství Pragma
Procházíš-li životem bez zvídavých očí, zdá se být nudný. To není život, co tě nudí.
To jsou tvé oči bez zvídavosti: to ony vytvářejí nudu. Dokážeš-li obnovit rozhled, dokážeš-li obnovit zvídavou mysl,
která bude zvídavá až do samého konce, kde se setká s konečným tajemstvím, kde můžeš být zvědavý donekonečna a
nikdy nedojde k odhalení. Hádanka není tajemstvím, protože hádanka může být vyřešena. Tajemství je taková
hádanka, která nemůže být vyřešena. Věda se zajímá o hádanky, které mohou být vyřešeny, které jsou řešitelné.
Náboženství se zajímá jen o tajemství, které vyřešeno být nemůže. Čím hlouběji do něj pronikáš, tím více
zjišťuješ, že je nemožné ho rozluštit.
Řečtí filozofové řílali, že filozofie je zrozena zvědavostí. upanišady také říkajíají,
že filozofie je zrozena zvědavostí a že náboženství zvědavostí i končí - protože filozofie je zrozena zvědavostí,
ale je proti zvědavosti. Je zrozena zvědavostí, pak se ji však pokouší zničit, pokouší se najít odpovědi, odpovědi
a vysvětlení. Z tohoto postoje řecké filozofie - že filozofie je zrozena ze zvědavosti a z přetrvávající snahy tuto
zvědavost překonat - se zrodila západní věda.
Zdroj však v řecké mysli zůstal. Západní věda je pouhým úspěchem řecké filozofie. Filozofie
se zrodila ze zvědavosti, ale končí vysvětlením: tehdy se stává vědou. Filozofie začíná zvědavostí a končí vysvětlením,
systémem, řešením: stává se vědou. Poté věda experimentuje a dochází k poznání jak - stává se technologií.
Upanišady říkají, že náboženství končí zvědavostí, nikoli že jí začíná. Ať začneš kdekoli,
náboženství končí zvědavostí. Tajemství přetrvává neodhaleno. To je základní rozdíl mezi indickou a řeckou myslí
a tyto dvě mysli jsou základními typy mysli na celém světě. Díky řecké mysli vznikla západní věda a díky indické
mysli nevznikla žádná věda: vzniklo náboženství.
Všechna velká náboženství vznikla na Východě. Na Západě ke vzniku náboženství vůbec nedošlo.
Všechna velká náboženství vzniklana Východě a ta nejhlubší vznikla v Indii.
Oranžová kniha meditační techniky
kniha, 168 Kč, 227 stran, nakladatelství Pragma
Meditace není koncentrace.
MEDITACE není koncentrace. V koncentraci je nějaké já, které se koncentruje, a nějaký objekt,
na který se koncentruje. Je tady dualita. V meditaci není nikdo uvnitř a vně. Uvnitř plynule přechází ve vně, vně plynule přechází v uvnitř.
Neexistuje žádná hranice. Uvnitř je vně, vně je uvnitř, to je nedualistické vědomí.
Koncentrace je dualistické vědomí: prot vede koncentrace k únavě; proto se při koncentraci cítíte
vyčerpáni. Nemůžete se koncentrovat 24 hodin denně, musíte odpočívat. Koncentrace se nemůže stát vaší přirozeností.
Meditace neunavuje, meditace vás nevyčerpává. Meditace může trvat 24 hodin denně - den za dnem, rok za rokem.
Může se stát věčností. Je to čistá relaxace. Koncentrace je akt vůle. Meditace je stav bez vůle, stav nečinnosti.
Člověk se prostě vrátí do svého vlastního bytí, které je totožné s bytím Vesmíru. V koncentraci vytváří mysl myšlenku:
něco děláte. Koncentrace se objevuje z minulosti. Za meditací není žádná myšlenka.
Neděláte nic zvláštního, prostě jste. Nemá to žádnou minulost, nejste znečištěni minulostí.
Nemá to žádnou budoucnost, je to bez jakékoliv budoucnosti. Lao-c´to nazval wei-wu-wei, jednání bez jednání.
Zenoví mistři říkávali: Tiše sedím a nic nedělám, přijde jaro a tráva roste sama od sebe. Pamatujte si, "sama od sebe" -
nic se nedělo. Nevytahovali jste trávu ze země; přijde jaro a tráva roste sama. Tento stav - když necháte život jít vlastní cestou,
když jej nechcete ří¨dit, když jej nechcete kontrolovat, když jej nemanipulujete, když mu nevnucujete žádnou disciplínu -
tento stav čisté nedisciplinované spontaneity je meditace. Meditace je přítomnost, čistá přítomnost.
Meditace je bezprostřednost. Nemůžete meditovat, můžete být v meditaci. Nemůžete být v koncentraci, ale můžete se koncentrovat.
Koncentrace je lidská, meditace je božská.
Od smrti k nesmrtelnosti
kniha, 140 Kč, 225 stran, nakladatelství Pragma
Kniha obsahuje přednášky ze srpna 1985.
Odvaha
kniha, 188 Kč, 180 stran, nakladatelství Eugenika
Meditace proti strachu z prázdnoty
Zvykněte si každý večer před spaním zavřít oči
a na dvacet minut tak vejít do své prázdnoty. Přijměte ji, nechte ji tam. Objeví se strach - také ho nechejte být.
Třeste se strachy, ale neodmítejte prostor, který tím vzniká. Za dva nebo tři týdny budete schopní pocítit
jeho krásu, budete moct pocítit jeho požehnání, strach se sám od sebe rozplyne. Nemusíte s ním bojovat.
Podaďte se na zemi na paty, nebo do jakékoliv pozice, která je pro vás pohodlná. Pokud se vám začne
hlava naklánět dopředu - a ona začne - nechejte to tak. Dostanete se téměř do embryonální polohy, zrovna
jakou zujímá dítě v lůně matky. Hlava se začne dotýkat kolen nebo podlahy - jen to nechejte být. Vejděte
do vlastního lůna a jenom tam buďte. Žádné techniky, žádná mantra, žádné úsilí - jenom zde buďte.
Jen se seznamte s tím, co je. Je to něco, co jste dosud neznali. Vaše mysl má obyvy, protože tento zážitek
pochází z velmi odlišné a neznámé dimenze. Mysl si s tím neumí poradit. Nikdy nic takového neznala, proto
je prostě zmatená; chce to zařadit a onálepkovat.
Vstupte tedy každý večer do toho prostoru. Zažívá se tam strach, bude tam třes; i to je v pořádku.
Kousek po kousku bude strach menší a menší a čím dál víc se bude dostavovat radostný pocit. Do třech týdnů vás jednoho dne zaplaví takové
požehnání, takový příliv energie, taková radost vaší bytosti, jako kdyby pominula noc a na obzoru vyšlo slunce.
Diamantová sútra, promluvy o Vadžračchédiká Pradžňápáramitá sútře Gautama Buddhy
kniha 228 Kč, brožovaná kniha 417 stran, nakladatelství Pragma, černobílé fotografie
jenž dává dar,
by neměl být závislý
na nikom a na ničem."
by měl dávat dary, aniž by projevil
jakýkoliv ndznak účasti.
A proč?
Protože zdsluhy toho,
kdo se stal bódhisattvou
dávajícím dary bez závislosti,
jsou nezměrné."
Skrytá mystéria
kniha, cena 198 Kč, 170 stran, nakladatelství Eugenika
- Proč se stavějí chrámy?
- Význam a působení poutních míst.
- Okultní věda třetího oka.
- Alchymie a astrologie.
- Vztah mezi zvukem, životem a zdravím.
Velký guru Osho v této své knize vysvětluje, co se skrývá za některými jevy duchovního světa
a praxe, které jsou pro nás záhadné a působí na nás tajemně. Najdete zde výklad toho, jaký je duchovní smysl
výstavby chrámu a uctívání idolů, i objasnění metody používané k výstavbě posvátných poutních míst.
Dozvíte se, proč se dávají na čelo posvátná znamení a co je to třetí oko. Osho
zasvěceně hovoří i o alchymii a astrologii. Cílem všech těchto záhad je pomoci nám při hledání jednoty s božskostí.
A k tomu, abyste své srdce mystériím otevřeli, jste zváni vy všichni...
Ježíš říká: "Kajte se a já z vás sejmu vaše hříchy" - a pak ten, kdo věří v Ježíše, se domů vrátí osvobozen a očištěn.
Ježíš vás ve skutečnosti neosvobodí od vašich hříchů, ale od pamatování si vašich hříchů. Důležitá je paměť a Ježíš
pouze tuto paměť odstraňuje. Podobně ani Ganga vás neosvobodí od hříchů, ale může vás osvobodit od pamatování si jich.
Někdo věří, že vykoupe-li se v Ganze, bude osvobozen od hříchů - a když kolektivní podvědomí,
vytvářené po tisíce lety, posiluje tuto víru, a když společnost, v níž žije, také potvrdí tuto silnou víru, pak bude
skutečně osvobozen. Koupání jako takové vás nemůže osvobodit od hříchů, protože hřích už byl spáchán. Nic už nemůže
udělat s krádeží nebo s vraždou, která byla spáchána, ale když se z Gangy vynoří člověk s vírou, důvěra v její
čistotu a sílu ho osvobodí od pocitu viny, i když je koupel pouze symbolický čin.
Jak dlouho může žít Ježíš na Zemi? Kolik hříšníků může potkat?
Nad kolika z nich se může slitovat? Čas je velmi krátký a co se stane, když tu Ježíš nebude?
Hinduisté objevili stabilnější vztah:
vyznání se řece, ne osobě. Řeka přijímá vyznání a odpouští lidem. Řeka je nekonečná, její tok je stálý - jak dlouho může
Ježíš žít? Působil sotva tři roky, do třiatřiceti let. Kolik hříšníků se s ním setkalo? Na kolik mohl položit ruku? Proto
hinduisté svěřili tento fenomén neosobní řece, ne osobě.
Ten, kdo jde k tirthě, vrátí se svobodný a očištěný. Bude osvobozen od paměti hříchu. Je to paměť,
která vytváří otroctví. Obžalobaje stínem hříchu, který vás pronásleduje. Je možné se osvobodit, ale je tu jedna podmínka.
Nejdůležitější podmínkou je, abyste měli pevnou víru, víru v myšlenku, že se stanete osvobozenými od hříchu. Jak můžete mít
takovou víru? Můžete ji mít tehdy, víte-li, že se to stávalo po tisíce let. Jinak to nejde. Je tomu tak už tisíce let.
Zápisky šílence
kniha, cena 99 Kč, 100 stran, nakladatelství Votobia
Ve třinácti promluvách relativizuje Osho kategorii normálnosti, a to tak, že sám sebe považuje za šílence.
Tato šílenost je spíše výrazem původnosti než symbolem úpadku, neschopnosti či pomatenosti. Krása hudby,
sněžná bělost velehor, mnohomluvnost mlčení, svět šílenců, to jsou témata, kolem nichž Osho krouží,
aby prohlásil, že je ztělesněním konce...
a začátkem Nového člověka.
Tantra spiritualita a sex
brožovaná knížka 98 Kč, 87 stran, nakladatelství Pragma
Dělejte, jako by tady byl. Jen na počátku to je "jako kdyby", potom ten druhý zde skutečně je.
Chovejte se, jako když se právě ponořujete do milostného aktu. Dělejte všechno, co jste dělali s vaším partnerem.
Křičte, pohybujte se, natřásejte se. Brzy tady bude kruh - a je to zázračný kruh. Brzy ucítíte, že se kruh vytvořil.
Nyní nebyl vytvořen mužem a ženou. Jste-li muž, potom se celý vesmír stává ženou. Jste-li žena, pak se celý vesmír
stává mužem. Nyní jste v hlubokém spojení se samotnou Existencí a dveře, kterými byl partner, zmizí.
Ten druhý je jen dveřmi. Milujete-li se se ženou, milujete se ve skutečnosti
se samotnou Existencí. Žena je jen dveřmi, muž je jen dveřmi. Ten druhý je jen bránou k celku. Jenomže
vy tolik spěcháte, že to nikdy nepocítíte. Zůstanete-li ve spojení v hlubokém žáru po hodiny spolu, zapomenete
na toho druhého a ten druhý se stane jen pokračováním Celku.
Až to jednou zažijete, můžete používat tuto techniku sami. To vám dá novou svobodu -
volnost od toho druhého.
Opravdu dojde k tomu, že celá existence se stane tím druhým, vaší milou, vaším milým.
Později může být tato technika používána kontinuálně a člověk může zůstat v trvalém kontaktu s Existencí.
Takový stav lze navodit i v jiných dimenzích, například při při ranní procházce.
V takovém případě jste ve spojení se vzduchem, s vycházejícím sluncem, s oblohou, se stromy. Nebo když se díváte
v noci na hvězdy, na měsíc, i tehdy je možné prožívat stejný pocit. Můžete být v sexuálním spojení s celým vesmírem,
když jednou poznáte, jak toho dosáhnout.
Od sexu k nadvědomí
128 Kč, 179 stran, nakladatelství Pragma
Existují dva způsoby, jak dosáhnout nadvědomí, dosáhnout podstaty svého vnitřního "já":
sex a meditace. Sex je brána, kterou nám poskytuje příroda. Sex je přirozený: zvířata jej mají, ptáci jej mají,
rostliny jej mají, člověk jej má. Dokud člověk využívá přirozenou bránu, nepozvedá se nemůže se pozvednout nad zvířata.
Tato brána je přístupná i pro ně. Den, kdy člověk objeví i novou bránu, můžeme považovat za zrod jeho lidství.
Předtím nejsme lidé, předtím se řídíme stejným řádem jako zvířata, jako příroda. Dokud se nad něj nepovzneseme,
dokud jej netranscendujeme, jsme jen na úrovni zvířat. Vypadáme jako lidé, oblékáme se jako lidé,
mluvíme lidskou řečí. Ale uvnitř jsme jako zvířata, a nemůžeme být víc, než zvířata. Prot se zvíře v nás
vyřítí při první vhodné příležitosti.
Zvíře v člověku je neustálým krocením frustrováno, vyje a trhá se z řetězu. Dokud však toto zvíře
není přemoženo a zničeno, lidské vědomí se nepovznese nad zvířeckost.
Naše přirozenost, naše životní síla, naše energie má jen jediný snadný ventil - sex. Když uzavřeme
tento kanál, mohou vzniknou problémy, proto je dobré před jeho uzavřením otevřít nová dvířka, takže energie
může být odkloněna jiným směrem. Je to možné, ale ještě se to nestalo, a to z prostého důvodu, že potlačení je
jednodušší než transformace. Je jednodušší něco přikrýt, sednout si na to, než zachytit a transformovat - protože
to vyžaduje úsilí sádhany, neustálou meditativní aktivitu. Proto raději volíme potlačení sexu dovnitř. Potlačením se člověk ničeho nezbaví.
Právě naopak. To, čeho se chce zbavit, se zakoření v jeho podvědomí.
Člověk by měl být tak prostý, aby mohl být nahý, neoděný, nevinný a plný blaženosti.
Člověk jako Mahávíra měl ve zvaku chdívat nahý. Když člověku nezůstalo nic, co by měl skrývat, může být nahý.
Osho rebalancing Návrat do vědomé rovnováhy (Chinmantra Thomas Greiner, Sudas Wilfried Topp)
vázaná kniha, 148 Kč, 158 stran, nakladatelství Pragma
Obsah
Věnování .. 7
Předmluva .. 8
Úvod .. 10
Přehled úvodních sezení (1-3) "Příprava na centrální sezení" .. 34
1. sezení: Inspirace
"Klíč k životu" .. 39
2. sezení: Být uzemněn "Stát na vlastních nohou" .. 49
3. sezení: Vztahy
"Svět okolo mě a já" .. 59
Malá nauka o čakrách "Sedm kroků na cestě k božskému" .. 69
Přehled centrálních sezení (4-7)
"Nový rozměr" .. 76
4. sezení: Kontrola a odevzdání
"Objevení sexuality" .. 81
5. sezení: Pocity v břiše
"Ve středu bytí" .. 91
6. sezení: Upřímnost a zdrženlivost
"Zodpovídat se sám za sebe" .. 101
7. sezení: Centrum hlavy "Nemáš co ztratit, kromě hlavy" .. 111
Přehled integračních sezení (8-10)
"Objevení nových cest" .. 120
8. sezení: Levopravé rozdělení "Vnitřní žena a vnitřní muž" .. 125
9. sezení: Rozdělení nahoře-dole "Vznik nové rovnováhy" .. 135
10. sezení: Od rozdělení k celistvosti
"Integrace začíná" .. 145
Dodatek: Meditace - tichá extáze
"Návod k meditacím" .. 153
Dech je něco, o co se člověk musí starat; je jednou z nejdůležitějších věcí. Jestliže naplno
nedýcháš, nemůžeš naplno žít. Pak se budeš téměř ve všem potlačovat, i v lásce. Také při mluvení se budeš potlačovat,
nebudeš plně komunikovat: něco zůstane vždy nenaplněno.
Teprve až se dech stane úplným, dostanou se i ostatní věci do pořádku. Dechje život. Ale lidé
to ignorují, nedělají si kvůli tomu žádné starosti, nevěnují dechu nejmenší pozornost. Přitom se veškeré změny dějí
jenom skrze změny v tvém dechu.
Když zastavíš dech, všechno se zastaví: pláč, slzy, všechno. Pak se z toho pomalu stává pevný
zvyk, nebýt rozzuřený, neplakat, nedělat toto, nedělat tamto. Dítě se naučilo kontrolovat se tím, že povrchně dýchá.
Když dýchá plně a totálně, jak to dělalo od narození, pak se stává divokým. Tedy mrzačí sebe samo.
Každé dítě, ať je to chlapec nebo dívka, si jednou začnou hrát s pohlavními orgány, protože
to vyvolává příjemný pocit. Dítě nemá žádné ponětí o společenských tabu a nesmyslech, ale když tě tvoje matka nebo
otec nebo kdokoli jiný uvidí, jak si hraješ s pohlavními orgány, řeknou ti, že s tím máš okamžitě přestat.
A v jejich očích je takové odmítnutí, že jsi šokován a dostaneš strach zhluboka dýchat, neboť
hlubokým dechem jsou tvé pohlavní orgány masírovány zevnitř. To vytváří problémy, a proto nedýcháš zhluboka, raději
dýcháš jen povrchně, abys necítil své pohlavní orgány.
Každá společnost, která potlačuje sex, vytváří nutně toto povrchní dýchání. Jenom primitivové,
kteří sex nepotlačují, dýchají plně. Jejich dech je pěkný, je úplný a celistvý.
Dýchají jako zvířata, dýchají jako děti.
Osho - Above alt don't Wobble
Pozoruj dítě, a to, co vidíš, je přirozený dech, dýchej tímto způsobem. Při nádechu zvedni břicho a při výdechu
ho spusť. Nech ať se to děje v takovém rytmu, že se to téměř stane písní tvé energie - tancem s rytmem a harmonií.
Budeš se cítit tak uvolněně, tak živě, že by sis nikdy nemyslel, že je taková živost možná.
Cvičení 3. (potřebný čas: 30 minut)
Polož se pohodlně na záda a pomalu ale zhluboka dýchej.
Pozoruj svůj dech, kde ho můžeš v těle cítit? Najdi část těla, do které tvůj dech skoro nebo
vůbec neproniká. Polož si na toto místo konečky prstů. Dýchej dál a mentálně se zaměř na konečky prstů, a i když
v této části těla necítíš dech, budeš ho cítit v konečcích prstů. Neustávej v dýchání, uvědomuj si svůj dech,
zároveň začneš sledovat změny, které nastanou v tělesné oblasti, jíž věnuješ svoji pozornost. Čím více vědomí
vstoupí do těla, tím více budeš cítit bdělost a uvolnění. Na bolestivém místě můžeš po několika minutách dosáhnout
ztišení bolesti pouze prostřednictvím dechu.
- Můj zážitek s rebalancingem -
Doporučení a samozřejmě moje zvědavost mě přivedly k odhodlání objednat se na své první sezení osho-rebalancingu.
Toto ošetření, tyto doteky měly změnit můj celý život.
Tak jsem tedy stál před svým rebalancerem, oděn jenom do spodků. Znejistěl jsem, když si mě
prohlížel- řekl jsem mu to. Na to se jenom přátelsky usmál a položil mi několik otázek ohledně mého těla. Pak jsem
se měl položit na masážní stůl. Začal pohodlně ukládat moje tělo a jemně ale pevně se mě dotýkat a masírovat.
Pokud si vzpomínám, ještě jsem neležel na stole ani deset minut, když zatlačil velmi silně
na jedno z míst na mém hrudníku. Krátce jsem se zasmál kvůli silnému tlaku a bolesti, pak se můj smích během
několika málo vteřin změnil v hluboké vzlykání a pláč. Neuvědomil jsem si, co se v tomto momentě odehrálo:
právě mě zcela zaplavila vlna bolesti. Dělal jsem, co by mi za jiných okolností připadalo těžké: nechal jsem
to prostě dít. Plakal jsem jako málokdy předtím v životě. Zpozoroval jsem, že to nebyla tělesná bolest, co mnou
tak otřáslo. Byl to dotek sám o sobě, který mě nechal vzpomenout na mou velikou touhu po skutečné blízkosti a
láskyplném tělesném kontaktu. Tento dotek se dotkl mého srdce, protože on sám byl od srdce. To nebyl vypočítaný
dotek, cítil jsem se jednoduše přirozeně a mohl jsem otevřeně ukázat svoje pocity.
Bernd
O autorovi:
* 11.12.1931, Kuchwalde, Indie
+ 19.1.1990
V jednadvaceti letech dosáhl osvícení. Po studiích krátkou dobu přednášel na univerzitě,
potom cestoval po celém světě. Na jednom místě vydžel zpravidla jen do té doby, než jej vláda příslušné země vyhnala, příliš
úspěšně bořil moralistické hodnoty tradiční společnosti.
Osho sám žádnou knihu nikdy nenapsal, všechny jeho knihy jsou více či méně přesné
přepisy záznamů přednášek, besed a promluv. Vždy přistupoval ke svým posluchačům individuálně, proto si v mnoha knihách
protiřečí.
Nejnověji vycházejí knihy s tématickým výběrem jeho moudrostí. Tyto knihy jsou uspořádány
jeho žáky.
